Úvod VybaveníBěhání TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

Navzdory běžně progresivnímu uvažování jsem se přistihnul být ke sportovní výbavě poměrně laxní. Vždyť sport není o drahém vybavení, ale o poctivé dřině… No jo, musel jsem dospět do Kristových let, aby mi došlo, že běhat se dá sice i bosky a v bederní roušce, ale cyklicky namáhané klouby potřebují trochu péče. I ten pocit z aktivity se o něco méně podobá prehistorickému pudu „bojuj, nebo uteč“, když si člověk dopřeje kvalitní výbavu. A tak se mi do rukou, teda do nohou, dostaly nové boty Mizuno Neo Zen.

Vzhůru do betonové džungle!

Rád mizím z města a autisticky zdolávám méně známé lesní cestičky a pěšinky. Stezka městem ovšem bude vždycky dostupnější, a hlavně schůdná za každého počasí, což z ní dělá nevynechatelného parťáka. Opakované dorážení chodidel na tvrdý asfaltový podklad však umí s klouby pěkně zatřepat a málokterá bota zvládá mou váhu dostatečně utlumit. Rozhodl jsem se tedy rozšířit svůj vozový park o profi běžecké silničky s tlumením vhodným pro betonovou džungli.

Mizuno Neo Zen. Už jen při čtení názvu jsem si představil Toma Cruise jako ikonického posledního samuraje na své duchovní pouti do japonské kultury. Samozřejmě to, ani logo nápadně připomínající ptáka Uličníka, nebylo hlavním důvodem této volby. Boty už na první dojem působí velmi lehce, přitom s ohromnou tlumící vrstvou a ve stylovém designu. A tak jsem k svátku dostal pořádný dárek.

Kolik stylového designu je moc stylového designu? Foto: Jan Hytych
Kolik stylového designu je moc stylového designu? Foto: Jan Hytych

První dojmy? Pěkná divočina!

A to doslova! Po otevření krabice na mě totiž vyskočily botky ve dvoubarevném provedení. Ve smyslu každá bota v jiné barvě. Chápejte, fandím módním trendům, ale levá modrá, pravá červená – tohle mé autistické dušičce způsobilo krátkou zástavu.

Druhý šok na sebe nenechal dlouho čekat, neboť se ukázalo, že lehkost boty není jen vizuální. Kromě pevné podrážky ji tvoří už jen „ponožkový“ svršek, který vypadá trochu jako síťka proti hmyzu. Ale žádnou paniku! Zařekl jsem se, že nebudu konzerva a prostě to zkusím.

Dostat celou mou ploutev přes elastickou síťovou patu bylo asi jako mít sex po rockovém koncertu. Ne a ne to tam dostat, ale to by v tom byl čert, aby to nevyšlo! První kroky mě taktéž příliš nenaplnily důvěrou. Lehounký materiál oproti pocitu z běžné pevné tenisky působí nestabilně, jako rozhoupaný koráb na moři. Začalo to vypadat jako pohádka se špatným koncem…

Dostat se do ponožkové konstrukce mi dalo trochu zabrat. Foto: Jan Hytych
Dostat se do ponožkové konstrukce mi dává trochu zabrat. Foto: Jan Hytych

Ale nedělejme předčasné závěry…

Na testovací běh jsem zvolil silnější běžeckou ponožku, kterou mi Mizuno prozíravě přibalilo do balíčku. A opravdu si myslím, že by v tomto typu bot mohla být tenká fusakle trochu nekomfortní. Hned první došlap na asfalt je fakt příjemný, jako přistání do peřin. Ale při jakémkoliv pohybu v rámci rozcvičky mám pocit, že v botě plavu všemi směry, a začíná mě to skutečně znervózňovat.

Nemá smysl otálet, cvakl jsem hodinky na večerních 7 kilásků po stezce kolem vody a vyrazil jsem. Pocity z obutí se najednou hodně proměnily. Dopady nohou byly jako polštářová bitva. Sice šel cítit náraz, ale takovým tím způsobem, jako když vás kamarád práskne polštářem přes obličej, ale vy se prostě nepřestanete culit, protože je to jen polštář.

Tak moc jsem se zabral do nových pocitů z běhu, že jsem si ani neuvědomil tempo, které jsem nabral. Sklon podrážky (drop) umisťující patu výše mě nějak automaticky vedl k lepší technice, a ta zase ke zrychlení tempa, což po chvíli začalo mít dopad i na rostoucí tepovku.

Obavy z nohy létající v botě naprosto zmizely, při konstantním pohybu vpřed všechno fungovalo přesně, jak mělo, a já jsem si připadal jako pilot formule na okruhu. Tedy alespoň do té doby, než tepovka a dech vystřelily na maximálku a servis v depu už jaksi k dispozici nebyl.

A teď trochu vážněji aneb Finální verdikt

V téhle polštářové bitvě jednoznačně vyhrávají těžší běžci a/nebo milovníci městské džungle. Model Mizuno Neo Zen se totiž dokonale hodí na jakýkoliv rovný a tvrdý terén. Cyklostezka kolem vody bez většího stoupání, nebo okruh na stadionu. Tady jsou ďábelským obutím. Jakýkoliv pohyb vpřed je velmi příjemný, vyměkčený a motivuje k pořádným výkonům. Nicméně vysoká podrážka a síťovaný materiál vytváří nevýhodu při výrazných změnách směru nebo při prudkém brzdění, které se neobejde bez rozpačitých pocitů ubývající stability.

Pokud však hledáte hlavně pohodlí a úlevu namáhaným kloubům, při tréninzích i závodech na asfaltu či na dráze dost možná trhnete nový osobní rekord.

Hesla jako tlumení, pohodlí a měkkost tento model vystihují nejlépe. Foto: Jan Hytych
Hesla jako tlumení, pohodlí a měkkost tento model vystihují nejlépe. Foto: Jan Hytych

Mizuno Neo Zen v bodech

  • Určení: Silnice, zpevněné cesty
  • Došlap: Neutrální
  • Hmotnost: 200 g
  • Drop: 6 mm (výška paty: 40 mm vs. výška špičky: 34 mm)
  • Podešev: X10 – odolná guma umístěná na strategických místech pro minimalizování oděru
  • Další technologie: SMOOTH SPEED ASSIST – technologie vyvinutá k podpoře správné rotace a pohybu nohou; MIZUNO ENERZY NXT (VERZE S DUSÍKEM) – materiál s maximálním tlumením a citelným odrazem
  • Doporučená cena: 3 790 Kč

Čím vás potěší:

  • Opravdu velkorysé tlumení, které zajistí maximální pohodlí na tvrdých površích.
  • Dynamický odraz a podpora správné běžecké techniky.
  • Bota je vyrobena z 90 % z recyklovaných materiálů (ocení hlavně ekologové jako já).

Co pokulhává:

  • Pocit nižší stability při změnách směru nebo rychlosti.
  • Náročnější obouvání kvůli ponožkové konstrukci bez jazyku.

Autorem recenze je Honza Hytych.

Jsem spíše fitnessák, který do běhání osm let pozvolna padal, až nakonec těch svých 95 kilo dostal do obstojného tempa. Práce s lidmi, životní etapy, marné snahy o pochopení ženské mysli… každý rok bylo co vstřebávat a běh se ukázal být skvělým terapeutem. To, že na rozdíl od klasických zvedačů činek dokážu vyjít schody a nefunět, beru jako nezanedbatelnou výhodu. Své sportovní výkony se snažím každý rok podrobit zkoušce, ať už je to třeba půlmaraton, spíchnutá trasa napříč okolními horami, nebo komplexní OCR závod Spartan Race. Tady to letos hec dotáhnul až na kompletní Trifecta Weekend.

Přečtěte si také:

Okomentovat


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.