Chystáte se do USA? Skvělá příležitost prověřit vaše odhodlání váš život pouze nekrájet, ale žít ho. V Torontu a New Yorku moje dcera vyzkoušela elektrizující zážitek, který mi bral dech jen z pozice pozorovatele.
Řeknu to rovnou – bojím se výšek. Rodina by mohla vyprávět, jak vždycky každého ženu od zábradlí a kraje vyhlídek. Vlastně byli raději, když jsem se s nimi nepokoušela nikam lézt. Měli větší klid. A protože já ostatně také, obvykle jsem spořádaně čekala vždy pod rozhlednou.
Jenže to člověka hrozně omezuje. Čert vem rozhledny, ale to v podstatě nemůžete ani nikam do hor, protože tam se chodívá kvůli výhledům, že. Co hůř. Jak člověk asi má lyžovat, když se bojí jet lanovkou. A tak jsem v zájmu zachování kvality osobního života začala trénovat. Šlo to ztuha. První jízdy lanovou dráhou v Alpách šly zdolat jen s pomocí zázračného nápoje s krycím názvem „Hexentrunk“. Občansky šlo o normální kakao s rumem. Postupně, pomaličku jsem si zvykala. A zjistila jsem, že ten ukrutný strach z výšek je možné potlačit. On nezmizí, ale pomalým trénováním, si člověk zvykne ve výšce být. Vylézt na rozhlednu, jet proskleným výtahem, nebo se dokonce posadit do lanovky tak, že vidíte do údolí. Občas ještě nějaký blížící se záchvat paniky přijde, ale je jich méně a obvykle to jde zvládnout poměrně snadno a stačí na to takové „dětské“ techniky typu „zavři oči a představ si, že sedíš na louce“ (v hospodě, doma na kanapi….co je libo).
Přes to všechno má trénink své meze. Některé věci nedám. V podstatě je ani nemám potřebu zkoušet. Ale – možná právě kvůli těm ústrkům v dětství – je moje dcera do výšek blázen. A nejen, že jí výšky nijak nevadí, ona je dokonce přímo vyhledává. A když došlo na řešení daru (pokud možno nezapomenutelného) k osmnáctinám, bylo vcelku jasno. Protože v plánu byla dovolená s jednodenním stop-overem v Torontu, dostalo mé mládě adrenalinový zážitek „Edge walk“. Oproti různým seskokům a zip-line má velkou výhodu v tom, že trvá poměrně dlouho (cca 30 minut čistého času ve výšce), a tedy si ho člověk může dostatečně užít. O co jde: V Torontu je vyhlídková věž CN Tower. Na ní je vyhlídková plošina ve výšce 346 metrů a druhá, menší, ve výšce 447 metrů (ta je údajně nejvyšší vyhlídkovou plošinou na západní polokouli). Někde mezi nimi je ve 116. patře kolem věže z vnější strany „chodníček“ . „Walkeři“ tedy vystoupí z věže a z vnější strany ji za doprovodu instruktorů obejdou ve výšce 356 metrů. Jen tak. Samozřejmě, jsou jištěni lany, ale to by mne osobně naprosto nijak neuklidnilo. Jen tak se procházet ve výšce může být pro mnohé málo, a proto je součástí i kratochvíle různého vyklánění a „visu“ nad městem. Z mého pohledu čirý děs a hrůza. Z pohledu dcery úžasný zážitek.
Kdo se chce pokochat, Youtube nabízí dostatek materiálu (třeba zde).
A protože zážitek to byl zjevně nezapomenutelný, tak si dcera letos k narozeninám přála něco podobného. Tentokrát v New Yorku. Nově postavený mrakodrap Edge nabízí kratochvíli s názvem „City Climb“. Atrakce je to v podstatě stejná, jen jinak provedená. Zájemci vylezou na vnější okraj mrakodrapu a stoupají po něm několik pater. Samozřejmě opět jen jištěni lany. Vyklánění nad městem je samozřejmě také součástí atrakce. Celý zážitek trvá zhruba dvě hodiny, protože je nutné se obléknout do kombinéz a absolvovat instruktáž, než se jde „na to“. Samozřejmě i na tento zážitek se může každý podívat z pohodlí svého křesla, například zde.
Pokud lze atrakce srovnat, lze říct, že ta kanadská byla prý o chlup lepší. Lepší tím, že to bylo „poprvé“, ale i chováním instruktorů, kteří vás ve výšce nad městem provedli také náhledem na město. A také je člověk nad městem celou dobu procházky. V NYC sice také, ale schody nejsou hned u hrany domu (což je vidět i na videu). V Kanadě proběhly i větší oslavy odvahy každého z chodců – když se daná osoba dostaví na „běžnou“ vyhlídkovou terasu, všichni ostatní se dozvědí že přišel neohrožený „walker“ a častují ho potleskem.
Na druhou stranu, viset jen tak v prostoru nad New Yorkem při západu slunce má jednoznačně svoji nezaměnitelnou romantiku. To se prostě musí zažít. Visíte nad ikonami jako je Emipre state buiding a pozorujete hemžení pod sebou. Pro tento typ zážitku mám malé doporučení – vzhledem k nezbytné instruktáži není úplně možné si jednoduše najít čas západu slunce a podle něj zakoupit vstupenku, je lepší nákup předem konzultovat, a domluvit ideální čas, na který je vhodné vstupenku zakoupit, s prodejcem. Komunikují vstřícně a velmi rychle.
Pokud vás zajímá, zda už to někomu ujelo a jen tak si visel nad New Yorkem bez opory, tak ne. Dokonce prý ještě ani nikdo dolů nezvracel. A pokud vám chození jen tak ve volném prostoru okolo mrakodrapů připadá málo – pak vězte, že prý byl původní plán natáhnout zip line z mrakodrapu Edge na Empire state building. Ale bohužel. Plány ztroskotaly už v povolovacím procesu. Možná jindy, nebo jinde – pokud vím, tak takový zážitek nabízí Dubai (video zde).
Pokud se tedy někdy dostanete do míst, kde se atrakce typu „Edge walk“ provozují, doporučuji vyprázdnit prasátko a zkusit to – pokud jste duší i tělem dobrodruzi. Je to zajímavý a nový pohled na svět. Jasně, jde o turistickou atrakci. Ale je snad důvod se někdy nebavit?
