Petra Vabrouška (*1973) asi není třeba představovat. Přední český triatlet má na kontě mnoho světových úspěchů a jen jejich výčet by vydal téměř na samostatnou knihu. Dnes si ho představíme v rámci inspirativní série, která se věnuje mezigeneračnímu sportu, tedy aktivnímu spojení rodičů a jejich dětí.
Kromě všech možných triatlonů a Ironmanů si Petr Vabroušek zkusil i jiné extrémy – uběhl například sedm maratonů v sedmi dnech na sedmi kontinentech. Právě tento bláznivý závod s ním absolvoval syn FIlip (*1999), který běhal půlmaratony. A i druhý Petrův potomek, dcera Věra (*2011), již v útlém věku dělá čest slavnému otcovu jménu. Jak lze nenásilně docílit toho, aby děti sportovaly a s radostí následovaly svého otce? Petr nám prozradil svůj recept.
Sport jako zábava
Filip se narozdíl od svého táty našel hlavně v běhání. Nejraději má vzdálenosti od tří kilometrů do půlmaratonu, doplňkově plave, dělá bouldering a leze na obtížnost. Věra ve svých jedenácti letech zkouší triatlon, lyže, brusle, gymnastiku nebo třeba jízdu na koni. Baví ji zkrátka vše, při čem se dá hýbat. Na co se v budoucnu zaměří, je jen na ní.
Takové děti jsou jistě snem každého sportujícího rodiče. Ne nadarmo se říká, že příklady táhnou, takže alfou a omegou je podle Petra ukázat, že sport je bezva, dělá dobrou náladu a je při něm legrace. Pro děti je totiž přirozené, že chtějí vyzkoušet vše, co dělá rodič. Je ale třeba pohlídat, aby to nepřehnaly a následně si sport neznechutily – v útlém věku to má být především zábava. Petr má k tomu jeden trik: „Můžete spolu závodit na velmi krátké vzdálenosti a vyhrávat musíte občas i vy…”
Ač je Petr Vabroušek sportovec tělem i duší, své děti nikdy k ničemu nenutil a ani nutit nehodlá. „Sám za sebe si je jako profesionální sportovce určitě nepředstavuji, ale byl bych rád, kdyby sportovaly celoživotně.” Pokud se ale nakonec vydají na jinou životní cestu, Petr s tím nemá žádný problém. Pouze jim chce ukázat co nejvíce možných aktivit, aby si měly z čeho vybírat, a to nejen z oblasti sportu.
Doma i na tréninku spolu
Zatímco u Věry ještě není o nějakém systematickém tréninku řeč, o Filipův trénink se stará Petr napůl s trenérem Martinem Hálou z AK Zlín. S atletickým tréninkem totiž nemá elitní triatlet žádné zkušenosti, tak to rád přenechá jiným. Ostatně, na atletickém oválu už svému synovi nestačí a jen se kochá jeho rychlostí, kterou on sám nikdy nedokázal vyvinout.
Naopak v plavání to jsou stále víceméně rovnocenní soupeři a tedy ideální tréninkoví parťáci. Petr v tomto ohledu nezanedbává ani dcerku, které dělá vodiče v běhu, plavání i na kole. „Ale těším se, že už brzy ji nebudu v rychlejších úsecích taky stíhat.” Ptáte se, jakou roli v tomto sportovním koloběhu zaujímá Petrova manželka? Velkou, byť ne až tak viditelnou. Sportuje s rodinou, ale čistě jen pro zábavu bez jakýchkoliv závodních ambicí. Závodníků má přece jen doma dost a někdo musí dělat svačináře a funkcionáře.
Přestože Petr se svými dětmi tráví čas doma i na tréninku, žádná ponorka u nich nenastala. Všichni si to zkrátka užívají. S Filipem si pak čas od času zaběhne závod dvojic, čímž vztah otce a syna ještě utuží. Nezapomenutelná byla jejich společná účast na World Marathon Challenge (sedm maratonů za sedm dní na sedmi kontinentech), letos dělal Filip svému otci support na extrémním Ironamanu v Nepálu. Spolu pak vyrazí například i na Rockman swim do Norska. Zkrátka, díky sportu může Petr svým dětem ukazovat svět.
Protekce? Neexistuje
Filip i Věra dokazují, že sportovní úspěchy jsou čistě jejich vlastní zásluha a slavné tatínkovo jméno v tom nehraje žádnou roli. Jak Petr zdůrazňuje, na trati jim jméno nijak nepomůže a ani je nijak nezbrzdí. Občas je sice ostatní více poznávají a oslovují, ale to jim nečiní žádný problém. Sportují hlavně za sebe a pro sebe. A kdo by čekal, že mají Vabrouškovi doma nějakou speciální síň slávy, ten by se mýlil. „Pýcha předchází pád a já pýchou netrpím. Máme samozřejmě radost z každého závodu, který se jim vydaří podle jejich představ. Sportování je ale hlavně radost, ať už se vyhrává nebo ne…”
