Karolina je šestadvacetiletá dáma, v jejíž životě hraje sport velkou roli. Kromě běhu leze po horách i skalách, létá na paraglidu a jezdí na kole. Sport bere hlavně jako relax a odreagování od pracovního života. Běh, vlastně náhodou, propojila se svým tátou a znamená pro ni víc, než jen sport.
Ke sportu byla Karolina vedena odmala – víkendy trávila s rodiči chozením po horách a cestováním. V létě roku 2013 si naplánovala projekt Cesta k půlmaratonu, v rámci kterého chtěla jako neběžec začít trénovat, vše si zaznamenávat a následně uběhnout půlmaraton. Těsně před začátkem projektu se ale zranila, a aby papírová příprava nepřišla vniveč, pomyslnou štafetu převzal její táta (56 let). Tátu běhání neopustilo, Karolina se uzdravila a začala taky. Toto jsou ve zkratce začátky společného zájmu otce a dcery.
Vzájemná motivace i hecování
Občas dojde i na společné výběhy, ale častěji běhá každý sám a své výkony si porovnávají v aplikaci Garmin Connect. Vzájemně se tak motivují. Čas od času si vytvoří společnou výzvu a navzájem se hecují, kdo za daný časový úsek naběhá více kilometrů. Každý občas zažije dny, kdy to nejde a nic se nechce. Tím méně pak vyběhnout. Právě v těchto chvílích pomůže zmíněná skupinová výzva, nebo třeba společný výběh.
Karolina přiznává, že ji žene dopředu i ego – přece se nenechá předběhnout tátou, který je o třicet let starší! Jinak Karolina běhá pro vlastní dobrý pocit a kromě táty se snaží překonat i sama sebe, k čemuž jí slouží srovnávání zaznamenaných výkonů.
Jak je důležité míti parťáka
Zatímco tréninky probíhají většinou odděleně, na závody jezdí spolu. Mít za parťáka rodiče je super bonus – s kým jiným taky sdílet předstartovní nervozitu a následnou cílovou euforii? Při cestě domů pak samozřejmě spolu probírají předvedené výkony. Karolina považuje svého tátu nejen za rodiče a běžeckého parťáka, ale rovněž za trenéra. Dříve totiž běhával kromě silničních také orientační běhy a své zkušenosti a věcné poznámky Karolině rád předává. Jak se říká – rodiče a trenér mají vždy pravdu. Zde to tedy platí dvojnásob.
I když se občas na něčem neshodnou, stěžejní je, že jsou schopni si o tom promluvit a rozpor následně vyřešit. V tom oběma pomáhá “sportovní mindset” a s tím související schopnost pracovat s hlavou a vlastními myšlenkami.
Běh jako základ rodinných vztahů
Karolina si tedy běhání se svým otcem nemůže vynachválit a je přesvědčena o tom, že tento jejich sportovní vztah se kladně přenáší i do toho rodinného. A nějaká rada na závěr, jak rozběhat své potomky? Dle Karoliny je dobré vést dítě ke sportu od malička, ale pouze přirozenou cestou vlastního příkladu a pozitivní motivací. U nich v rodině to zafungovalo parádně a ona i její bratr se ke sportu mají.
Budoucnost
Karolina chce rozhodně v běhání pokračovat a časem se propracovat k trailovým ultra běhům v horách. Miluje totiž přírodu a zároveň se chce naučit lépe pracovat s vlastní hlavou a tělem. To totiž považuje za jednu z nejpodstatnějších hodnot běhu. Přejeme hodně štěstí a mnoho naběhaných kilometrů!
Podělte se i vy o svůj příběh! Pokud sportujete se svými rodiči, dejte nám vědět do komentářů nebo na Rungo e-mail a inspirujte ostatní svými společnými výkony!
