Tři běžecké úseky ve dvou dnech, ve dne, v noci, jak to vyjde. Mezitím trocha spánku nebo žádný. Sotva vám svaly po námaze ztuhnou, už abyste se začali rozhýbávat na další štaci. Je je možné, že tohle trýznění se se může jednomu líbit? Na to vám odpoví reportáž Michala Součka z etapového závodu 250 ČESKÝ RÁJ.
V pátek 27. 5. 2022 a v sobotu 28. 5. 2022 jsem se účastnil třetího ročníku “nejkrásnějšího závodu”, jak jej označují sami organizátoři. Jedná se o štafetový závod osmičlenných týmů, které absolvují 250 kilometrů křížem krážem krásami Českého ráje. A že je po cestě, pokud to někdo při běhu zvládne, opravdu na co koukat, to shodně potvrdili všichni.
Osobně jsem si jel na závod pro novou zkušenost. Dosud jsem absolvoval čtyři půlmaratony a nějaké desetikilometrové závody. Podobné akce jsem se nikdy neúčastnil, takže jsem byl týden před závodem plný očekávání. Byl jsem hrdým reprezentantem týmu Výčep Kabelovna.
Trénink a přípravy na závod
Připravovat se na něco, kdy pořádně nevíte, co vás tam čeká, je opravdu těžký. Zvolil jsem taktiku „nechám se překvapit“. Měsíčně naběhám tak 100 až 150 kilometrů, takže něco natrénováno mám a v tomto ohledu jsem se cítil připraven. Občas se snažím k obecné vytrvalosti zařazovat i intervalové běhy a další zpestření tréninku. Velmi málo běhám kopce, což se v tomhle typu závodu nakonec ukázalo jako velká chyba, ale k tomu až za chvíli…
Jak vypadal předzávodní týden? Poslední lehčí výběh s krátkými sprinty jsem si dal ve středu, a pak už jen odpočíval. Vlastně ne, ještě něco jsem dělal. Celkově se při jídle až tak nehlídám. Ale tentokrát jsem se o lepší výživu alespoň snažil. Jedl jsem lehčí jídla, skoro pořád nějaké těstoviny, přidal bílkoviny, ovoce a zeleninu a k tomu jsem zobal vitamíny včetně hořčíku. Snažil jsem se pít více než obvykle.
Předpověď počasí na víkend byla celý týden všelijaká. Noční teploty slibovaly něco okolo 7°C a denní měly být okolo 13°C. Meteorologové věštili občasný déšť během dne a v noci téměř jasno. A zázrakem se tentokrát trefili, počasí bylo opravdu zhruba takové. Podle toho jsem si sbalil oblečení a soustředil se hlavně na povinnou výbavu pro noční etapy, která sestávala z kvalitní čelovky, oblečení s reflexními prvky (já to řešil reflexní vestou z auta), případně další blikačky a v poslední řadě funkčního nabitého telefonu.
Jeden tým, osm členů, jedna 250kilometrová trať rozdělena na 24 úseků. Členové si postupně předávají štafetový kolík. Na každého vychází tři úseky tratě.
Premiérový noční běh a moje úseky
Náš tým měl stanovený start v pátek v 18:30. Na mě čekal první úsek zhruba ve 22:45, který představoval nejen můj vstup do závodu, ale hlavně můj první noční běh v životě – převážně lesem, černočernou tmou. Vypůjčená čelovka s 550 lumeny se zdála jako dobrá volba
a s viditelností nebyl problém. Navíc všechny etapy závodu byly opravdu precizně značené, v noci nechyběl dostatečný počet reflexní bodů, fáborků a velkých viditelných šipek, za což patří opravdu velká poklona organizátorům. Ani jeden z týmových kolegů si nestěžoval, že by na některém úseku řádili sabotéři, kteří by ničili značení trasy, takže nikdo nemusel bloudit.
Já osobně jsem se orientoval zejména podle stažené mapy v hodinkách a na noční úsek jsem si pro jistotu pustil hlasovou navigaci s offline podklady staženými z mapy.cz. (Jak nahrát trasy do hodinek jsme psali tady.)
Kapitán družstva mi přiřadil noční úsek č. 6 Příhrazy – Dneboh (délka 5,7 kilometru s převýšením
120 metrů), dále pak etapu č. 13 Mladějov – Libuň (délka 7,8 kilometru s převýšením 220 metrů)
a jako poslední královskou etapu, vrchařskou prémii č. 21 Líšný – Frýdštejn (délka 9,6 kilometru s převýšením 395 metrů).
Začátek plný očekávání
Po vyzvednutí startovních balíčků a vyřízení předzávodních formalit jsme se jeli ubytovat
do našeho základního tábora v pronajaté chatě ve strategickém srdci Českého ráje, odkud bylo na všechny předávky relativně blízko. Myšlenka pronájmu ubikace se mi zdála zpočátku zbytečná, ale postupně jsem tento nápad kolegů z týmu ocenil. Bylo totiž k nezaplacení si mezi úseky dojet na chatu se třeba vysprchovat, v klidu najíst, natáhnout se pod peřinu a moci tak lépe zregenerovat před dalším výkonem.
Na úvodní noční úsek jsme vyrazili s parťákem s dostatečným předstihem, abychom se stihli připravit na start své etapy, opatřit se všemi prvky povinné noční výbavy a psychicky se nastavit na tento nový zážitek. Tělo bylo v tuto denní dobu už biologicky nastaveno na úplně jiný věci než na běhání. Musím říct, že když jsem převzal medailonek, který sloužil jako štafetový kolík a vyrazil do potemnělé vesnice a po jednom kilometru do tmavého lesa, byl to opravdu zvláštní, ale krásný pocit. Čelovka sice svítila skvěle, ale než jsem si zvykl na tento typ osvětlení, tak jsem měl zpočátku pocit, že vidím úplný kulový.
Jednalo se o poměrně rovinatý úsek, takže po rozkoukání se běželo hezky. Těžší byl ale terén, kdy v lese po denním dešti byl hodně podmáčený povrch a poměrně to klouzalo. Asi dvakrát něco přeběhlo přes cestu, sem tam se ozvaly podivné zvuky, což umocňovalo tento specifický zážitek. Jako celek hodnotíme s odstupem noční etapu jako něco, co se dá jen těžko popsat a každý by si to měl vyzkoušet. Pro mě opravdu nová dimenze běhání, kterou můžu jenom doporučit. Nakonec jsem byl spokojený i s časem a tento úsek jsem dokončil na 51. místě z celkových 92 závodníků (nakonec se účastnilo 92 družstev). Po své předávce jsem nasedl do auta, dojel vyzvednout parťáka z týmu na další předávku a jeli si odpočinout na další část.
Druhý start za kuropění
Po nočním běhu se mi sice podařilo na asi dvě hodinky usnout, ale budíček už ve čtyři hodiny ráno byl předzvěstí dalšího zážitku. Osobně pro mě bylo na tomhle závodu nejtěžší právě zmobilizovat svoje tělo po odpočinku na další výkon. Ve čtyři hodiny naštěstí obvykle vstávat nemusím, ale tentokrát jsem se musel na pátou hodinu ranní dostavit na start dalšího svého úseku. Alespoň už bylo světlo.
Moje druhá štace byla necelých sedm kilometrů dlouhá a náročnost slibovala 3/5. Po úvodním asfaltovém rozběhu čekalo zase stoupání, které slibovalo výhledy na zříceninu Trosky. Tu jsem vyřízený po vyběhnutí jen tak letmo zahlédnul a více jsem neměl na tu scenérii sil. Opět se ozval můj tréninkový deficit v běhání kopců.
Pak ale následovala moc hezká lesní pěšina, leč úzká a plná bludných kořenů. Seběhy a lesní úseky byly po deštích obtížnější, až si to člověk tolik neužil. Nejradši chodím běhat s prázdnějším žaludkem. Tento zvyk jsem chtěl praktikovat i na tomto závodě. Ukázalo se však, že to není nejlepší strategie a zejména v kopcích mi chybělo palivo. I když hlava a nohy by celkem šly, nebyla tolik potřebná síla. I tak jsem se opět umístil na 51. místě.
Nedostatečná regenerace a rozhozený biorytmus
Po absolvování druhého úseku jsem měl před sebou vidinu pěti hodin odpočinku
a příprav na poslední nejnáročnější úsek. Poučen od svých kolegů, že se musím pořádně najíst a zregenerovat, jsem toho sežral (promiňte mi ten výraz, ale o jezení opravdu nešlo) vskutku hodně. Tělo si žádalo pořádnou porci energie, jako by tušilo, co ho čeká v poslední etapě.
Po jídle jsem si dal horkou sprchu, protože celkově bylo v průběhu celého závodu (zejména ráno) dost chladno. V hlavě jsem si krásně naplánoval, jak se alespoň další dvě hodiny prospím. Tenhle plán však úplně nevyšel a nemohl jsem usnout.
Zpětně musím říct, že právě tento převrácený biorytmus, který nahrával špatné regeneraci, bylo pro mě na celém závodě to nejtěžší. Když bych měl uběhnout v kuse 25 kilometrů, tak se člověk hecne, prostě to uběhne a pak si odpočine. Kdežto zde, když máte vždy jen pár hodin na odpočinek, a pak vás čeká další štace, to pro mě fakt nebyla sranda. Neměl jsem ani tolik unavené třeba nohy, ale byl jsem marný hlavně kvůli nedostatku spánku.
Vrchařská prémie, můj vrchol závodu
Bylo krásné sobotní odpoledne. Za více jak 24 hodin jsem měl naspáno dvě hodiny, ale přesto jsem se na svoje poslední představení opravdu těšil. Věděl jsem, že mě čeká nejnáročnější úsek celého závodu vůbec. Žádná z etap neměla větší převýšení než těchto 395 metrů na necelých deseti kilometrech. Ani jsem si vlastně nedovedl představit, jak to může v reálu vypadat, nikdy jsem takové převýšení neběžel. Nevím, z jakého důvodu mě na tuto královskou etapu náš kapitán nominoval, ale kvůli výkonnosti, že bych snad byl král kopců, to opravdu nebylo. Každopádně v hlavě jsem si stanovil jasnou taktiku, že krásný dvoukilometrový rovinatý začátek podél řeky Jizery se pěkně pomalu rozběhnu, rozdýchám a do zhruba šestikilometrového dlouhého stoupání si nastavím volné tempo, kterým se dostanu až na vrchol etapy na Kopaninu.
Stanovená taktika vzala za své zhruba na pátém kilometru. Přiznám se, že místy jsem musel chvíli jít. Na druhou stranu, svižná chůze, kterou jsem šel nahoru, byla v tu chvíli prakticky stejně rychlá jako pomalý běh. Od rozhledny, ke které se stoupalo, pak následoval zhruba dvoukilometrový seběh. V lese už bylo docela sucho a dolů se dalo běžet hezky, tak to jsem si opravdu užil. Poslední kilometry mého vystoupení na letošní 250 ČESKÝ RÁJ jsem tak absolvoval důstojně a sem tam jsem se už i podíval na krásné výhledy, kdy Český ráj to na pohled.
Mimochodem tato vrchařská prémie byla i vloženým závodem. Vítěz tento úsek zaběhl v celkovém čase 29:27, což mi hlava nebrala. Nakonec jsem zjistil, že onen premiant je mimo jiné profesionální atlet a Mistr ČR v běhu do schodů. Za tímto borcem jsem zaostal o „pouhých“ 19 minut a umístil se na 68. místě, což mi nakonec zase tak špatný nepřišlo.
To nejlepší na konec a já se vrátím
Celkově se náš tým, kterému těsně unikla kategorie Masters (všichni členové družstva musí být starší 40 let), umístil na slušném 55. místě.
Nedávno jsem si říkal, že mě běhání v poslední době opravdu zase baví, ale že už nepotřebuji absolvovat žádné organizované závody. Původně jsem i do Českého ráje jel s tím, že si jdu pro nový zážitek, další zkušenosti, poznat nové lidi, a takto si to užít. Neměl jsem v plánu závodit. Upřímně však říkám, že celková atmosféra tohoto podniku mě dostala a příští rok zde chci být zase a mezitím si možná střihnu i nějaký další závod. 250 ČESKÝ RÁJ mě utvrdil i v tom,
že pokud se do nějakého dalšího závodu pustím, bude to nejspíš závod v přírodě. Prozatím pro mě dvěstěpadesátka zůstává opravdu nejkrásnějším závodem.
Výsledky závodu 250 ČESKÝ RÁJ najdete tady.
4 komentáře