Začátek prázdnin je pro mě vždy paradoxně víc tréninkově “lenivý” než zbytek roku. Velké horko, které mě díky operaci srdce drží na krátkém provazu, dovolená, a nebo když k tomu přidáte nařízený týdenní tréninkový klid jsou faktory, které ve mně roztetelí přirozeného lenocha. Takže jaký byl vlastně můj červenec?
Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.
Týden bez kola jsem pojmul jako dobu, kdy jsem nedělal absolutně nic. Navíc bylo horko a mé původní nadšené odhodlání, že budu alepoň lehce posilovat a protahovat, převálcoval okamžitě peloton startujícího Tour de France. Řekněme, že občas jsem před televizí lehnul na záda nebo na všechny čtyři a protahoval se, ale co si budeme nalhávat, koncepčně jsem selhal.
Tour bylo tak fascinující, že mi to vlastně nabouralo velkou část měsíce. Jeden se musí učit od profíků a sledovat krásu Francie. S tím nic nenadělám, že jo? Na kolo jsem se samozřejmě taky následně dostal, ale spíš objevoval kopcovité okolí kolem slovenského Lučence. Bylo to takové radostné dovádění na kole, kdy jsem se ale snažil stále hlídat tep a frekvenci šlapání, ale pouze jedním okem.
Byl jsem mile překvapený, jak mi to hezky jezdí. Tedy samozřejmě na mé poměry. Jedním slovem to byla radost. Jelo to, byl jsem uvolněný a kopce nebyly už strašákem jako dřív. Tohle je skvělý stavební kámen pro další moje výzvy a cyklistické touhy. Je mi jasné, že teď v srpnu nastane opět tréninkový dril, abych ke svým cílům dojel co nejlehčeji a s rohlíkem ve tváři.
A že to tak bude mě přesvědčil trenér Martin Kubala. No posuďte sami.
Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?
Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.
Slovo trenéra Martina Kubaly
Tak a Markovi skončily prázdniny. V letních vedrech není radno posílat kardiaka do kopců. Rozhodli jsme se proto, že bude lepší, když si bude dávat lehčí vyjížďky v nižších tepech a o tom, jak se na kole bojuje s gravitací, si pustí třítýdenní pořad s názvem TdF 2022.
Zvládl to dobře. A vzhledem k tomu, že si skoro nestěžoval, to v jednu chvíli začalo vypadat, jakoby mu tahle role začala přirůstat k srdci. Omyl. Už v průběhu Staré dámy začal fňukat, že si najednou připadá jak běženec ze Severní Koreje v kalifornském zábavním parku marně čekající na rozkaz anebo pokyn k akci. Tak teda fajn, jdeme zase na věc.
Strade se pojede za dva měsíce a nějaké drobné k tomu, takže z pohledu kalendáře klasické cyklistické sezóny máme teď něco jako březen. Půlroční příprava za námi, je čas to začít ladit. Bude to bolet, takže je potřeba, abyste Máru ve finálním období příprav podpořili a taky mu stáli za zády a pořádně nahecovali, ať tomu dáme trošku té závodní šťávy.
Začněme hned prvním srpnovým týdnem. Tady se naladíme několika vytrvalostními jízdami, které by měly dát v součtu nějakých 500 kilometrů. Když jich bude čtyři sta, přimhouříme oko. Žádná divočina, prostě pohodové tempo v nízkých tepech. Kadenci udržujeme vyšší, ať krev proudí v žilách a spalování jede na plné obrátky.
Potom bude následovat čtyřtýdenní blok, ve kterém to bude o poznání pestřejší. Protože jedenkrát týdně bude zapotřebí objet delší trasu o celkové stopáži cca 150 km. Nic náročného, ale prostě našlapat ten objem. No a abychom nezapomněli, tak doplníme – tepy nízké, kadence vyšší (on by se Marek stejně raději zeptal).
Jeden trénink bude zaměřený na vytrvalost v kopcích, takže v něm bude zapotřebí nastoupat alespoň dva tisíce výškových metrů – je jedno na jaké vzdálenosti. S tepovkou si tady moc hlavu lámat nebudu, ale když se udržíme v zóně do 90% maxima, je šance, že se Marek druhý den bude schopen postavit na nohy. Frekvence otáček by neměla klesnout pod 70 v žádném úseku.
Dva tréninky budou ryze klasikářské a délkou i profilem by měly zhruba ze 40 až 50 procent odpovídat tomu, co nás bude čekat na Strade. To znamená vzdálenost 80 až 90 kilometrů, výškový profil by měl vygenerovat 1 000 až 1 500 nestoupaných metrů. Samozřejmě, že tepy držíme v hodnotách do 85 % TFmax, a kadenci na krásném průměru 90 ot./min.
Jeden trénink si dáme dvou až tří hodinovou vyjížďku na gravelu po polních, lesních anebo méně udržovaných cestách. Zde se na tepy ani kadenci nehraje, důležitá bude především adaptace na diskomfort, který nám šotolinové úseky Strade Bianche poskytnou.
Dva dny v týdnu se bude potřeba věnovat kompenzačním cvikům a odpočinku. Nejsme už nejmladší, že jo..
Jak tedy bude takový týdenní režim vypadat?
- Pondělí: volno (začíná to hezky)
- Úterý: klasika, 80 – 90 km, 1000 – 1500 v.m.
- Středa: gravel, 2 – 3 hodiny
- Čtvrtek: kopce, 2 000 v. m.
- Pátek: volno
- Sobota: klasika, 80-90 km, 1000 – 1500 v.m.
- Neděle: vytrvalostní jízda, 150 km
Pro připomenutí. Parametry Strade Bianche jsou 180 km a 3 100 v. m., přičemž 60 až 70 kilometrů se jede po nezpevněných cestách. Tréninky ve vysokých intenzitách vzhledem k Markovým problémům se srdcem není možné zařadit.
Takže sledujte Marka na Stravě, kontrolujte, povzbuzujte a tlačte ho až na start Strade Bianche, do cíle už dojede sám.
O projektu
Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách.
Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.
Všechny díly seriálu najdete zde.
Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.
Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.
