Kontroverzní téma poslední doby. Létá médii jak Čestmír v době své největší slávy, o sociálních sítích nemluvě. Celé toto téma přišlo s cílem pomoct ochránit cyklisty na silnicích a vyvolalo spoustu emocí, diskusí i sporů. Já se na tu problematiku dívám očima řidiče i cyklisty, jsem totiž obojím.
K tématu doby vznikla i iniciativa „Respekt. 1,5 m.“, jejímž ambasadorem je Roman Kreuziger a podpořili ji i další známí sportovci jako například Petr Vakoč, Peter Sagan, Lukáš Krpálek, ale i známé osobnosti Paľo Habera, Inna Puhajková a další. Je však změna vyhlášky tím, co opravdu vyřeší tento problém?
Celé by to bylo poměrně úsměvné, kdyby ve finále nešlo o zdraví a život člověka. Ano, on i ten „cyklozmrd“, jak jsou cyklisté řidiči často nazýváni, je člověk. A možná je to prodavač, od kterého si ráno kupujete kafe a vždycky si s ním skvěle pokecáte. Pak ale jeden sednete do auta, druhý na kolo a jsou z vás nepřátelé na smrt? Stále si pokládám otázku, kde se tohle všechno bere.
Jsem řidič, jsem cyklista, jsem chodec. Mám tedy osobní zkušenosti ze všech zúčastněných skupin
Jsem řidič. Ročně najedu zhruba 50 tisíc kilometrů, takže něco času za volantem strávím. Snažím se jezdit tak, abych neohrožoval sebe, ani nikoho dalšího. Jsem však člověk a dělám chyby. Takže se mi prostě stane, že situaci špatně vyhodnotím a řešení pak není ideální. Nikdy to naštěstí nemělo žádné důsledky na zdraví. Z takové situace se snažím poučit a neopakovat ji.
Vzhledem k tomu, že žiji a pracuji v Polabí, tak cyklisty potkávám na silnici běžně. Někdo jede lépe, někdo hůř, stejně jako v autě. Když jede po silnici cyklista na koze (pro ty, kdo neznají, je to speciální kolo na časovku), nebo „žiletkář“ (cyklista na silničním kole), mám absolutní pochopení, i když je vedle cyklostezka. U klasického cyklisty méně, ale pořád v pohodě. Co absolutně nechápu jsou důchodci/kyně, kteří jedou, nejlépe ještě s nákupní taškou na řídítkách, a mají problém jet rovně. Ale je to důvod je nějak ohrozit? Pro mě nikdy. Pokud nemám dostatečný prostor, zabrzdím, jedu v závěsu a předjíždím, až když mohu přejet do protisměru.
Jsem chodec. Po chodníku u nás nikdo naštěstí nejezdí. Když jdu po cyklostezce, jdu vlevo, jak je dáno vyhláškou. Bohužel málokdo ví, že cyklostezka je brána za pozemní komunikaci, stejně jako silnice. Při tom výhoda je jasná, vidím na cyklistu, se kterým se budeme míjet. A hlavně nechávám volnou pravou část pro cyklistu přijíždějícího zezadu a nehrozí, že bych mu vešel do cesty v úmyslu rychle uhnout.
Jsem cyklista. Trochu utrpení. Na cyklostezce se hodně lidí chová jako na pěší zóně. I když jedu jen v regeneraci (nižší rychlost), nadávají ať si jdu závodit jinam. Když vyjedu na silnici, mají zase řidiči pocit, že mám jezdit po cyklostezce. Kde tedy jako cyklista mám nakonec jezdit?
Dobré je, že kromě negativních, mám i pozitivní zkušenosti. A to jak z cyklostezek, tak ze silnic.
Jedna jízda na kole. Pán se psem. Jedu po své straně vpravo. Pán na mě kouká. Když jsem kousek, povolí psovi vodítko a ten mi hned vběhne před kolo. Sotva beru za brzdy, abych se nerozbil a psovi neublížil. Stojím těsně u pejska. Pán na mě řve jak smyslů zbavený. Při návratu stejný úsek. Jen místo pána je tam mladý pár se psem. Když mě vidí, uhnou až do trávy a pejska přitáhnou na vodítku k sobě. Kleknou s i k němu a hladí ho, aby byl v klidu u nich. Já projíždím a s úsměvem děkuji.
Jedu po silnici na kruhový objezd. Jedu něco přes 40 km/h. Kruháč je volný, tak jen přibrzdím, protože přes něj pojedu rovně. Už jedu po kruháči. Zprava k němu přijíždí chlap, asi tak šedesát let, ve Felicii. Kouká na mě, ale je mu to evidentně jedno. Vjede tam. Beru fest za brzdy, abych do něj nevletěl. Zaparkoval hned za kruháčem u obchodu. Zastavím u něj a slušně se ptám, jestli ví, kdo má na kruhovém objezdu přednost. Kromě toho, že mi suverénně tyká, tak je sprostý. Hájí se tím, že jsem tam měl dost místa. Odvracím, že nikoli, a kdybych nezabrzdil, tak by mě srazil. Ptám se: „To byste byl klidně ochotný mě zabít, jen abyste projel?“ Při odpovědi: „Jo!“ mě mrazí po zádech.
Totální extrém byl řidič, který předjížděl naši skupinu čtyř cyklistů. Jeli jsme při pravém kraji za sebou. Já jel špici. Když bylo auto vedle mě vlevo, řidič strhnul záměrně volant doprava a rychle doleva. Auto se ke mně přiblížilo tak na dvacet centimetrů. Stačilo, aby mu sklouzly ruce z volantu…
Na druhou stranu to umí i cyklisté. Jedu po městě, po hlavní silnici. Přede mnou skupina čtyř cyklistů. Jedou také při pravé straně a za sebou. Začnu je předjíždět, protože jedou pomaleji než já. Jsem na úrovni třetího z nich. První a druhý to strhnou bez znamení doleva, kde je jen chodník. Měl jsem jediné štěstí, že mezi nimi byla mezera, do které jsem se vešel. Ani se nepodívali, ani nedali znamení, že budou odbočovat.
Naproti tomu jedu po silnici, blíží se křižovatka, za mnou auto. Zpomaluje a jede za mnou asi dvě stě metrů. Projedu křižovatku rovně, ohlédnu se. Auto odbočilo doprava. Jel za mnou jen proto, aby mě neohrozil tím, že mě bude předjíždět a pak přede mnou odbočovat prudce doprava. Mávám a ukazuji mu palec nahoru.
Všechny tyto příklady ukazují na to, co mi běží hlavou už dlouho. Je to opravdu o pravidlech? Nejsou tím problémem lidé? Myslíme si skutečně, že dokážeme vyřešit tenhle problém pravidly, zákazy a nařízeními? A to mě vrací na začátek článku: „Je však změna vyhlášky tím, co opravdu vyřeší tento problém?“
Můj osobní názor je, že to odnesou ti, kteří to dodržují a zrovna něco špatně odhadnou, nebo udělají jinou chybu. Řidiči, kteří se chovají agresivně, míjí cyklisty „na zrcátko“ (jak tomu říkají), ostřikují je vodou z ostřikovačů, předjíždí cyklisty, když jede auto v protisměru a tak dále, ti se nejspíš nezmění. Jediná cesta je používat selský rozum a vzájemně mít úctu k sobě navzájem. Vážit si života svého, i těch ostatních. Pokud toho někdo není schopen, neměl by vlastnit řidičský průkaz. Mít řidičské oprávnění nevnímám jako právo, ale jako výsadu.
Prosím Vás tedy, ano konkrétně Tebe, kdo jsi to dočetl až sem, mysli na to a respektuj prosím sebe i okolí. Děkuju.
Autorem glosy je Petr „Cyklomagor“ Jaderný
1 komentář
Problém je v tom, že určité procento populace jsou prostě magoři a jen je otázka náhody co zrovna řídí a jak může svému okolí ublížit. Pod nějakým článkem o LED světlech na kolo si v diskuzi šoféři hned stěžovali jak je chudinky ti zpropadení kolisti oslňují. Zajímavé, mě ještě cyklista neoslnil (spíš neměl žádné světlo ale to je na jiný článek), zato řidičů kteří pokud vám do očí nepustí dálky, tak mají světla dohromady s mlhovkama, těch poktkávám dost každý den.