„Adrenalin“ nemusí hned znamenat skákání na laně nebo paragliding. Adrenalinové sporty lze provozovat úměrně svým schopnostem a v prostředí, které automaticky neznamená risk nebo nebezpečí – rozhodující jsou podmínky, příprava, lidé kolem vás i zdravý rozum. Co to vlastně adrenalinové sporty jsou, jak je posuzuje pojišťovna a nejste na ně už staří?
Windsurfing, horolezectví a bouldering (zlézání malých skal a umělých stěn bez lana), jízda na horském kole v terénu, rafting a v zimě třeba freeride na lyžích. To jsou sporty, kteří mnozí z vás už určitě někdy vyzkoušeli, nebo v nich dokonce byli dobří. Mohou být adrenalinové, ale nemusejí být extrémní ani nebezpečné. A jsou to sporty, které lze dobře provozovat i u nás, a které mají silnou „trenérskou základnu“ také v rekreačních střediscích a přímo se nabízí je vyzkoušet v průběhu dovolené. Přinášíme tipy, jak to zvládnout s radostí a bez následků, i jak se správně pojistit „kdyby něco“.
Adrenalinové sporty podle pojišťovny
Na dělení sportů podle náročnosti jsme se zeptali také v pojišťovně Kooperativa: „Naše pojišťovna rozlišuje tři kategorie: Provozování běžných individuálních nebo kolektivních sportů, kam patří např. cyklistika, turistika v nenáročném terénu do 3000 m n. m., tenis, fotbal, ale také třeba jízdu na sněžném nebo vodním skútru,“ říká Milan Káňa, mluvčí pojišťovny Kooperativa a pokračuje: „Druhou kategorií je aktivní sport, kam patří třeba sjíždění řek a rafting do 3. stupně obtížnosti, via ferrata do stupně C včetně, vysokohorská turistika do 5000 m n. m. nebo canyoning s instruktorem.“
Pokud se chystáte na aktivní dovolenou, měli byste tedy zvolit pojištění aktivních sportů – a to i jen „pro klid“ – výlet se může protáhnout kousek výše nebo se rozhodnete zkusit aktivitu až na místě. Takto budete mít jistotu, že bude případný úraz (nebo vámi způsobená škoda) kryt. Pokud patříte mezi skalní sportovce, nabízí Kooperativa ještě pojištění pro extrémní sport – tam patří horolezectví, skialpinismus a také náročné ferraty (do stupně D). Pojištění extrémních sportů podléhá schválení odboru cestovního pojištění a není možné ho sjednat „na dálku“ z dovolené.
Pokud se vám ale během dovolené změní plány a budete chtít vyzkoušet některý z „aktivních sportů“, je možné pojištění upravit: „Jednotlivé sporty sice nelze k pojištění ‚dokupovat‘ zcela samostatně – to se váže vždy na konkrétní pojištění léčebných výloh v zahraničí – ale na webu Kooperativy nebo prostřednictvím poradce je možné sjednat pojištění aktivních sportů na určitý počet dní tzv. na dálku,“ doplňuje Milan Káňa.
Příprava: Fyzička, hlava a můžeme vyrazit
Pokud vás některý z extrémnějších sportů láká, rozhodně se nenechte odradit svým věkem nebo tím, že jste na windsurfu stáli naposled v Jugoslávii v roce 1978. Šlo vám to? To se nezapomíná, schopnosti stačí osvěžit a nevrhnout se hned do větru o síle dvaceti uzlů. Navíc budete překvapeni, o co jsou sporty s dnešní moderní výbavou snadnější a zábavnější. Pro „veterány“ platí – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Každému rozhodnutí by ale mělo předcházet zhodnocení situace:
- Psychická příprava. Nebojíte se výšek, rychlosti, nemáte závratě nebo třeba strach z neznámého? Jděte do toho. Pokud si nejste jisti, zkuste to po krůčkách – místo horolezení si prozatím „dejte“ jen lehkou ferratu s instruktorem a místo windsurfu zkuste paddleboard.
- Fyzička. Pravidelně se aktivně hýbete, máte sílu v rukou, dobré držení těla, nedělá vám potíže rovnováha? Pokud zkoušíte něco úplně nového, jděte na to pozvolna a přesvědčte se o své zdatnosti. Pokud vím, že na to mám, mám napůl vyhráno.
- Konzultace. Náročnější sport není od věci provozovat s někým, kdo mu rozumí. Mohou to být vaše děti, mladší kamarádi, ale právě třeba instruktor, se kterými zhodnotíte svoje zkušenosti, ale třeba i obavy, a vymyslíte společně plán „na míru“.
- Vůle. Opravdu se do toho chcete pustit? Pak je to jen na vás. Nechte si poradit, vysvětlit, ale nenechte se do extrému násilím nutit. A naopak netlačte na ostatní, třeba svého partnera. Vyzkoušet extrémnější sport by mělo být jen na vás a parťácích, kteří do toho chtějí jít s vámi.
- Podmínky. Jsou vhodné? Nehrozí třeba špatné počasí, silný vítr, není ta skála moc strmá a nevede k ní moc dlouhá cesta? Mohu se spolehnout na své okolí nebo instruktora? Okolnosti své aktivity si často můžete vybrat – vyberte si dobře a nic nepodceňujte.
- Pojištění. Není nutné hned myslet na úraz. Pojištění je spíš pro klid a případ, „kdyby něco“. Především pokud aktivitu provozujete na dovolené, není od věci si připlatit za speciální pojištění pro případ provozování náročných sportů. Není drahé a vy budete mít klid.
Pokud víte, do čeho jdete, můžete se optimálně připravit a naladit na to, co vás čeká. Nebojte se zeptat, ověřit si trasu délku aktivity, nebo třeba nutné vybavení. To je cesta k úspěchu a radosti z aktivity, ke které se pak budete rádi vracet.
Společně, zodpovědně a s respektem
Začátkem aktuální turistické sezóny otřásla zpráva o úmrtí české turistky (59) při zlézání náročné ferraty v Rakousku a začátkem srpna jste možná zaznamenali další zprávu o smrtelném pádu dalšího českého turisty (76) v Alpách. Když čtenář nahlédl do komentářů, našel tam několik poznámek typu: „Co tam ti lidi v tomhle věku lezou!“ Ale také spoustu komentářů, které jsou důkazem, že pohled na starší sportovce se pomalu ale jistě mění – i díky samotným seniorům, kteří jsou stále aktivnější.
„Tohle se může stát v každém věku. Věřím, že pán měl lepší fyzičku než vy všichni, co si myslíte, že po šedesátce by měl člověk sedět v důchoďáku a koukat na TV,“ píše jedna z komentujících. „Teď mě ukamenujete, ale umřel rychle, šťastnej a při tom, co měl rád,“ shrnuje další. I tak by se to dalo říct. Automatické odsuzování nebo podceňování (sebe i druhých) pouze na základě věku je nesmysl. Rozhodující jsou vždy možnosti a schopnosti a jejich objektivní zhodnocení.
A také vzájemnost – nehoda zmíněné turistky se stala proto, že se žena odpojila od skupiny. To by se ale nikdy nemělo stát – náročné či extrémní sporty v terénu bychom nikdy neměli provozovat sami, ani když nám je dvacet. Pokud cítíte, že to je na vás „moc“, nebojte se včas ozvat a poprosit někoho ze skupiny (nebo vašeho partnera či instruktora) o ukončení aktivity nebo doprovod schůdnější cestou.
Buďte „mazáci“, ne hazardéři
K otázce na roli věku v případě pojistné události odpovídá Milan Káňa z Kooperativy jasně: „Naše pojišťovna nikterak nezohledňuje věk klienta ve vztahu k provozování sportovních aktivit. Má-li tedy sjednáno např. pojištění aktivních sportů, je kryt v rozsahu sjednaného pojištění a žádné výluky na věk nebo fyzickou zdatnost klienta se neuplatňují.“ Nemusíte se tedy bát, že by podobný přístup jako někteří diskutující na internetu měla i vaše pojišťovna.
Především se ale nebojte sami sebe: „Na to já už nemám věk…“ Proč byste této větě měli přistřihnout křidýlka, se dozvíte třeba v tomto článku o tom, co dělat, když se nám zrovna nechce. „Vždyť bych na tom raftu už byl trapnej!“ To rozhodně taky neplatí. Stačí se koukat kolem – třeba české řeky jsou důkazem, že opak je pravdou: Brázdí je spousta „mazáků“ na kánoích nebo s partou kamarádů na raftech. Jsou to lidé, kteří oblíbenou aktivitu rozhodně nehodlají opustit, ale chtějí si ji užít a nic nelámat přes koleno.
Nepřeceňovat svoje síly, ale zároveň vědět, že když na to přijde, dokážete toho dost pro zvládnutí situace. Nestydět se požádat o pomoc, nebo přestat, když se ozve únava. Nesnažit se dát za každou cenu „na frak“ mladším, ale vždycky mít radost, když se jim vyrovnáte nebo třeba „jen“ zase překonáte sami sebe. Vždycky zvážit situaci a nenechat se strhnout bezhlavými nápady. Mazákem můžete být ve třiceti, v padesáti i v sedmdesáti. Nebojte se to zkusit!
