Zuzana Ožanová (*1991) je úspěšná běžkyně, lektorka pohybových lekcí a máma. Žije a působí v Brně, jejím partnerem je známý kondiční trenér Vlasta Lysák. Jak to chodí ve sportovní domácnosti, proč neběhá podle tréninkového plánu a jaký je Zuzčin největší sen? Dozvíte se v dalším článku ze série „Hobby+“ o amatérských běžcích, kteří nás mohou inspirovat.
Sportovní puberta
Zuzčiny běžecké začátky sahají daleko do minulosti – je zářným příkladem toho, jak důležité je mít aktivní rodiče, kteří své dítě vedou k pohybu. „Táta byl a je skvělý běžec, takže jsme víkendy trávili na závodech po celé ČR a pro mě to byla samozřejmost.“ Kromě běhu v dětství hodně běžkovala a jezdila na kole. „Myslím, že ani gymnastika a mažoretky se mi nevyhnuly,“ vzpomíná Zuzka. Právě těmto sportovním základům vděčí za nynější úspěchy.
Díky tomuto a tátovým genům jí to běhalo prakticky samo. Jenže to bylo v konečném důsledku spíše kontraproduktivní, myslí si Zuzka: „Bez práce bylo hodně koláčů. V patnácti letech, kdy bylo potřebova začít makat a talent podpořit, jsem běhat přestala a veškerý sport jsem prakticky vypustila. To byla asi taková moje puberta. Prostě jsem měla potřebu dělat něco jiného než doposud.“ Toto ze sportovního pohledu temné období Zuzka překonala a po deseti letech se k běhu vrátila. Tělo si po chvilce trénování na vše vzpomnělo a Zuzka se začala brzy objevovat na závodech v prvních řadách nejen na startu, ale i v cíli.
Tréninkový plán? Pro mě sci-fi
Není žádným tajemstvím, že Zuzka Ožanová žije s běžeckým a kondičním trenérem Vlastou Lysákem. Vychovávají spolu rok a půl starou dcerku. Toto sportovní soužití komentuje běžkyně s nadhledem: „Myslím, že vše má své plusy i minusy. Stejné zájmy spojují, ale někdy i rozdělují. Je prostě potřeba se naučit žít v rovnováze.“ Kdo by čekal, že Zuzka bude mít od Vlasty perfektní tréninkový plán na míru, ten by se pletl. „Kovářova kobyla chodí bosa. Máme režim, ve kterém řešit tréninkový plán moc nejde.“ (směje se) K tomuto zjištění se musela Zuzka dopracovat sama a přesvědčit se na vlastní kůži. „Občas jsem fakt hodně trvdohlavá, takže na jeden měsíc jsem si trenéra našla – a zjistila, že to fakt nemá smysl.“ S malým dítětem je strukturovaný trénink zkrátka nemyslitelný, a tak je Zuzka vděčná za každou příležitost, kdy se může jít provětrat. To zjistí navíc často až na poslední chvíli, a tak prostě krouží okolo domu. „Řešit jídlo, náplň a tonizaci na trénink je v mém případě dost sci-fi.“ Partner ji však na holičkách nenechává: „Občas mi Vlastík poví, co bych mohla běžet, občas si trénink namyslím sama podle chuti. To je podle mě zásadní, běh bez náplně mě nebaví.“
Nemůžeš běhat? Najdi si jinou závislost!
Zuzana Ožanová byla zvyklá makat na denní bázi a sport byl pro ni něco jako droga. Jak tedy nesla životní změnu, kterou jí přineslo těhotenství a následné narození dítěte? Statečně. Stačilo si jen trochu utřídit priority. „Nemusíš jen běhat, abys byla happy. Záleží na tom, jak si dané období nastavíš a jak se k němu postavíš.“ V prvním trimestru tak sportovala i nadále, jen si dávala pozor na tepovku. Ruku v ruce s tím, ale i více spala: „Tělo si žádalo odpočinek a nenápadně mi to takto naznačovalo.“ Poté nastala zima, přišel koronavirus a s ním spojená omezení a Zuzce se nechtělo dělat vůbec nic. V posledním trimestru se ale chuť k pohybu vrátila a Zuzka začala chodit. A to hodně. Klidně 20 kilometrů denně. Přitom předtím se ve výletech nijak nevyžívala. Pouze hledala (a našla) způsob, jak uspokojit svou potřebu se hýbat. Zkrátka a dobře, kde je vůle, tam je cesta.
Po nucené běžecké pauze se po narození dcery na první výběh těšila, ale své nadšení cíleně brzdila. „Díky svému vzdělání v oblasti zdravotního cvičení jsem věděla, že nemůžu nic uspěchat.“ Prioritu proto dostalo první cvičení, poté, tři týdny po porodu, sedla na kolo. Běhat pozvolna začala až po šestinedělí a zhruba po deseti týdnech od porodu stanula zase na atletickém oválu. Nabádá však, aby to ženy nebraly jako univerzální radu „toto je velmi individuální a je důležité vnímat a poslouchat své tělo.“
Sport jako koníček i práce
Dosud byla řeč jen o běhu, ale je třeba zmínit, že Zuzka se v průběhu těhotenství rekvalifikovala jako lektorka individuálních a skupinových lekcí na akademii IQ Pohyb. (Zuzka dokonce spolupracovala na našem článku o protahování pro běžce – podívejte se tady). Pomáhá těhotným, ženám po porodu i komukoliv dalšímu naučit se správné pohybové vzorce. Běh i cvičení je pro Zuzku psychohygiena a zdráhá se říci, co je pro ni nyní podstatnější. Kdyby si ale přece jen musela vybrat, prioritou by bylo cvičení, a to čistě z praktických důvodů. „Cvičení beru jako práci, kterou bych si chtěla vybudovat, aby mě po mateřské uživila. Ale je to práce, která mě velmi baví.“
Hory nadevše
Zuzka slaví úspěchy jak na rovině, tak v kopcích, nicméně hory jednoznačně preferuje. „Cítím se v nich sama sebou. Na silnici nemám hlavu. Běhat nahoru a dolů a mít se u toho na co dívat, mi je mnohem bližší.“ Tuto svou zálibu přetavila v roce 2019 v druhé místo na mistrovství ČR ve skymaratonu.
Byť má Zuzka za sebou obdobných úspěchů spoustu a na závodech vždy patří mezi elitu, o vstupu mezi profesionály neuvažovala. Prý je to nad její fyzické i psychické možnosti. „Jsem ráda, že se sportem jen bavím,“ uzavírá téma Zuzka.
A kam budou Zuzčiny běžecké kroky směřovat dále? To se musíme nechat překvapit, neb Zuzka není plánovací typ. Jeden nesplněný běžecký sen ale má – závod OCC v rámci prestižního Ultra-Trail du Mont-Blanc. Držíme palce!
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: LHUT
- Běžecký vzor: nemám. Spíše mě inspirují normální lidé, momentálně maminky, co zvládají běhat
- Největší úspěch: má první padesátka v nízkých Tatrách (2. místo)
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: kiwi
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: pivo
- Nejlepší regenerace: jídlo
- Nejméně oblíbený trénink: žádný… běhám, na co mám chuť
