O orientačním běhu jste už jistě slyšeli. A co radiový orientační běh, ten znáte? Já osobně na tento sport prvně narazila jen díky tomu, že jsem se přestěhovala do Bílovic nad Svitavou. Malá obec kousek od Brna je totiž Mekkou radio-orienťáků. Funguje zde oddíl SK RADIOSPORT, který sbírá na mezinárodních akcích hromady úspěchů a v místních lesích pravidelně trénují nové mladé naděje tohoto sportu. Základy ROB nám přiblížila Lucie Matulová, medailistka z mistrovství světa.
OB vs. ROB
Jak se liší radiový orientační běh od svého známějšího bratříčka? Základní rozdíl je ve výbavě (mapa versus radiový přijímač), ale i v počtu kontrol a v pravidlech. „U klasického OB dostanete na startu mapu se zakreslenými kontrolami, které (většinou) hledáte v uvedeném pořadí. Počet kontrol je vyšší, podle typu závodu. U rádiového OB dostanete na startu pouze čistou mapu se zakresleným startem a cílem, takže polohu kontrol neznáte. Na každé kontrole v terénu je umístěn vysílač a závodník jej pomocí svého přijímače musí najít. Počet těchto vysílačů je u klasické trati pět a každý z nich vysílá minutu. Po pěti minutách znovu vysílá první vysílač a tak pořád dokola.”
Zjednodušeně řečeno, klasičtí orienťáci běhají po lese s mapou, radio-orienťáci mají kromě mapy také přijímač, na který se snaží zachytit signál z vysílače. Běh jen s mapou je ze své podstaty náročnější na orientaci v terénu, ROB je sice mapově jednodušší, ale zato těžší po technické stránce. „Signál z vysílače se může různě odrážet, v podmáčeném lese se chová jinak než v suchém, jinak vysílač uslyšíte z údolí než z vrcholu kopce a podobně. Takže musíte řešit současně mnohem víc proměnných,” přibližuje Lucie Matulová.
Jak začít?
Běh je v tomto téměř dokonalý – prakticky nepotřebujete nic než boty a můžete běžet. Orientační běh už vyžaduje větší přípravu a zejména mapu. Radiový orientační běh si jen tak sami vyzkoušet nemůžete, neboť potřebujete speciální přijímač se sluchátky a taky je nutné, aby někdo nainstaloval do lesa vysílač vysílající signál, podle kterého kontrolu najdete. „Vysílač je vlastně taková krabička s anténou, kterou dáme do lesa, zamkneme ke stromu a poblíž umístíme samotnou kontrolu – lampion.“
Pokud vás ROB láká, zkuste se podívat, zda ve vašem okolí nefunguje nějaký oddíl, jehož trénink byste mohli navštívit. Seznam oddílů je na stránkách Asociace ROB.
Každopádně klasičtější cesta k ROB vede přes obyčejný orientační běh. Podle Lucie Matulové je i pro radio-orienťáky mapa základ a nejlepší ROB reprezentanti jsou zároveň velmi dobří klasičtí orienťáci. „ROB je spíše taková nadstavba, pokud si chce člověk vyzkoušet něco nového, nebo ho vyloženě baví technika. Původně byli radio-orienťáci vždycky také radioamatéři a přijímače si sami vyráběli.”
Je výhoda, pokud žijete v místě, kde je ROB oblíbený. Třeba právě v Bílovicích nad Svitavou si na nedostatek malých zájemců nemohou stěžovat. Děti do oddílu přichází nejčastěji proto, že ROB dělají jejich kamarádi, sourozenci či rodiče. „Málokteré dítě si řekne: jo, rozhodně chci běhat po lese s obřím přijímačem a sluchátky jako nějaký mimozemšťan. Protože pro lidi, kteří se s ROBem nikdy nesetkali, je to přece jen trochu exotický sport.”
Pořád přemýšlíte, zda své dítko k radio-orienťákům přivést? Neváhejte, jsou zde benefity přenosné i do reálného života. „Zkušenost s ROB určitě patří do pracovního životopisu – jste totiž nuceni naučit se řešit více problémů najednou,” říká Lucka. A tato schopnost se hodí vždy.
Světová špička
Jako u většiny podobných sportů se i tréninky radio-orientačního běhu dělí na fyzickou a technickou přípravu. „Třeba moje tréninky jsou ze tří čtvrtin běžecké a zbylou čtvrtinou se snažím zaměřit na orientační nebo radio-orientační běh,” říká Lucie Matulová.
Oddíly v Česku mívají většinou jeden technický trénink týdně a jednou až dvakrát za měsíc závody. V Rusku trénují s rádiem klidně třikrát týdně. Možná právě proto patří Rusové ke světové špičce, kam se ovšem řadí rovněž Češi a Ukrajinci. Radio-orientační běh je totiž nejvíce rozšířený právě v postkomunistických zemích, kde se tomuto sportu věnuje nejvíce lidí. Jelikož se nyní Rusko ze známých důvodů mezinárodních sportovních akcí neúčastní, jsou to právě Češi, kteří sklízí největší medailové žně. Loni v Bulharsku, které mistrovství světa hostilo, získalo Česko neuvěřitelných 71 medailí (dva bronzy přivezla právě Lucie Matulová).
Tak co, láká vás nasadit si sluchátka a vyběhnout?
