Kdy může dítě začít s cíleným běžeckým tréninkem a co je pro něj ještě motivující a zdravé? Na to jsme se zeptali Mgr. Venduly Jelínkové, vedoucí fyzioterapeutky se specializací na dětskou fyzioterapii z Vo2max Kliniky celostní terapie a sportu.
Pokud sami sportujeme, je více než pravděpodobné, že ke sportu přivedeme i své potomky. Vždyť děti se učí především nápodobou. Na rozdíl od nás dospělých ale nejsou děti orientované na výkon samotný. Polykání kilometrů děti ani náhodou neuspokojí a nudný běh po asfaltce by je zřejmě brzo přestal bavit. Aby děti běhání bavilo a aby zůstaly správně motivované, měli bychom do tréninku zahrnout zábavné prvky, jako je slalom, obíhání stromů, přeskakování překážek, hledání odměn a podobně. Motivace a hra jsou pro menší děti na prvním místě.
A kdy se sportem začít? S nějakou formou pohybu je možné začít opravdu brzy. Na internetu naleznete například nespočet cvičení pro batolata a plavání s kojenci. Vést děti od nejútlejšího věku k pohybu tedy není těžké. Samozřejmě u nejmenších dětí nemůžeme mluvit v žádném případě o cíleném tréninku.
Kolik by měly děti běhat dle věku
Se samotným tréninkem začínáme až mnohem později. Magistra Vendula Jelínková k tomu říká: „Cílená sportovní příprava začíná u dětí od pozdějšího mladšího školního věku, tj. od 8 až 10 let. Děti jsou již připravené po fyzické i psychické stránce. Nadále musí převažovat pestrost pohybových aktivit, které jsou vedené formou hry. Důležitá je také motivace. Trénink by měl v každém případě odpovídat potřebám dětského těla.“
A jak je to s objemem naběhaných kilometrů? Kolik toho může dítě naběhat, aniž by hrozilo jeho přetrénování? „Dítě mladší 8 let by nemělo najednou uběhnout více než 1 – 1,5 km a frekvence tréninků by se měla pohybovat okolo dvou tréninků týdně. U dětí staršího školního věku se dle zkušeností a praxe doporučují 2 – 4 sportovní tréninky za týden. Délka jednoho tréninku v časovém rozmezí 35 – 45 minut a s maximem o délce 5 km. Lékaři se shodují na tom, že pro děti mladší 11 let nejsou vhodné tratě delší než 5 km,“ říká Vendula Jelínková a dále varuje, „je nutné poslouchat tělo, přizpůsobit trénink individualitě dítěte, ale zároveň respektovat základy fyziologie dětského těla. Jestliže se dětské tělo vystaví příliš velké zátěži, může dojít k poškození kostí, vazů, kloubů. Jakmile něco takového nastane v době, kdy ještě není ukončen vývoj organismu, může se navíc předčasně ukončit růst kostí a mít neblahý vliv v dospělosti.“
Hlavně to nepřehánět!
Děti by v žádném případě neměly být nástrojem uspokojování našich vlastních ambicí. Jak už jednou zaznělo, základem tréninku dítěte je hra a motivace, vyvarovat bychom se tedy měli jakéhokoliv přetížení, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dětský organismus není na vrcholové výkony stavěný a pokud to někde přeženeme, vrátí se nám to později jako bumerang.
„Všeobecně nesmí docházet k přetěžování dítěte – trénovat do jeho vyčerpání, kdy by vše přecházelo do chronické únavy, přetrénování a ztrátě motivace,“ říká Vendula Jelínková a dodává, „poškození pohybového aparátu může být buď přímé, a to úrazy hlavy, zlomeniny rukou, nohou, a dále nepřímé, které můžou pramenit z celkového přetěžování těla (svaly, vazy, klouby), jednostranné pohybové aktivity bez následné kompenzace, aj.. Dále budeme předcházet přetrénování, ať už akutnímu nebo chronickému. Je tedy nutné dopřát dětskému tělu čas na regeneraci po fyzické, ale i psychické stránce.“
Důležité je zachovat především pestrost pohybových aktivit a pokud dítě trénuje pravidelně jeden sport, například běh, měla by se tato aktivita kompenzovat aktivitou jiného charakteru, jak konstatuje naše specialistka: „Z pohledu fyzioterapie je již vhodné důkladné rozcvičení před běžeckým tréninkem a po skončení pohybové aktivity adekvátní strečink. Je dobré k běhu přiřadit další sport, kde dojde ke kompletnímu zapojení celého těla pro podporu všestranného rozvoje např. jógu, lezení, míčové hry a pro psychickou podporu dítěte klidně i sport, který má hodně rádo, i kdyby to byl jednostranný sport (tenis, badminton) – který musí být vždy dostatečně kompenzován.“
Soutěživost je zdravá, ale všeho s mírou
Mnohé děti bývají soutěživé a rády překovávají sami sebe. Není důvod jim tu radost nedopřát a nevyrazit s nimi na závody. Pokud už ale nějaký závod navštívíte, volte tratě přiměřené věku dítěte. Dětských závodů se koná po celé republice dostatek, vybrat si tedy z pestré nabídky kratších tratí by neměl být problém. „Olympijský výbor vydal prohlášení k účasti dětí na vrcholových sportovních akcích, kde se uvádí zákaz startu před 13. rokem. S čímž zcela souhlasím. Tělo dítěte má právě v přípravě vyšší riziko postižení (úrazy, psychika) a vždy je tedy potřeba ctít a respektovat zákonitosti věku.“ říká Vendula Jelínková.
Nedávno proběhla médii zpráva o tom, že ve Spojených státech amerických šestiletý chlapec uběhl spolu s rodiči maraton. Naše fyzioterapeutka má na věc jasný názor: „Na maraton se musí již cíleně trénovat, což se rozchází s fyziologií dětského těla. V předškolním a počátku mladšího školního věku by neměla být pohybová aktivita brána jako cílený trénink. Ale v tomto období by měl být pohyb pro dítě hrou, ze které má radost. Toto vše mohla být pouze a jen touha prosadit se v dané oblasti prostřednictvím svého dítěte. O škodlivosti rané specializace na fyzický i psychický vývoj není pohyb.“ Pokud tedy nechcete svému potomkovi uškodit, na podobné pokusy raději rovnou zapomeňte.
