Marfanův syndrom

S pořádně vytuněnou aortou a pěkně hlasitou chlopní, která o sobě dává vědět v každé situaci, už žiji více než patnáct let. Pořád si na ten zvuk zvykám, stejně tak …

Vstávám většinou ráno kolem páté. Nevím proč, ale kvůlitouze na malou to není, to zvládnu v časech nočních, přece. Asi je to z toho důvodu, že se nemůžu dočkat až začne nový den nebo tím, že tíha mých snů skončí. Každopádně, moje první kroky vedou k hrudnímu pásu.