Tentokrát máme v seriálu Hobby+ mistryni ČR v canicrossu, vzornou reprezentantku a v neposlední řadě rovněž dámu. Pamatujete si z nějakého běžeckého závodu slečnu, která do cíle metala hvězdy? To je ona, Eva Kubelková (*1978). Inspirujte se jejím příběhem.
Běžecké začátky Evy se překvapivě pojí s jezdectvím. Poté, co si pronajala dalšího koně, zjistila, že její fyzička potřebná k trénování dvou koňů lehce zaostává. „Takže jsem jednou řekla „dost“ a vrátila se opět k běhu. Fyzička se zlepšovala, našla jsem si i díky Rungo podobně smýšlející přátele a najednou jsem stála na startu prvního závodu.“ Tento moment byl pro Evu prvním impulzem, aby začala běhání brát vážně. Výběhy absolvovala s německým boxerem Alekem. Vzpomínáte na povídání Dušana Erbse? Právě ten vnuknul Evě nápad zapřáhnout Aleka do postroje a zkusit canicross. A tak se zrodila sehraná dvojka, které se úspěchy nevyhýbají. Eva nám zodpověděla pár otázek ohledně svého běžeckého života.
Běháš canicross i normální běžecké závody. V obou typech závodů atakuješ přední příčky. Co tě baví více a v čem jsou závody jiné? Kde je pro tebe větší konkurence?
Baví mě oba typy závodů. Canicross je o souznění se psem, kdy jste jedno tělo, jedna mysl. Pracujete jako jeden organismus, kdy amortizační vodítko funguje jako pupeční šňůra. Není lepšího zážitku – když jen pomyslíte na to, že poběžíte doprava, pes to pozná a už tam míří. Nebo když se na vás v cíli podívá s otázkou „Mámo, běžel jsem dobře?“ Běh se psem je o srdci. O srdci pro sport obou.
Samozřejmě se ale nevyhýbám ani běžeckým závodům. Zde si pro změnu mohu dovolit startovat v krutějších podmínkách a nemusím brát ohledy na psa. Bohužel, právě běžecké závody jsou pro mě náročnější. Nepovažuji se za výjimečného atleta, takže jakékoliv vítezství je pro mě velkou dřinou.
Na canicrossu tě loni doprovázeli dva psi. Vybírala sis je už se záměrem s nimi běhat, nebo to tak nějak přišlo samo?
Původně jsem o canicrossu ani nepřemýšlela. Pak jsme ho zkusili a oběma se moc zalíbil. Naneštěstí se Alek zranil, tak mi kamarád půjčil na závody svého psa. To vám byl jiný fičák a hned první místo. Slovo dalo slovo, začala jsem běhat s jeho fenkou Lunou (ESP – evropský saňový pes). Od ní jsem se hodně naučila. Stále jsme startovali i s Alekem, ovšem v jiných kategoriích.
Canicrossem jsem především řešila ztrátu parťáka – původně jsme totiž měli boxery dva. Časem jsme pak dozráli k rozhodnutí si opět pořídit druhého psa, tentokrát cíleně ESP. A tak se k nám dostala Bibi.
Běžci se dají porovnat jednoduše dle zaběhnutých časů. Jsou v canicrossu časy relevantní, nebo tam jde spíše o to sladit se se svým psem? Když poběžíš pětku sama a pětku se psem, jaký bude časový rozdíl?
Tak jako běžci jsou rozdílní ve výkonnosti, jsou stejně rozdílní psi dle plemen i uvnitř jednoho plemene. Máte zvířata vhodná na pomalejší a delší běh, ale též pravý opak – sprintery. Ale čas doběhu do cíle se měří všem stejně.
Pro porovnání: pětku jsem zaběhla těsně pod 22 minut, s Bibi za 17. Desítku mám za 46:28 na oválu, přičemž s Bibi za 38:31 v terénu.
Jak moc v canicrossu dělá pes a jak moc běžec? Kdo má větší šanci uspět – podprůměrný běžec s nadprůměrným psem, nebo naopak profík s nevytrénovaným parťákem?
Věřte, že psu v tempu nestačíte. Maximálně se mu však pokoušíte svou výkonností pomoct. Ono je potřeba oba vzájemně sladit. K čemu vám bude nadprůměrný pes, který vás povláčí za sebou a v brzké době přivodí zranění? Z druhé strany to též není ono – když chcete po psovi výkony, na které nestačí. Vždyť máte odpovědnost i za něj.
Jsou pro tebe důležité závody, nebo bys dokázala běhat i bez nich? Co tě nejvíce motivuje?
Závody jsou pro mě porovnání vlastní výkonnosti. Ráda se opakovaně již několik let účastním těch stejných. Motivací mi je dobře odvedená práce.
Jsi známá tím, že v cíli závodů metáš hvězdy. Jak tato zvláštnost vznikla?
Já už ani nevím, jak to vzniklo. Tipuji, že s některou kamarádkou jsme se hecly a pak už u nich na nějakou dobu zůstalo. Teď již hvězdy nemetám. Tedy, zkusila jsem to jednou v cíli canicrossového závodu. Výsledek? Vyděsila jsem diváky, svého psa a zamotala jsem se do cajků.
Kolikrát v týdnu trénuješ? Držíš se nějakého tréninkového plánu? Jaký máš objem naběhaných kilometrů?
U nás je trénink trochu složitější, protože musím odběhat své, poté ještě trénovat psy, nezapomínat na posilování těla a protahování. Takže můj týden se skládá ze dvou dní bez běhu, kdy se věnuji bikejöringu a zacvičím si jógu. Tři dny věnuji tréninkům, jeden den delší běh a jeden krátké pomalé klusání spojené opět s jógou. Do toho se několikrát denně, dle doporučení fyzioterapeuta, protahuji.
Na kilometráž se mě neptejte. Já naběhaný objem nesleduji. Navíc se mění dle fáze tréninku. Prostě poslouchám trenéra.
Na Facebooku máš jednak fotky ze závodů a jednak fotky v šatech od profesionálního fotografa. Co ti sedí více – lodičky nebo běžecké boty?
Běžeckou obuv jsem schopna spočítat – k běžeckému životu mi stačí čtyři páry: jedny trailové boty na canicross, druhé trailovky do bahna, objemové silničky a tempové boty. Zato lodičky již dávno přesáhly běžné množství.
Máš nějaké běžecké nesplněné sny? Chceš své běhání ještě někam posunout, nebo ti současný stav v kategorii „hobby+“ vyhovuje?
Letos poběžíme s Bibi Mistrovství světa v canicrossu ve Francii. Pro mě je největším zážitkem možnost reprezentovat Českou repliku na světové akci. Posouvat se je stále kam, avšak v České republice neexistuje v mushingových disciplínách „profi“ kategorie. V podstatě se rozlišují závodníci a závody s licencí či bez. Samozřejmě jsme organizovaní Českou asociací sleddog sportů, z.s., pod niž spadají jednotlivé kluby. Já osobně startuji za Tělocvičnou jednotu Sokol Maxičky.
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Zátopkův zlatý týden. Jedná se o sérii tří závodů na počest třech vítězství Emila Zátopka na XV.OH v Helsinkách1952
- Běžecký vzor: Martina Štěpánková. Její úspěchy ve všech individuálních disciplínách jsou neuvěřitelné.
- Největší úspěch: Mistři ČR v canicrossu 2021 v kategorii veteránky
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: něco malého sladkého
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: něco velkého sladkého
- Nejlepší regenerace: spánek
- Nejméně oblíbený trénink: ten není 😊
