Úvod Inspirace Markova chvilka: “Jednou vzdáš, vždycky pak můžeš vzdát,” aneb jak se nezbláznit

Markova chvilka: “Jednou vzdáš, vždycky pak můžeš vzdát,” aneb jak se nezbláznit

od Marek Odstrčilík

Už je to pro všechny dlouhé. Následující řádky vám budou snad vzpruhou ve vašem klesání na mysli. Nejste v tom totiž sami a šéf Rungo.cz Marek Odstrčilík se svěřuje, jak tuhle dobu přežít a neupínat se na světlo na konci tunelu, které nepřichází.

Svět kolem nás je takový nahoru a dolů. Říkám si, že je to takový běh s nečekanými změnami směru. Někdo pískne nebo tleskne a vše je jinak. A teď si představte, že se navíc mění velmi často trenér. Je to situace, kterou většina z nás nikdy nezažila a my se s tím nějak musíme vypořádat. Náročné? K vzteku? Někdy i breku? Rozhodně, o tom žádná. Ale co s tím, aby hlava byla klidná? Napadá mě jediné, zbavit se špatných koučů a převzít kontrolu sám nad sebou. Je to šichta, nemůžete se spolehnout na někoho jiného, svalovat na něj vinu. Chce to sílu, energii hledat dobré rady a informace, abyste svůj trénink zvládli. A hlavně si nenechat věšet bulíky na nos. Nevzdávat se, prostě bojovat a jednou z toho vyjít silnější a chytřejší.

Kolikrát mě za ty měsíce napadlo to zabalit a vzdát. Často jsem přemýšlel, jak z toho všeho ven a v postupné zoufalosti nad sebou samým jsem čekal, že se něco stane. Prostě něco, co mě probere a nakopne. Takové čekáni na Godota. Nevím, jestli tenhle příběh znáte, ale Godot nepřišel. Nedostavil se kopanec, zázrak a ani nikdo nečekaně nezazvonil u dveří s geniální pomocí.

Ještě začátkem ledna jsem se v tom babral a pak to přišlo. Samo a nečekaně. Došlo mi, že hudrovat nad tím, co se děje, rezignovaně spílat nad osudem světa a utápět se ve strachu, co s námi bude, nemá smysl. Neříkám nevnímat dění kolem, ale spíš se soustředit na sebe a své nejbližší, sosat informace v rozumné míře z dobrých zdrojů.

A když už jsem zmínil to starání se o sebe, tak tím mám na mysli jak fyzickou, tak i duševní stránku. Běhání, procházky, jóga, protahování, posilování, dýchání, otužování nebo zajímavé knížky a inspirativní články jsou jasnou vzpruhou a dělají nás odolnějšími proti nástrahám kolem nás. Osobně se víc hýbu, a to je pro tělo paráda. Rád teď běhám pomalu a na pohodu, v ranním protahování v kombinaci s jógou pokračuji dál a je to skvělý nakopávák. A když chci cestovat, tak si sednu na cyklotrenažér, vyberu si nějaký hezký kout světa a projedu se (miluji Itálii, Belgii, Francii atd atd). Těch možností je mraky. Je to jen na vás. A z osobní zkušenosti vím, že moje vnitřní pohoda je pak pohodou pro všechny kolem mě a já nejsem takový jezevec.

Tyhle řádky nejsou ryze sportovní, ale chtěl jsem tím říct, že má cenu bojovat. A pády a opětovné zvednutí se k tomu patří. Nic se nestane bez námahy a nikdo se nezjeví se zázračným lektvarem, který z vás udělá šampiona. Je mi jasné, že je to dřina, ale věřím tomu, protože “jednou vzdáš, vždycky pak můžeš vzdát.”

0

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky

Naše stránka používá soubory cookies k zajištění kvalitního obsahu. Pokud budete pokračovat s využíváním stránky, tak automaticky souhlasíte. OK