Mládí vs. já. Eletrokolo rozhodně neznamená prohrát sám nad sebou

6,3K

Emoce ohledně elektrokol stranou, tohle není jejich pranýřování nebo test konkrétního kola. Tohle je o možnosti trávit aktivně čas dohromady. Syn a táta spolu při sportu, to je něco, co penězi nejde koupit. 

Ten můj dělá závodně cyklotrial a tatam je doba, kdy jsem mu v pohodě stíhal. Jeho fyzička je nadupaná. Ta moje (těsně před padesátkou) snad není špatná, ale kardio omezení, které po operaci srdce mám, je lehkou slabinou. A jelikož si chceme oba užít svižný výlet na kolech po říčanských lesích, tak moje volba pro elektrický gravel je rozhodně na pořadu dne. On chce jet svižně, protože mu to velí přetlak síly a energie a já chci hlídat svoje tepy a být po jeho boku. 

Tobiáš vyrazil svižně a rovnou přiznávám, že kdybych s ním měl držet tempo na neelektru, tak můj tlukot srdce letí nad doporučených 130 tepů rovnou do krku. Díky různým úrovním dopomoci si na elektrickém gravelu od Canyonu tak skvěle hlídám potřebné hodnoty. Hlavně ve stoupání a v horším terénu, protože tady on je jak doma, kdežto já jsem přerostlý neforemný hromotluk. Většinu cesty jedeme vedle sebe a pořád kecáme. Žádné šnečí tempo to rozhodně není. Probíráme věci kolem cyklistiky, společné přátele nebo jaké jídlo je dobré. A pořád se chechtáme. Ten čas máme jen pro sebe.

Ženeme to hvozdy jako dva dávní kámoši, kteří vypadli za svobodou ztratit se do lesů. Dochází mi, jak už dospěl, jeden druhého poznáváme jinak než jen z gaučinku doma. Jsou momenty, kdy na mě musí počkat, a to třeba když jedeme po rovině na asfaltových úsecích nebo do mírného stoupání, protože dopomoc u mého kola končí někde lehce nad rychlostí 25 kilometrů v hodině, a pak ušlapat tak těžké kolo dá prostě zabrat. Když přijdou bahnité momenty a kořeny, tak díky elektromotoru nemám větší trabl držet s ním krok. “To mi přijde super, že když přijde nějaký těžší úsek, tak tam pošleš ‚vyšší dopomoc‘ a daleko lépe a pohodlněji to projedeš,” komentuje Tobiš.

Jeden druhého nijak neomezujeme a můžeme si po celou dobu užívat sportovnější jízdu. A hlavně bok po boku. Tobiáš mě protahuje přes Struhařov a pak cestou, kterou vůbec neznám. Frčíme z kopce a najíždíme na cestu na louce. Směr je jasný, k U Sapíkům na Klokočnou, tam skvěle vaří. 

• 

• 

• 

• 

Zrovna když začneme stoupat po louce, protne krajinu hrdelní (ne úplně slušný) výkřik a syn zastavuje. Já do něj málem narazím a nechápu, co se stalo. Ze zadního pláště na nás vyloženě blbě „čumí“ obrovský hřebík. Tak velký, že někomu určitě musí chybět. Jelikož puberta v tomhle věku přináší většinou neočekávané emoční reakce, čekám prudkou změnu nálady. Nic takového u něj ale nenastává a my se tomu smějeme a samozřejmě velmi vtipně komentujeme. Ani já neztrácím překvapivě nic na své pohodě, ještě před pár roky bych byl skoro nepříčetný. Myslím, že stárnu a on je rád za ten náš společně strávený čas. Nerozhodí nás ani to, když zjišťujeme, že ani jeden z nás nemá sebou lepení nebo náhradní duši. Holt, stane se.

Jdeme pěšky několik kilometrů loukou nad Mnichovicemi. Nikdy jsem tu nebyl, a to v Říčanech žiji od narození. Kdo jezdí, tak ví, že v nášlapech se nejde úplně dobře. Tlačíme kola a pusa se nám nezastaví. Tlačit těžší elektrokolo jde vcelku dobře, bez nějakých potíží a pokud by to šlo náhodou ztuha, je tu naštěstí možnost dát mód walk, držet tlačítko „plus“ na ovladači dopomoci a kolo pomalinku popojíždí samo. Plácáme blbosti o všem možném a komentujeme fakt nádherné výhledy. Připadáme si jako někde na horách. Nádhera. Nakonec spadneme do Mnichovic a končíme v hospodě pod nádražím. Pro Tobiše přijíždí autem jeho sestra a já jedu na elektrokole po cyklostezce domů. Je mi moc dobře, tak moc, že si i pobrukuji. To není opravdu běžné.

A já chci říct, pokud máte nějaké zdravotní omezení, jestli už vaše výkonnost není taková jako dřív, sáhněte po elektrokole. Alespoň na chvíli vám totiž umožní vrátit se do svých silnějších let a strávit čas se svými syny, dcerami, vnuky nebo vnučkami. Není to prohra a ostuda jet na elektrokole. Je to vaše výhra, ze které budete čerpat, i když zrovna nebudete v sedle.