Trénink

Maminkám na mateřské pomohou udržet kondici a být součástí komunity, těm, kteří pravidelně běhají a sportují kondici zvednou. Začínají Rungovýzvy v novém a s Adélou. Seznamte se, začínáme s prázdninami.

Jednou odpoledne mi takhle zvoní telefon s cizí předvolbou. Zvednu se slovy „Hi…,” a na druhé straně slyším: „Nazdar Gaspi, ty wl, jak se máš? A nechtěl bys přijet k nám do Rakouska?” A byla to pak jízda.

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

„V mém životě si znovu našel své místo běh. Stal se z něj můj další parťák, se kterým si to užívám a pořád mě baví. Tak trochu ale vytlačuje mé další sportovní aktivity. Práci a rodinu vytlačit nemůže a nějaký časový prostor prostě potřebuje,“ začíná svůj článek Andie, jejíž přípravu na maraton můžete sledovat už čtvrtý měsíc.

Tak nám ten trénink na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé tréninky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.

ADVERTORIAL Pokud chcete mít možnost cvičit kdykoliv, aniž byste náčiním zabrali celý pokoj, máme pro vás rady, tipy a triky, jaké propriety si do začátku pořídit, aby se vlk nažral (vy si procvičili svaly) a koza zůstala celá (tj. bez přílišných ztrát na prostoru a financích). Stranou teď nechme posilování s vlastní váhou, které má jistě své benefity, ale není všespásné. V článku se zaměříme na dvě prostorově nejúspornější varianty závaží – činky a kettlebell. Probereme jejich plusy a mínusy, poradíme, na co si dát při nákupu pozor a jaké možnosti nynější trh vlastně nabízí. 

V minulém článku jsme probrali čtyři základní pravidla tréninku na horské ultramaratony. Jen dobrá fyzička ale při horských štrekách nestačí. Čím delší závod, tím více faktorů může váš výkon ovlivnit. Umíte jíst během výkonu? Máte jistý krok při běhu v noci? Vydrží vaše nohy mnoho nekonečných seběhů? Víte, jak držet běžecké hole? Jste komfortní ve vysoké nadmořské výšce, v chladu i v horku? Umíte správně padat? Dnes se podíváme na několik specifik dlouhých horských běhů, na které je dobré se připravit.

Fyzioterapeutka Kateřina Honová, která se specializuje na sportovce, v tomto článku prozradila, jak funguje tělo cyklistů při jízdě na kole a proč bolí. V souvislosti s tím poukázala na pět protahovacích cviků, kterými si cyklista může chránit zdraví.

Každý sport zatěžuje tělo určitým specifickým způsobem. A pokud si máme představit kompenzaci, je třeba zapřemýšlet o tom, co dostává při daném pohybu nejvíc zabrat a co je naopak zatíženo málo. A také obsáhnout vše, co se děje mezi tím. Co tím myslím, hned vysvětlím, uvádí článek fyzioterapeutka Kateřina Honová, která se specializuje na sportovce.

Startovalo 16 mužů a tři ženy. Adrenalin větší, než na běžeckém závodě? To si pište, že ano. Rychlost, dřina a nakonec i ta sprinterská bolest je to, co mě na tom tak baví. A v neposlední řadě lidé, se kterými se kolem amatérské dráhové cyklistiky vídám.

Z čeho sestává příprava na maraton? To se můžete dozvědět na příkladu Andie, která trénink podstupuje už podruhé. Poprvé ji zastavila těžká autonehoda. Snu se nevzdala a teď do toho pořádně dupe – pod dohledem trenéra Jana Kohuta. Čtěte, protože když ona, můžete i vy.

Aby bylo jasno hned od začátku, titulek platí samozřejmě i obráceně, protože “zamindrákovaný” trouba se najde všude. Jedna z prvních otázek, na kterou se mě okolí často ptá, je ta, zda nemám na silnici strach. Strach asi není to správné slovo, spíš jde o směsici respektu a obezřetnosti. Je to pro mě stejné, jako když jdu přes přechod, nebo třeba rozespalý v noci po schodech na malou. Dávám si majzla, snažím se předvídat a nedělám ze sebe neporazitelného. V provozu o to víc.