Zavřít
Marek Odstrčilík při běhu v okolí Říčan. Foto: Magdaléna Ondrášová

3. 2. 2021 12:14

Markova chvilka: “Jednou vzdáš, vždycky pak můžeš vzdát,” aneb jak se nezbláznit

Už je to pro všechny dlouhé. Následující řádky vám budou snad vzpruhou ve vašem klesání na mysli. Nejste v tom totiž sami a šéf Rungo.cz Marek Odstrčilík se svěřuje, jak tuhle dobu přežít a neupínat se na světlo na konci tunelu, které nepřichází.

Svět kolem nás je takový nahoru a dolů. Říkám si, že je to takový běh s nečekanými změnami směru. Někdo pískne nebo tleskne a vše je jinak. A teď si představte, že se navíc mění velmi často trenér. Je to situace, kterou většina z nás nikdy nezažila a my se s tím nějak musíme vypořádat. Náročné? K vzteku? Někdy i breku? Rozhodně, o tom žádná. Ale co s tím, aby hlava byla klidná? Napadá mě jediné, zbavit se špatných koučů a převzít kontrolu sám nad sebou. Je to šichta, nemůžete se spolehnout na někoho jiného, svalovat na něj vinu. Chce to sílu, energii hledat dobré rady a informace, abyste svůj trénink zvládli. A hlavně si nenechat věšet bulíky na nos. Nevzdávat se, prostě bojovat a jednou z toho vyjít silnější a chytřejší.

Kolikrát mě za ty měsíce napadlo to zabalit a vzdát. Často jsem přemýšlel, jak z toho všeho ven a v postupné zoufalosti nad sebou samým jsem čekal, že se něco stane. Prostě něco, co mě probere a nakopne. Takové čekáni na Godota. Nevím, jestli tenhle příběh znáte, ale Godot nepřišel. Nedostavil se kopanec, zázrak a ani nikdo nečekaně nezazvonil u dveří s geniální pomocí.

Ještě začátkem ledna jsem se v tom babral a pak to přišlo. Samo a nečekaně. Došlo mi, že hudrovat nad tím, co se děje, rezignovaně spílat nad osudem světa a utápět se ve strachu, co s námi bude, nemá smysl. Neříkám nevnímat dění kolem, ale spíš se soustředit na sebe a své nejbližší, sosat informace v rozumné míře z dobrých zdrojů.

A když už jsem zmínil to starání se o sebe, tak tím mám na mysli jak fyzickou, tak i duševní stránku. Běhání, procházky, jóga, protahování, posilování, dýchání, otužování nebo zajímavé knížky a inspirativní články jsou jasnou vzpruhou a dělají nás odolnějšími proti nástrahám kolem nás. Osobně se víc hýbu, a to je pro tělo paráda. Rád teď běhám pomalu a na pohodu, v ranním protahování v kombinaci s jógou pokračuji dál a je to skvělý nakopávák. A když chci cestovat, tak si sednu na cyklotrenažér, vyberu si nějaký hezký kout světa a projedu se (miluji Itálii, Belgii, Francii atd atd). Těch možností je mraky. Je to jen na vás. A z osobní zkušenosti vím, že moje vnitřní pohoda je pak pohodou pro všechny kolem mě a já nejsem takový jezevec.

Tyhle řádky nejsou ryze sportovní, ale chtěl jsem tím říct, že má cenu bojovat. A pády a opětovné zvednutí se k tomu patří. Nic se nestane bez námahy a nikdo se nezjeví se zázračným lektvarem, který z vás udělá šampiona. Je mi jasné, že je to dřina, ale věřím tomu, protože “jednou vzdáš, vždycky pak můžeš vzdát.”