Falun – Mistrovství světa v MTBO pokračovalo v neděli takzvaným longem – dlouhou tratí. Většina startovního pole žen i mužů má z tohoto závodu minimálně respekt. Jak už název napovídá, jede se dlouho a po celou dobu je třeba držet plnou koncentraci.
Hodně to bolí a dnes to navíc bylo i dost do kopce. Největší obavy ale plynou z toho, zda během závodu vyberete ty správné volby – zda pojedete ideálním postupem, nebo si v dobré víře vyberete úplně špatně. Zatímco na krátké trati jsou volby rychlé a většinou rovnocenné, na dlouhé trati může špatné rozhodnutí stát dlouhé minuty ztráty na ty nejlepší.
Zkuste si MTBO od stolu
Provedu vás svým dnešním závodem. Můžete si k tomu pustit tenhle GPS záznam a porovnat si, zda váš výběr postupu byl ten nejlepší. K tomu jen rychlý a stručný úvod do MTBO: Čím tlustší černá linie, tím lépe viditelná a velmi rychle sjízdná cesta (asfaltka), čím více čárek, nebo dokonce teček, tím se průjezdná rychlost rapidně snižuje. A čím je čárka tenčí, tím hůře je v terénu vidět, jde v podstatě o singltrail v přerostlém borůvčí.
Tak jdeme na to: Je 10:47, dostávám mapu, rychle ji vkládám do mapníku a mám minutu na to si zběžně prohlédnout, co mě čeká. Ruce pracují automaticky, oči se snaží co nejrychleji najít natištěný fialový trojúhelník a první kontrolu. Sakra, hned volba. Uhnout hned na první čárku doprava a pak první doleva, rozhoduju se, než se ozve pip-pip-pip-pip-píííp a startér mě vypustí do lesa. Začátek je do kopce, takže mám i čas si to znovu prohlédnout a měním své rozhodnutí – pojedu až druhou doprava, kdybych jela tou první, sestoupám zbytečně moc vrstevnic, které bych pak musela znovu vyšlapat. Energií je třeba šetřit.
Z jedničky je to relativně jasné, držet linii pěšinky, která vede od kontroly až na složitou křižovatku nahoře v mírném sedýlku. Tak jsem tu a panikařím. Cestiček je moc a ve Švédsku se oproti závodům v České republice nesmí přebíhat lesem. Musím tedy vybrat tu správnou, abych se nemusela vracet… Nejsem si jistá, kolik pěšinek už jsem minula, ale zahýbám doleva a modlím se. To bych neměla, v orienťáku musíte být vždy stoprocentně v mapě, ale trochu věřím své intuici a vrstevnicím, podle nichž by měla být kontrola nahoře na platu, kam směřuje i moje pěšinka. Ještě chvilka nejistoty a plánování, co udělám, když tam nebude, ale už ji vidím. Rychle na další.
Je to z kopce, což je děs, je tu strašně kamenů a kořenů, nemám šanci se podívat do mapy, a tak pro jistotu sahám na brzdy. Tlustou čárkou dolů po úbočí kopce, přeskočit asfaltku a hned za křižovatkou na trailík doprava, přeskočit další asfaltku a držet linii trailu. Trojka je doma.
Z třetí kontroly nemám plán, a tak jedu bezhlavě za jiným závodníkem. Pokud to dobře chápu, čeká nás podjezd silnice, tam se musí dostat všichni a předpokládám tedy, že má stejnou cestu. Trefa! Podjedu silnici a za ní musím hned doprava, potom beru druhou levou odbočku a v chaosu pěšinek se snažím držet vlevo. Jedu pomalu, tady se nechci ztratit. Ale je tu televizní kamera… no nic, tak to holt bude vypadat, že na tom kole neumím. Hlavně, že mám kontrolu.
Teď přichází úplně jednoduchý postup – jakkoliv se dostat doprava, než mi to dojde, přejedu první a vydávám se tak až druhou odbočkou. Teď do toho musím šlápnout, zatím jsem jela hodně opatrně, pátá kontrola je schovaná za křovím, ale odhalím ji, nezdržím se. Přes most a doprava po plné jedu maximální rychlostí. Za domy doleva a první doprava.
Cestou si všímám, že další postup je ona obávaná dlouhá volba. Zleva, nebo zprava?! Na první pohled mě vyděsí kopec na levé volbě, na pravé je ale zase zrádný konec – nezdrží mě ta čárka moc? Sjedu do údolí, ještě blesková kontrola, že na mé volbě není nějaká mapová past, zahýbám doprava a snažím se jet nejrychleji, co to půjde. Hlavně jet a nepřemýšlet nad tím, jak rychlejší nebo pomalejší by to mohlo být zleva. Čárka nahoru na kopec překvapí úzkou dřevěnou lávkou, díky ní to ale nedrncá.
Osmá je zase ve sjezdu, všechno ubíhá moc rychle! Tak hlavně nepřejet odbočku. Na devátou vybírám komplikovanou cestu, zbytečně moc zatáček, do kopce a ještě se mi při přehazování zasekne kolečko vodítka v kazetě. Čas běží… mám pocit, že to spravuju snad rok.
Na desátou sázím na jistotu a jedu nahoru a pak dolů z kopce stejnou čárkou, kterou jsem přijela. Strašná chyba, dochází mi v půlce, otáčet to už nemám smysl, musím trpět. Přestože se v místních terénech doporučuje co nejvíce objíždět po pevných cestách, volím jízdu po tečce a čárce zleva – překvapivě to odsýpá a závěrečný kopec by byl stejný pro obě volby, tak tady snad neztrácím. Maximálně fyzicky.
Jedenáctá kontrola – zase volba. Zleva po horších cestách, nebo delší z prava po lepších? Volím pravou.
Na dvanáctou není co řešit, je na kopci a vede k ní jen jedna rozumná pěšinka. Otáčím mapu a je tu další volba! Jedu zase zprava (pokolikáté dnes už?). Nejdřív trailem dolů na větší cestu, pak zapomenout na bolest a naposledy jet jak o život, pak už se bude zase spíš mapovat. Je to do kopce a fouká protivítr. Na širokánských šotolinových cestách mám pocit, že jedu jak v medu. Na čtrnáctou pohlídat odbočku, není v tom borůvčí skoro vidět.
Opatrně sjedu přes kořeny a kameny dolů k louce a doleva. Kvůli tomu, že trail z křižovatky je více z kopce než trail kolem bažiny, beru zase volbu z prava. Přejíždím silnici a podle rad trenéra z večerního briefingu pozorně hlídám odjezd, do bažiny nechci. Na šestnáctce volba – už nechci! A tak to nekomplikuju, jedu okolo bažiny, po silnici a na kontrolu číslo 16 pro jistotu hledám kterýkoliv trailík doprava, chytnu ten druhý. Pak už volby nejsou, jen to nepokazit, dobře odmapovat a přes 17. a 18. kontrolu. Na 19. kolem mohutně skandujících fanoušků plná strachu, že to pokazím a všichni to uvidí, ale povedlo se, tak už jen na sběrku a finiš do cíle.
Skončila jsem 15. na světě na obávané dlouhé trati, mám radost. Strávila jsem v lese 107 minut, na vítězku mám ztrátu 11 minut. S tím umím žít. A kudy jsme to kdo jel, budeme řešit až do večera.
Kryštof Bogar v mužích vybojoval fantastické stříbro, juniorka Natali Chamraďa si přivezla nejlepší formu a má bronzovou medaili!
Všechny články z mistrovství světa v MTBO najdete tady.
Autorka textu: Vendula Musilová
