Lenka Topinková (*1976) je asi pro všechny běhající Brňany známým jménem. Nejenže poctivě obráží závody v okolí, často je i vidět na stupních vítězů. Tuto útlou sympatickou paní můžete na závodech nejčastěji vidět s úsměvem na rtech a v doprovodu dětí – má jich dokonce pět. Když zrovna neběhá, trénuje děti v jejím domovském klubu AC Moravská Slavia.
Řekni nám něco o sobě – kdo je podle tebe Lenka Topinková?
Jsem sportovec tělem i duší, ale především jsem maminka pěti dětí, a tak je náš život jedna velká jízda. Bez pomoci manžela by mé běhání vůbec nebylo možné! Momentálně pracuji v administrativě, takže díky běhání si pak skvěle vyčistím hlavu a naberu další sílu.
Jak se dá skloubit běh s péčí o děti?
Pokud vím, že nebude celý den čas, mimořádně jdu běhat i ráno – dříve než jdou děti do školy. Občas využívám přesuny do práce a z práce nebo vyběhnu v době oběda. Prostě hledám a vytvářím prostor i tam, kde by se mohlo zdát, že to nepůjde a už jsem si zvykla i na rychlé změny v plánu. A když nevyjde běh, prostě si doma zacvičím nebo vezmu na milost cyklotrenažér.
Jak jsi se k běhání dostala?
Po skončení trénování sportovní gymnastiky (která byla mimo jiné skvělým odrazovým můstkem), jsem chodila doprovázet svoji mladší sestřičku na atletiku, a tak jsem jednoho dne začala i já. Vyzkoušela jsem různé atletické disciplíny a postupně jsem si nejvíce oblíbila střední tratě. Vyzkoušela jsem si i běhy do vrchu a krosové závody, které patří k mým oblíbeným. Díky závodům v běhu do vrchu jsem se dostala na místa, která bych jinak neobjevila.
Jsi součástí klubu AC Moravská Slavie. Co takové členství obnáší? Máš ke klubu nějaké povinnosti?
Členství v klubu AC Moravská Slavia Brno je pro mě srdeční záležitost, vyrostla jsem tu a po skončení atletické dráhové kariéry se dále věnuji závodění pod tímto klubem, pomáhám jako rozhodčí a šestým rokem jsem i trenérkou dětí. Mám tak možnost motivovat děti k tomu, aby se pohyb stal jejich každodenní činností a dařilo se jim překonávat sami sebe. Když se jim potom plní jejich sny a cíle, je to radost!
Často jsem viděla, jak na závody přijíždíš s dodávkou a s dětmi – běhají také nebo tě jen podporují?
Jsou závody, kam jedu sama – většinou letní běžecký pohár, který je pro mě zpestřením běhání od jara do podzimu téměř každý týden. Pak jsou závody, kam jedeme všichni. Zvláště pokud jsou tam vypsané i dětské kategorie, kde se snažím děti namotivovat k závodění. Některé ze čtyř dětí, co se věnují atletice, se do toho často pustí. Někdy mi děti jedou prostě jen fandit a těší se třeba na tatranku po závodě.
A pak si občas vyberu závod, který je vzdálenější a láká mě poznat jiná místa a spojíme to s pobytem v dané lokalitě, výletem a poznáním okolí. A pak jsem někdy v roli doprovodu já – závodí jen děti, a to jsem mnohdy více nervózní než při svém vlastním závodě.
Běháš hodně závodů v Brně a v okolí. Podle čeho si závody vybíráš?
Je pro mě jednodušší vybrat závod, který není podmíněn přihláškou s velkým časovým předstihem, a neméně důležitá je i dostupnost a čas strávený cestou do místa startu. Jsou tu v širším okolí Brna spousty krásných míst, menších i větších závodů, tak je z čeho vybírat.
Jsou pro tebe závody (potažmo umístění na bedně) stěžejní motivací, nebo bys běhala i bez nich?
Závody jsou pro mě spíš testováním vůle ještě se trošku ždímnout a vydat ze sebe, na co je momentálně naběháno, a přitom se potkat s běžeckými kamarády všech věkových kategorií. Pokud se mi povede dostat se na bednu, je to příjemné a teď si toho vážím víc a víc, ale i bez šancí na stupně vítězů jdu do závodu se stejnou radostí, chutí a úsilím.
Vedeš si nějaký přehled o tvých umístěních? Máš doma nějakou síň (či poličku) slávy?
Už od začátku si vedu záznamy všech tréninků, běhů i jiných sportovních aktivit. Mám přehled závodů, které jsem absolvovala a přesto, že jsem nikdy nebyla žádný rychlík, nashromáždila se mi doma za ty roky slušná sbírka pohárů. Ty mají své čestné místo nad kuchyňskou linkou a medaile mají zase svůj věšák. Některých si opravdu cením. Velká část mých malých úspěchů je z veteránských kategorií a z běhů mimo dráhu.
Běháš podle nějakého plánu? Máš trenéra?
Momentálně jsem sama svým trenérem a trénink se odvíjí od aktivit celé rodiny, ale vždy se nějaký prostor najít dá. Na dovolené mám většinou odběháno ještě před snídaní. Využívám čas, kdy děti mají své kroužky a místo sezení nasazuji tenisky.
Trénink už je více o volnějším běhání, protahování než o velkých intenzitách, i když abecedu, rovinky, lehké posilování a občas i úseky v menší míře zařazuji. Pravidelně se věnuji protahování a kompenzačním cvičením. Nějaký rámcový plán se snažím držet, zařazovat atletické prvky a hlavně poslouchat své tělo, protože chci u běhání ještě dlouho vydržet.
Jaký máš asi objem naběhaných kilometrů?
Většinou odtrénuji okolo 50-70 km týdně, měsíčně něco málo přes 200 km a v roce 2022 se mi podařilo nasbírat cca 2 800 km.
Kolik běžeckých bot máš?
Během roku mám oblíbené jeden až dva modely běžeckých bot a ty obměňuji a pak mám boty na různé povrchy. Závodní boty se dostanou na řadu méně často. Suma sumárum, doma budu mít okolo deseti párů běžeckých bot.
Co bys chtěla v životě ještě dokázat? Máš nějaký běžecký sen?
Ráda bych u běhání zůstala co nejdéle a měla pořád vůli a energii poprat se s každým metrem. Taky se ráda podívám na nějaký nový závod v přírodě. Letos by to mohl být jeden ze série Běhej lesy – Karlštejn, který mi loni nevyšel jen pár hodin před startem. Je to takové mé přání proběhnout místa, která jsme prochodili na jedné z poznávacích dovolených. No a třeba se ještě postavit na start půlmaratonu…
Co tě, Báro, baví mimo běh?
Ráda poznávám naši republiku, jeskyně, hrady, zámky, skály, přírodu… Kromě běhání mě baví i plavání, jízda na inlinech, běžkování, výlety na kole nebo koloběžce. Mám ráda i ruční práce, na které je teď ale již méně času. Pořád se ale u nás doma najde nějaká háčkovaná čepice nebo drobná hračka. Taky ráda peču, a když už se dostanu ke čtení knížky, dávám přednost těm o běhání a pohybu. Zmíním třeba rozhovory s panem profesorem Kolářem nebo Danem Orálkem.
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Vokolo Priglu, Běh za sedmizubým hřebenem v Boskovicích
- Běžecký vzor: Nemám vyloženě běžecký vzor, ale obdivuji Dana Orálka a dříve jsem ráda sledovala výkony švédské vícebojařky Caroliny Kluftové
- Největší úspěch: Stříbrná medaile v týmech ve své kategorii na veteránském mistrovství světa v běhu do vrchu Pruské-Vršatec /SK, 1. místo v kategorii na 10 km – Běchovice, 3. místo v kategorii na Vokolo Priglu, Zdolání závodu na 30 km v rámci Brněnského masakru a vítězství ve své věkové kategorii /2021
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: Ovesná kaše s banánem a čokoládou nebo toust s marmeládou
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: Těstoviny na jakýkoliv způsob
- Nejlepší regenerace: Spánek a protažení
- Nejméně oblíbený trénink: Kruhový trénink prokládaný rovinkami
