Inspirace a příběhy

Mohlo by se zdát, že se se toho v posledních týdnech a měsících v mém životě moc nedělo. Jenže já když jsem potichu, tak to znamená, že poctivě trénuju. Když poctivě trénuju, většinou na nic jiného v mém životě není prostor. Být potichu a svědomitě se věnovat tréninku, je totiž ta nejlepší možná příprava na závod. Rozhodla jsem se letos, že moc závodů nepoběžím. Bude to takový lehčí regenerační rok. 

Taková výzva se neodmítá! Byla jsem oslovena Slavia pojišťovnou Sport teamem, jestli bych nechtěla být ambasadorkou jejich akce „Král 50. rovnoběžky“. Podstatou je dojet mezi 1. květnem a 31. říjnem z Chebu do Opavy (nebo naopak) přes pět daných průjezdních bodů. Zbytek trasy už si každý může naplánovat, jak je libo. Na kolik dní si akci rozvrhnete, je samozřejmě na každém z vás. Já jsem se rozhodla, že to zkusím zajet na jeden zátah. Pořadatel mi zařídil doprovodné vozidlo, takže jsem s sebou nemusela tahat teplé oblečení na noc ani kýbl energy drinků. Vykoupeno to ovšem bylo delšími pauzami na kontrolních bodech, kde se má pouť musela řádně zdokumentovat 🙂

Duben byl ohledně počasí jak na houpačce. Prostě chaos. Dvanáct měsíčků se totiž pořád nějak nemohlo dohodnout, kdo bude vládnout. Holt apríl se vším všudy. Nejednou jsem se převlékala z krátkého dresu do zimní bundy a kalhot s membránou. Ke slovu přišel opalovací krém, ale i „palčáky“…

Připravte se dnes na úplně jiné téma než jsou běžecké nebo sportovní zážitky. Hlavně neutíkejte. Vydržte. Reportáže a články ode mne můžete číst jenom proto, že jsem kdysi před lety sbalila kufr a sedla na letadlo směr Sydney. Píši kdysi před lety, ale pravdou je, že to právě v dubnu bylo 10 let od mého příletu do Austrálie. Vydalo by to na knížku, kdybych vám chtěla vyprávět celý svůj australský příběh. Ráda se ale podělím o pár zajímavostí a mých vlastních postřehů ze života u protinožců. Doufám, že vás i toto téma bude bavit a možná v něm najdete inspiraci. 

V začátcích své běžecké kariéry jsem holdovala jen silničním běhům. Přeneslo se to nejspíš z lásky k silniční cyklistice, která mi zůstala i po 20 letech v sedle. Silniční běhy jsem ovšem zavrhla jen krátce po svém prvním půlmaratonu v Berlíně v roce 2014 a trvale se přezula do trailové obuvi. Bahno a kopcovitý terén už mě neděsí, ale naopak vyloženě baví a přitahuje.

Nikola žije a pracuje už nějakou dobu v Austrálii, kde navíc naprosto propadla běhání. Závody, tréninky, společné výběhy v komunitě stejně posedlých a poznávání sama sebe tím, že se dotýká svých limitů. Její život je opravdu pestrý, neskutečně motivující a hlavně neustále v pohybu. Občas k nám na RUNGO.cz napíše nějakou tu reportáž ze závodu, ale jelikož nám to přišlo málo, tak slovo dalo slovo a Nikola vám každý měsíc ve svém zápisníku australské „běhny“ přiblíží svůj život daleko podrobněji. Tohle je díl druhý.

Cyrus Monk měl při svém prvním závodě Paříž-Roubaix v hlavě jen jednu myšlenku: „Jeď dál!“
A on jel! 6 hodin, 14 minut a 16 vteřin, z toho většinu času sám, bojoval Cyrus s náročnými dlážděnými úseky, palčivou bolestí v nohou a hrozivým přízrakem sběrného vozu v zádech.

Proč je vlastně Mallorca u cyklistů tak oblíbená a v čem tkví její kouzlo? Na to vám možná odpoví naše redaktorka Hanka, která se před třemi lety na Mallorce ocitla …

Katka je takový odolný nezmar brázdící české silnice především na silničním kole. Od roku 2016 byla v sedle každý den bez ohledu na rozmary počasí. Letos chce opět překonat 50 000 kilometrů, což je pořádná porce teda. Je to obdivuhodné a napěchované vášní. Tohle je její deník, který každý ,měsíc píše k nám na RUNGO.cz.

ak se stane, že někdo, kdo se v první třídě málem utopil na školní hodině plavání, zhroutil se v sedmé třídě z hodin tělocviku a skončil v péči psychologa, začne v dospělosti běhat, jezdit na kole a plavat? Vysvětlení pro to sama nemám, ale je to důležitá část příběhu. Mám mentalitu závodního koně. Když už se pro něco rozhodnu, dělám to s plnou vervou a problémy vítám jako zpestření na cestě za cílem. Jeden takový zdánlivě nepatrný problém s chronickou bolestí v kyčli mě navedl na cestu nízkosacharidového stravování a tím změnil zásadně celý život.

Být o dovolené s rodinou a zároveň na kole je sen každého cyklisty či cyklistky. Existuje vůbec takové místo, kde si všichni přijdou na své? Ano, a dokonce není nikterak daleko! Naše redaktorka Hanka vás vezme do Slovinska, a to přímo do biatlonového ráje v Pokljuce.

Tahle holka snad na tom kole musí bydlet, napadne vás. Katka Rusá alias Kat Secteur už několikátým rokem najezdí přes 50 000 kilometrů. Za to by se nemusel stydět nejeden automobilový řidič, co říkáte? Od roku 2016 nevynechala ani den. Je to blázen? Podivín? Útěkářka, která chce být sama se sebou? Asi tak od každého trochu. Každý ale máme nějaké té ty svoje roztodivnosti a u Katky je to holt vášeň pro kolo. Srdce jí tluče v rytmu přehazovačky a vy teď díky tomuto deníku můžete každý měsíc do jejího světa vstoupit. Nebo do něj radši jen z dálky nahlédnout, aby vás také nepohltil.

e a pracuje už nějakou dobu v Austrálii, kde navíc naprosto propadla běhání. Závody, tréninky, společné výběhy v komunitě stejně posedlých a poznávání sama sebe tím, že se dotýká svých limitů. Její život je opravdu pestrý, neskutečně motivující a hlavně neustále v pohybu. Občas k nám na RUNGO.cz napíše nějakou tu reportáž ze závodu, ale jelikož nám to přišlo málo, tak slovo dalo slovo a Nikola vám každý měsíc ve svém zápisníku australské „běhny“ přiblíží svůj život daleko podrobněji. Tohle je první díl.

Tímto závodem jsem si znovu projít nechtěla. Proto jsem mnohem déle hledala odhodlání o něm napsat a tím příběhu, který jsem spíš chtěla zapomenout, vdechnout znovu život. Jak jinak se ale poučit z chyb a nebo dát ostatním najevo, že v tom nejsou sami?

Životní příběh Evy Drábekové (*1982) je jedinečným příkladem toho, jak může běhání proměnit nejen tělo, ale i duši, a to i přes nelehké okolnosti. Eva, která sama sebe označuje za „bláznivého blížence,“ vyměnila závislost na cigaretách za mnohem zdravější závislost na běhu, který jí navíc pomáhá zvládat chronické deprese.