Madeira není pro lenochy. Aktivní lidé, kteří milují kopce, budou nadšeni

5,3K

Věřím, že po tak dlouhé době, co jsme teď byli všichni zalezlí doma, přemýšlí o nějakém zpestření určitě kde kdo. Tak proč to neuskutečnit. V tuto chvíli může být zajímavou volbou Madeira. Ta v rámci snah povzbudit cestovní ruch nabízí totiž cestovatelům testy při příjezdu i odletu zdarma. Na druhou stranu, Madeira není úplně toužebnou destinací pro plážové povaleče. Pláží zde není mnoho a většinou mají kamenitý povrch. Často je také nahrazují betonová mola. Pro aktivní dovolenou je Madeira ale ráj!

Asi každý má Madeiru spojenou se sáňkováním, a to tím, které tu provozuje už od roku 1850 a které se odehrává za plného provozu v proutěných koších. Tehdy to byl jeden ze způsobů dopravy, dnes jde o atrakci pro turisty všech kategorií – rovnou ale mohu dodat, že to není nijak významně adrenalinový zážitek. Ostatně už Hemingway atrakci popsal jen jako rozveselující, což je naprosto výstižné.

Madeira je malý ostrov s vysokými vrcholky. Na šířku má asi 22 kilometrů, na výšku necelé dva kilometry. Z toho plyne, že stoupání, které tu najdeme, stojí opravdu za to. Moje sportovní hodinky stále nadšeně jásaly a neustále mi za něco připisovaly odznáčky. Není divu. Jen ranní cesta do pekárny pro snídani znamenala totiž nastoupaných sedm pater.

Takže kdo miluje kopce, je pro něj Madeira to pravé. Potkali jsme jak cyklisty v horských serpentýnách, tak běžce v terénu složitém i pro chůzi.

I proto část mého já, toho „já“ v podobě řidiče půjčeného vozu, trochu trpělo. Už první cesta z letiště k pronajatému domu vedla prudkým kopcem dolů a ve chvílích křížení cest byl viditelný horizont úplně jinde, než se nacházela svažující se cesta. Dokážu ale pochopit, že i srdce motoristy jásá – ostatně pro nás nezvyklých serpentin nad oceánem (i jinde), si užije plnými doušky. Nelze se jim vyhnout.

Ale i proto bych u nadšených cyklistů ráda dodala, že je dobré mít na paměti, že cesty používají i motoristé. A těmi jsou právě dost často cizinci. Potkala jsem pár vyděšených řidičů v horách, kteří nesnesli ani druhé auto za sebou. Lepší možností je tedy opustit silniční cyklistiku a využít služeb společností, které se zde na cyklistiku specializují. Nejen, že vám půjčí kola, ale také jsou schopni vás odvézt k vybrané trati. To eliminuje jízdu v provozu a nabízí jedinečný zážitek z jízdy v terénu. 

Co se běhu týká, běžci ve městech nejsou nijak ojedinělí. Běhat podél oceánu po místních promenádách je také skoro jediný způsob, jak běhat (skoro) po rovině. Dobrodružnější místa, kde je možné běhat, jsou turistické trasy v terénu. Je však nutné vyrazit buď velmi brzy, nebo počítat s turisty, kteří budou běh brzdit. Cesty jsou navíc často úzké a nedovolují vyhýbat se. Popravdě – stejně jako moc nerozumím běhu například ze Sněžky na Špindlerovku (kde má člověk i při obyčejné chůzi problém si nepodvrtnout kotník), nerozumím moc ani běhu na podobných stezkách Madeiry. Ale proti gustu… Výhledy za to rozhodně stojí, ať jde o běh nebo jen turistiku.

Turistika je ostatně asi nejčastější způsob poznávání Madeiry. Madeira je plná turistických cest různé náročnosti a nejznámější jsou asi trasy podél levád (což jsou zavlažovací kanály, které slouží k dovedení horské vody do nižších oblastí). Některé levády vedou i tunely, které mají různou délku a často se doporučuje čelovka k jejich bezpečnému zvládnutí. Na oficiálních stránkách Madeirského turistického ruchu (visitmadera.pt) je možné kontrolovat schůdnost turistických tras a doporučuji tato opatření respektovat. Uzavření některé trasy bývá časté zejména u sesuvů svahů a hrozících padajících kamenů. Zrovna nedávno jeden z takových pádů kamenů na uzavřenou stezku znamenal rozdrcenou nohu jedné turistky a zásah záchranných složek. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Levády ovšem zdaleka nejsou vše, co Madeira nabízí.  Mnoho turistických stezek nevede podél Levád, a přesto jsou velmi zajímavé (a často i úžasně fotogenické), jako například Fanalská stezka (zapsaná v UNESCO), dechberoucí vyhlídky, nebo lanovky, které vedou téměř kolmo z útesů na pobřeží. Je možné otestovat i pevné nervy na vyhlídce se skleněnou podlahou ve výšce 580 metrů nad oceánem, nebo se kochat rostlinami ve Funchalské botanické zahradě.

Krom již zmíněných (poměrně obvyklých) sportů je možné se na Madeiře vyřádit i mnoha dalšími způsoby. Je možné se vznášet v oblacích nad oceánem s paraglidem (a to i v tandemu se zkušeným pilotem), anebo využít všech možností, které oceán nabízí – potápění, paddleboard, rybaření nebo adrenalinový coastering. Ostatně mít více času, byl by právě coastering naší jasnou volbou.

A pokud po všem tom objevování krás ostrova vyhládne, jednoznačně lze doporučit ryby. Nepotkala jsem restauraci, kde by nevařili dobře, a zatím nikde jinde ve světě jsem nejedla tak dobré chobotnice. Ty jsou můj osobní místní TOP no. 1. Zážitkem určitě bude i ochutnání ryby s podivným jménem „tkaničnice tmavá“ (hledejte v jídelním lístku „black scabbardfish“ nebo „espada“). Jedná se o dost ošklivou rybu, ale naprosto luxusní chuti (je zde poměrně často nabízená v omáčce z maracuji, popřípadě s banánem – není to špatné, ale obyčejně ugrilovaný kus této ryby je podle mého názoru rozhodně lepší). 

PS: A jestli někdy i srdce dobrodruha zatouží po koupeli v chladivém oceánu, nabízí Madeira řadu přírodních bazénů, ve kterých je koupel rozhodně zážitkem. Do toho!