Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna – třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii žactva. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta – taktéž nadšený běžec – je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?
Jak začala tvá cesta k běhu?
Jako kluk, kdy ještě nebyly telefony nebo počítače, jsem po škole trávil dny venku. Hrál jsem fotbal a hokej. Sport mi tak byl velmi blízký. V pozdějším věku jsem začal běhat, abych se mohl dobře najíst, jak s oblibou říkám. Zároveň mám sedavé zaměstnání a běh je pro mě formou relaxu, kdy mohu být v přírodě, vyčistím si hlavu a utřídím myšlenky. Postupně se z něj stala jakási „droga“. Nejsem žádný superběžec, naběhám cca 150 km měsíčně, ale spíše je pro mě důležitý psychický odpočinek, a na to je pro mě běhání nebo kolo skvělé.
Vedl jsi děti k běhu a sportu odmala, nebo jsi tomu nechal volný průběh?
Chceme aby si děti vyzkoušely, co je baví a pak si samy řekly, co se jim líbí a čemu by se mohly věnovat. Starší syn tak zkusil lyže, běžky, kolo, plavání, házenou, fotbal, softbal, florbal a atletiku. Nakonec se uchýlil právě k té atletice a triatlonu. U mladšího syna je to trochu těžší, není úplně sportovní typ, na kole se ještě pořádně nenaučil, vody už se ale nebojí a letos dokonce trochu lyžoval.
Tvůj starší syn nyní vyhrál závod na 1500 m v halovém MČR mezi žactvem. Jak se dá motivovat kluk v pubertě k nějakému systematičtějšímu tréninku?
Nejhorší byly začátky. Pamatuji si – je to zhruba rok a dva měsíce – kdy jsme spolu chodili běhat a on mě při běhu opravdu v lásce neměl. Moje tempo, ač nebylo závratné, nedokázal akceptovat. Teď se role na krátké distance zcela obrátila. Já už jsem bez šance. Co ho nejvíce motivuje? Když vyhrává, má z toho velkou radost, a to ho posouvá dopředu.
Měl už někdy období, že chce s během praštit úplně?
Snad jen ze začátku, kdy přestoupil do nového triatlonového klubu ArtSport Team, kde se tomu opravdu věnují naplno. Musel si zvyknout na brzké vstávání po páté hodině ranní, zcela jiný tréninkový režim, ale nakonec to skvěle zvládl. Navíc má trenéra, který je sice přísný, ale ví, co dělá a syna neustále motivuje a posouvá dál a dál.
Musíš mu pak více hlídat stravu, aby tělo dostalo to, co potřebuje?
Stravu se opravdu snažíme hlídat a někdy to není lehké – je jak popelnice a po tréninku by snědl cokoli. Snažíme se připravovat vždy pestrý jídelníček s dostatečným přísunem živin. Snídaním vládnou ovesné kaše s ovocem a oříšky, obědy jsou s dostatečným přísunem bílkovin a večeře jsou lehčí. Samozřejmostí jsou svačiny, smoothie apod. Dbáme i na přísun vitamínů a minerálů.
Na co se syn zaměřuje? Je to právě ta dráhová patnáctistovka?
Primárně se zaměřuje na triatlon. Atletika je pro něj významným doplňkem a v ASK Dipoli, kam chodí, má skvělé zázemí, neboť je přímo ve skupině běžců. Pokud má například před závody, není problém se s jeho trenérkou domluvit na individuálním tréninku.
Jak vypadá jeho tréninkový plán?
Celkový tréninkový plán se liší týden od týdne. Má jej připraven vždy na celý týden „na tělo“ od svého triatlonového trenéra a atletické trenérky (tady je strašně fajn, že oba trenéři se navzájem respektují). Záleží zda–li byl na závodě nebo se na závody připravuje. Jeho trénink je pak velmi komplexní. Je v něm zahrnuto plavání, atletika, kolo silniční nebo horské, posilování, statodynamika apod. Každá činnost se pak odvíjí i v různé tepové frekvenci a „dávkách“. Syn si každý den hlídá tep, protože jej denně ráno hlásí trenérovi a pokud by vybočil z normálu a tep by byl příliš vysoký, tak by ani trénink neměl.
Předpokládám, že na větších akcích patří tvůj syn mezi nejmladší. Jak to zvládá?
Skutečně patří mezi nejmladší, ale to nijak nevadí, spíše ho to více motivuje.
Má Jakub sen, že bude jednou běžecký profík, nebo si prostě běhá pro radost?
Jeho vášní je především triatlon, nicméně jsou to vlastně tři disciplíny a v každé musí být opravdu dobrý. Bez rychlého běhu to dnes již nejde a atletika, které se také věnuje, mu tento sen pomáhá plnit. Určitě to již nedělá jen pro radost. Věnuje se tomu naplno a my jako rodina ho v tom moc rádi podporujeme. A ambice má ty nejvyšší. Účast na olympiádě a být do třetího místa na Ironmanu. Samozřejmě by se tedy rád viděl jako profesionální sportovec, ale do toho je ještě opravdu daleko a nějaká zadní vrátka mít musí.
Jak mu ta zadní vrátka chcete zajistit?
Určitě je pro nás důležité vzdělání (oba s manželkou máme vysokou školu) a pokud by se syn chtěl věnovat dále sportu a triatlonu, který není zrovna levným sportem, tak si na veškeré pomůcky musí v budoucnu i sám vydělat. Určitě bychom ocenili, kdyby podpora v triatlonu byla větší a dětem by bylo přispíváno např. na plaveckou dráhu.
Jak lze skloubit školu a sport?
Má velkou výhodu v tom, že studuje jako „domškolák“, kdy chodí do své školy v Radostné každé pondělí a další dny se učí doma s manželkou. Díky tomu si jednak může tréninky během dne flexibilně rozložit a v rámci vzdělávání si často může určit, co se chce dozvědět, vyhledává si tak různé informace o stravě, běhu, fyzické kondici atd.
Myslíš, že by třináctiletý kluk v klidu a ve zdraví uběhl půlmaraton nebo dokonce maraton?
Určitě by uběhl půlmaraton i maraton, ale my (rodina) i trenéři jsou proti tomu. Je mu stále jen 13 let a na další tratě má ještě dost času. Myslím si, že k tomu musí dozrát.
Co tvůj mladší pětiletý syn, má taky běžecké ambice?
Mladší syn chodí do stejného atletického klubu, trénink má 2x týdně, ale je to vše zatím formou hry a přípravy. Strašně ho to baví, protože tam má kamarády, skvělé trenéry i pomůcky, ale sportovně nadaný, jako starší syn, není, nejraději si doma skládá lego, hraje deskové hry nebo kreslí.
Běháte někdy spolu celá rodina?
Během covidu jsme běhali celá rodina, protože to byl skvělý odpočinek. Manželka s námi pak běhat přestala, měla nějaké zdravotní komplikace, ale nyní doufám, že zase začneme občas běhat spolu.
Máš ty nějaký běžecký sen?
V mém věku už rozhodně nemám přehnané sportovní ambice, ale čekám, že až syn dospěje, budeme se spolu moci zúčastnit Beskydské sedmičky, kterou už jsem párkrát absolvoval. Výhoda je, že mám ještě spoustu času na pořádný trénink.
