Příběh mámy a dcery: navzájem si ukázaly cestu ke sportu. „Chci být jako máma a předat to samé svému synovi.“

Bydlí několik set kilometrů od rodičů, a právě sport je příležitostí, jak strávit společně nějaký čas. Veroničina maminka je přitom ta, která už „stála na bedně“ a je velkou motivací pro svoji dospělou dceru. Podívejte se, jak sport motivuje i spojuje a třeba zkuste to samé u vás doma.

Veronika (36 let) je učitelkou v mateřské školce a sport jí pomáhá zbavit se pracovního stresu. K pohybu ji to táhlo odjakživa, kromě vlastního cvičení a běhu si udělala také trenérské licence a masérské kurzy a nabyté znalosti předávala dále. Vlivem různých událostí od cvičení nakonec upustila a přestěhovala se do Prahy, kde vychovává nyní šestiletého syna. 

První závod

V roce 2020, kdy řádil covid a s ním spojená omezení, se z hecu a zvědavosti přihlásila na svůj první závod – virtuální jeden kilometr. Kromě sebe přihlásila i svého bratra a mamku. Všichni si zaběhli svou trasu, zvládli to a všichni u běhu zůstali. Rok na to měla Veronika v nohách dalších 1 000 kilometrů a běh ji uchvátil. 

Veroničina máma Mirka (54 let) dříve jezdila dvanácti i čtyřiadvacetihodinovky na inline bruslích, tudíž ke sportu měla blízko. Poté, co zakusila svůj první běžecký překážkový závod, přihlásila na něj i Veroniku a vznikla tak nová společná záliba. Obě poté pod stromečkem nalezly startovné na různorodé závody, které se zápalem sobě vlastním obráží. Na konci každého závodu se dostaví zasloužený pocit zadostiučinění, který je o to lepší tím, že jej sdílí spolu. Veroničina mamka navíc v rámci překážkových závodů ve své kategorii pravidelně dosahuje na stupně vítězů, což motivuje nejen ji, ale i její dceru. 

Běh jako relax

Kromě mámy motivuje Veroniku i náročná práce. Ač se to nezdá, učit v mateřské školce bývá občas psychicky náročné. U běhu může hodit vše za hlavu, odpočinout si a úplně vypnout. A jak to vše stíhá? Jednoduše si klidně nařídí budík i na třetí ráno. Když je ještě většina populace v říši snů, Veronika si venku užívá klid, zpěv ptáků a svítání. Nevstává se jí vždy úplně snadno, ale odměna v podobě naprostého ticha za to rozhodně stojí.

Hýbe se celá rodina

Jak už bylo zmíněno, Veronika je mámou šestiletého syna. Tomu se snaží jít příkladem ve všem a pohyb není výjimkou. Obráží spolu překážkové závody, které syna nadchly a Veronika s ním ráda všechny překážky absolvuje. Věří, že toto je ta správná cesta, jak potomka zdravě motivovat k pohybu a doufá, že mu tato záliba vydrží co nejdéle. „Když ke mně sám přijde a řekne ‘mami, pojď, já půjdu na kolo a ty běhat’, tak to jsou jedny z nejhezčích slov, protože vím, že jsem něčeho dosáhla. Je to takové malé vítězství,” říká. Příklady zkrátka táhnou, což vidí Veronika i na sobě – celá její rodina je akční, včetně babičky, které je úctyhodných 101 let. „Stále chodí na procházky, protože ví, že jí to pomáhá v každodenním životě.”

Závody jako příležitost k setkání

Protože Veroniku zavál osud 400 kilometrů od domova, s rodiči se nevidí příliš často. Závody proto bere jako vítanou šanci se potkat a odnést si společný zážitek: “Chvíle na všech závodech si maximálně užíváme, na trati se podporujeme a vzájemně si fandíme.” Veronika je proto své mámě dodnes vděčná, že ji na první překážkový závod přihlásila. Její máma pak určitě nelituje, že ji dcera dotáhla k běhu. Společné chvíle, které díky tomu spolu prožívají, už jim nikdo nevezme. A kdo ví, třeba se Veronice jednou splní i její tajný sen – postavit se na bednu a vychutnat si ten pocit. Její máma to už zažila, tak proč ne i ona? A jednou, až syn vyroste, a osamostatní se, zkusí si i ultra. Ale na to má ještě čas, nyní ji syn potřebuje, takže je tu pro něj.

Podělte se i vy o svůj příběh! Pokud sportujete se svými rodiči, dejte nám vědět do komentářů nebo na e-mail redakce@rungo.cz a inspirujte ostatní svými společnými výkony!