Úvod MastersMasters inspiraceCestování Naplánujte si dovolenou lodí z ostrova Flores na Lombok. Úchvatné manty a plavání k podvodním sochám

Naplánujte si dovolenou lodí z ostrova Flores na Lombok. Úchvatné manty a plavání k podvodním sochám

od Marcela Grundzová

Chcete ochutnat Indonésii a nevíte kde začít? Zkuste tuto plavbu. Žádné velké sportovní výkony nebudou, ale vystoupíte z komfortní zóny, prožijete tři aktivní dny a odměnou budou sopky, draci, manty i vodopády.

Asie pro cestovatele znamená téměř vždy kulturní šok, a vystoupení z komfortní zóny – a Indonésie není výjimkou. Uvažte, že zde neznalý turista může například ve stánku u silnice hned po příletu do země dostat naservírovanou večeři v podobě rýže s kuřecím pařátkem. To nejde nemilovat. Myslím tu zemi. Pařátek nemůžu hodnotit, ten jsem ochutnat nedokázala. Jsem prostě slabá povaha.

Každopádně když jsme zjistili, že se turistům nabízejí třídenní cesty lodí z ostrova Flores na Lombok (popřípadě obráceně), bylo rozhodnuto. Lodě totiž milujeme. A čím jsou menší, tím je máme radši. Věděli jsme, že údajně jsou více vytížené cesty z Lomboku na Flores, a proto jsou i cesty opačným směrem levnější. Informaci o ceně nedokážu zhodnotit, protože opačným směrem jsem je nezkoumala, ale vytíženost asi opravdu byla nižší (anebo jsme prostě měli štěstí). Naše loď byla obsazena jen z asi jedné třetiny.

Na Flores jsme se dostali letadlem. Opět v indonéském stylu. Letušku jsme neviděli, zato měl každý pasažér v kapse sedadla před sebou zatavenou kartičku s modlitbami snad všech dostupných náboženství. To člověka hned uklidní. Kdo po příletu hledá před začátkem plavby v Labuan Bajo ubytování, tomu doporučuji hotel Gardena. Má sice své nejlepší časy dávno za sebou, ale jeho výhledy na zátoku nemají chybu.

Zátoka Labuan Bajo. Foto: Marcela Grundzová

Plavba začala dobrodružně už samotným způsobem nalodění. Bylo totiž přesně ve stylu hollywoodských filmů. Posádka lodi informuje, že je malé molo a tedy přímo u něj všechny lodě v jeden čas nezakotví. A tak s batohy šplháme přes dvě další lodě (samozřejmě různé velikosti) až k té naší. Nahoru-dolů, nahoru-dolů, nahoru-dolů. Cvičení hasičů asi bývají jednodušší.

Rinca a Komodo – draci v dohledu

Program plavby je bohatý. První zastávka je na ostrově Rinca. Kousek vedle známějšího ostrova Komodo. Zde, stejně jako na Komodu, žijí komodští varani. Na ostrově je možné si vybrat délku treku, nicméně vybírá celá skupina a není možné, s ohledem na bezpečnost, chodit jednotlivě. K dispozici je malý, střední a dlouhý okruh, přičemž malý okruh je 1,4 kilometru a dlouhý 2,6 kilometru.  Varanů potkáváme poměrně dost, a často po dvou, protože jsme na místě právě v období páření.

Pářící se varani. Foto: Marcela Grundzová

V ceně plavby je i plná penze, proto po návratu na loď přichází oběd. Obvykle oběd a večeři tvoří rýže se zeleninou, pokud posádka chytí dostatek ryb, jsou i ryby. Jídla je dost, vody také. Pokud chce někdo víc než jen vodu, je vhodné si vzít další nápoje dle osobních preferencí na palubu s sebou. Plavba je dozajista vykročením z komfortní zóny pro dost Evropanů – všichni cestující spí na horní palubě na matracích, k dispozici je sud se sladkou vodou na umytí zubů či obličeje, koupání probíhá v moři. Záchody jsou na lodi dva (jeden turecký). Pro vyšší komfort cestujících má loď dokonce  k dispozici i toaletní papír (Indonésané ho nepoužívají, místo něj najdete na záchodech běžně jen kýbl s vodou). Samozřejmě není ani k dispozici signál pro telefony a ani elektřina k jejich nabití (no, trochu přeháním – kdo nevydrží, může se domluvit s posádkou a nabít přístroje u kapitána).

Po obědě je další zastávkou růžová pláž, kde je možné se koupat a šnorchlovat. Za růžové zbarvení pláže mohou mikroorganismy žijící na korálech a produkující červené barvivo. Program plavby je upravitelný dle zájmů skupiny, takže my jsme například zůstali na pláži až do soumraku, ale v plánu původně bylo i navštívit ostrov Komodo.

Růžová pláž. V pozadí jsou zakotveny lodě, které danou trasu jezdí. Foto: Grundzová Marcela

Svítání na ostrově Padar

Ráno se vstává ještě za tmy. Vyrážíme pozorovat východ slunce na ostrov Padar. Turistická nezbytnost pro všechny lodě z okolí. Víte proč se tu všichni fotí zády k objektivu? Vysvětlení je prosté, milý Watsone – ráno se všichni polorozespalí dopotácí na ostrov, a začne noční sprint do kopce, aby byl každý nahoře včas. Takže nahoře jsou všichni upocení, bez dechu a rudí v obličeji. A pak začne vycházet slunce. Kdo by chtěl být upocený a nedokonalý na tak dokonalém místě. Takže ukázat záda je jediná možnost jak důstojně zdokumentovat „taky jsme tu byli“. Ale abych to neshazovala úplně – ten ranní sprint do kopce za to stojí. Luxusní výhled, který je navíc každých pár minut barevně jiný.

Ostrov Padar. Foto: Marcela Grundzová

Plavání s mantami a činná sopka na dohled

Nezbytnou zastávkou plavby je také „manta point“. Tady každý hupne se šnorchlem do vody a plave si, jak je libo. My viděli želvu i žraloka (ne, nepředstavujte si velkého bílého) a až pak, po nějaké době čekání, přišly. Manty. Majestátně ve své obrovitosti proplouvají kolem. Nádhera. I jen za tohle by celá cesta stála.

Po této zastávce už se pluje celé odpoledne. Mohlo by se zdát, že jde o nudnější část cesty, ale kdepak – míjíme ostrov Sangeang. To je činný vulkanický komplex a nám začíná reálný přirodovědný dokument. Otevíráme si k němu brambůrky, které jsme našli v batohu a celé odpoledne pozorujeme, jak každou chvíli sopka udělá „pffff“ a vypustí trochu popela. Kam se hrabe National Geographic.

Sopka Sangeang. Foto: Marcela Grundzová

Další zastávka je až druhý den dopoledne. Ostrov Moyo. Na něm je vodopád, ke kterému trvá cesta z pláže asi deset minut. Ale co si budeme povídat – člověk po dvou dnech ocení především to, že se koupe ve sladké vodě. Škoda, že to dlouho nevydrží, protože zbylou náplní dne je šnorchlování na několika místech, kudy loď pluje.

Konec cesty a bonus navíc – ostrovy Gili

Pak už se loď nezastaví až do cílové stanice, do Lomboku. A opět, ne, že by to bylo nudné. Naopak pro nás přichází nejdramatičtější část plavby. Moře totiž začíná být už večer dost neklidné a ložnice je na lodi v patře, tudíž je výkyv o to znatelnější. Celá noc jak na horské dráze. Ideální zakončení plavby. Člověk je rád, že je na pevnině. A pokud neví co s načatým dnem, rozhodně by měl navštívit ostrovy Gili, které jsou na dohled. Jestli je libo potápět se k podvodním sochám – zvolte ostrov Gili Meno. Z jeho pláže je socha běžně „doplavatelná“ , což má oproti zaplacenému lodnímu výletu tu výhodu, že se vám tam nemotají ostatní turisté, a také, že tam vy může být tak dlouho, jak jen chcete.

Gili Meno. Foto: Marcela Grundzová

Shrnuto a sečteno: Pokud kdy navštívíte Indonésii (a jedna cesta je opravdu na tak velkou a různorodou zemi málo) – zkuste plavbu o které je tento článek. Nebudete litovat.

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky