Úvod MastersMasters inspiraceCestování Co dělat, aby se mi na lyžích nic nestalo a co dělat, když se něco stane

Co dělat, aby se mi na lyžích nic nestalo a co dělat, když se něco stane

od Klára Sýkorová

Nadšený lyžař už od léta plánuje, kdy a kam letos vyrazí na hory a netrpělivě vyhlíží první sníh. Lyžování je krásný sport, ale přináší s sebou i určitá rizika. Rychlost jízdy, prostředí, venkovní teplota, ale i technická chyba nebo nepozornost. Existuje tedy spousta faktorů, které mohou vést k pádu nebo zranění. Proto je potřeba se trochu blíž podívat na odpovědnost každého lyžaře, bezpečné chování na sněhu a možnosti pojištění.

Aby si člověk mohl lyžování bezpečně a v pohodě užívat, mělo by mu stačit dodržovat základní zásady bezpečnosti. Někdy může ale i přesto dojít k úrazu, protože potkám někoho, kdo se bezpečně nechová, nebo budu mít prostě smůlu. Pojišťovny ročně řeší stovky událostí a v zimní sezóně více než polovina z nich připadá na úrazy při sportu. To už je důvod k zamyšlení, jestli můžu udělat něco pro to, aby se takový případ netýkal právě mě, nebo alespoň aby následky byly co nejmenší.

Na sjezdovce platí určitá pravidla

Sjezdové lyžování je ohromně populární. Učíme se ho už jako děti, asi každý z nás byl se školou na lyžařském kurzu. Dávno jsme se naučili jezdit nejen do českých hor, ale i na Slovensko a zejména do Rakouska, Itálie nebo Francie.

Na sjezdovce by se měl člověk v každých horách řídit souborem pravidel označovaným jako Desatero FIS. Jsou to bezpečnostní pravidla obsahující základní zásady pro bezpečné a ohleduplné lyžování; jejich cílem je minimalizovat riziko, že se zraním nebo někoho srazím. (Připomeňte si je na stránkách Horské služby.) Pokud je tedy poruším a k něčemu dojde, ponesu za to odpovědnost, a to někdy i v rovině trestního práva. Nejvyšší soud několikrát rozhodoval ve sporech, které se týkaly úrazu na svahu a vždy dovodil odpovědnost lyžaře, který pravidla FIS porušil. V zahraničí je situace podobná.

Na běžkách si dávám pozor hlavně na sebe

Běžecké lyžování má také svoje kouzlo. Oproti sjezdovkám má obrovskou výhodu, protože nevyžaduje kopec ani lanovku, stačí mi jen upravená stopa a jedu. Riziko srážky s jiným lyžařem je výrazně menší a pokud kolem sebe nemávám hůlkou, asi nikoho nezraním.

O to větší pozor si ale musím dávat na sebe. Musím vždy počítat s tím, že se může něco přihodit nebo se změní počasí. Nikdo se nechce ocitnout uprostřed vánice a mlhy a mít na sobě jen lehkou bundičku, protože si přece vyjel jen tak kousek na hřeben.

Skialpinismus je rizikovější, ale o to oblíbenější

Stále větší popularitu si získává skialpinismus ve všech svých podobách, od skitouringu po freeride v jinak nedostupných terénech. V našich horách se začaly objevovat speciální skialpové trasy (například v Krkonoších je jich osm) a můžeme si jen přát, aby dál přibývaly. Problémem ale je, že jsou ty naše hory trochu malé na to, aby pobraly všechny, kdo se do tohoto sportu nadchnou. Lidé se pak pouštějí i tam, kam se oficiálně nesmí. To je v národních parcích veškerý volný terén mimo značené trasy a cesty, tedy samozřejmě všechna ta nejlepší místa. Pokud tam vyrazím a k něčemu dojde, Horská služba pro mě samozřejmě i tak přijde a zachrání mě. Můžu ale počítat s tím, že mě bude potom čekat návštěva ze správy národního parku. Proto vyznavači freeride jezdí za sněhem spíš do Alp.

I na skialpech platí určitá bezpečnostní pravidla pro bezpečný pohyb v horách. Pokud se chci pohybovat v terénu mimo značené cesty, určitě je nutné s sebou mít „svatou trojici“, tedy pípák, lavinovou sondu a lopatku. K tomu přibalím ještě plně nabitý mobilní telefon. Dobré je, že mezi skialpinisty roste povědomí o lavinové výbavě a chování v terénu. Přesto jsou známé případy, kdy byl někdo perfektně vybavený, ale moc mu to nepomohlo, protože se nedokázal správně zachovat.

Bezpečnost vychází i z respektu k ostatním

U nás i v zahraničí často potkáme skialpinisty, jak stoupají po kraji sjezdovky. To je naprosto v pořádku, mají na to právo. Lyžaři na sjezdovce by to měli předpokládat a nikdy nejezdit úplně po kraji, zejména v užších nepřehledných místech.

Stejně tak musí dávat pozor, pokud je na sjezdovce značený přechod pro skialpinisty. V praxi ale občas vznikají třecí plochy, protože se lyžaři neradi o svůj svah dělí. Naopak, skialpinisté občas neodolají možnosti sjet si panenský svah, a tak vyrazí na kopec odpoledne, když už se sjezdovky rolbují. Sjedou pak čerstvě upravenou sjezdovku, čímž zničí práci rolbaře a zážitek všem, kdo přijdou na sjezdovku druhý den ráno. Trocha vstřícnosti a respektu na obou stranách by určitě pomohla všem.

Má smysl se pojistit?

Pokud jezdím na hory v rámci Evropy, moje zdravotní pojištění zajišťuje, že kdekoli dostanu základní lékařské ošetření. To ale většinou nepokryje veškeré náklady. Právě vysoká spoluúčast v zahraničí je důvodem, proč se pojištění vyplatí. Jen pro ukázku – zlomenina lokte při lyžování v Rakousku, která si vyžádá sedmidenní hospitalizaci, by vyšla v nákladech na 160 000 Kč. Vykloubené rameno v Itálii, pokud stačí ambulantní ošetření, stojí 50 000 Kč. Lehčí úrazy jsou do 1 200 eur, těžší můžou vyjít až na 15 000 eur a transport vrtulníkem z místa nehody do nemocnice stojí něco mezi 1 000 a 3 500 eur. Nejčastěji přitom dochází k poranění kloubů a zlomeninám, ty dohromady tvoří téměř 70 procent úrazů.

Pojištění tedy ano, ale jaké? Existují krátkodobá pojištění pro jednorázový výlet, ale i celoroční, pokud lyžuju celou sezónu. Možná to nevíte, ale pojistit se dá i na pobyt v českých horách. To potvrzuje Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa: „Řešili jsme případ, kdy naše klientka na českých horách srazila polskou lyžařku, která se zranila. Pojistné plnění přesáhlo několik set tisíc korun.“ Důvodem, proč se takové pojištění využívá jen velmi málo, je jednoduchý. V České republice neplatíme vysoké částky jako spoluúčast při lékařském ošetření a odpovědnost bývá často pokrytá jiným pojištěním, typicky např. pojištěním odpovědnosti uzavřeným k pojištění domácnosti.

Kromě léčebných výloh se můžu pojistit proti spoustě dalších rizik. Nejčastěji právě pro případ úrazu a pro případ odpovědnosti vůči třetí osobě, tedy pokud někoho nedopatřením zraním. Naopak, pokud někdo zraní mě, měla by úhrada jít z jeho pojištění odpovědnosti. Mimo to si můžu pojistit i náhradu za skipas a nevyužité ubytování, pokud musím kvůli úrazu ukončit svůj pobyt na horách předčasně. 

Kdy mi běžné cestovní pojištění nestačí

Pro lyžaře na sjezdovkách by tedy mělo stačit zachovávat bezpečnostní zásady a případně si pořídit popsané pojištění, aby mohl být v klidu, že udělal pro svoje bezpečí a finanční zajištění maximum. Skialpinista to ale tak jednoduché nemá. Skialpinismus je pro většinu pojišťoven sportem, který spadá do výluk a buď člověka nepojistí vůbec, nebo si zaplatí nestandardní pojištění, které bývá velmi nákladné. V takových případech se tedy nejčastěji využívá pojištění, které je součástí členství v Alpenverein. To je určené primárně pro vyhledání a záchranu z hor, ale pokryje i základní ošetření.

Další věcí, kterou mi pojištění určitě nepokryje, je konzumace alkoholu. Samozřejmě bude vždycky záležet na tom, jak velký vliv to mělo na nehodu. Milan Káňa z Kooperativy k tomu říká: „V případě jednoho grogu na zahřátí by to pojišťovna neřešila.“ Pokud se ale příliš rozveselím v aprés ski baru, pak si ještě půjdu sjet svah a někoho smetu, pojišťovna mi pravděpodobně zkrátí plnění. Ve Francii nebo Rakousku navíc ještě přijdu o skipas.

Co dělat, když se něco stane

Když se něco přihodí a já jsem pojištěná, měla bych co nejdřív zkontaktovat asistenční službu. Ti mi vyhledají zdravotnické zařízení, pomůžou s platbou za ošetření nebo poradí, co dělat. Při nehodě nebo úrazu je dobré zajistit si svědky. Mimochodem, povinnost poskytnout své osobní údaje, pokud jsem svědek nebo účastník nehody na svahu, je také součástí desatera FIS.

Může se stát, že nehodu bude řešit přímo na místě policie. Pokud dostanu k podpisu protokol o nehodě a nerozumím mu, neměla bych ho podepisovat. Maximálně můžu na dokument připsat, že mu nerozumím, česky popsat svou verzi události a pak ho podepsat. Někdy ale budu potřebovat policii sama zavolat, abych měla zdokumentované, co se přihodilo.

Na konec dodáme, že každý český aktivní sportovec nebo i jen turista by měl mít nainstalovanou aplikaci Záchranka, která plnohodnotně funguje také v Rakousku, Maďarsku a na Slovensku.

Za odborné rady moc děkujeme pojišťovně Kooperativa, Robertovi Dlouhému z Horské služby Krkonoše a Petrovi Dejlovi z HARFASPORTu v Praze.

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky