rozhovor

Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna –⁠ třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii juniorů. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta –⁠ taktéž nadšený běžec –⁠ je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?

Když 1. února 2023 oznámil Jaroslav Kulhavý svůj záměr zúčastnit se některých podniků světové série v terénním triatlonu Xterra, byla to pro mnohé fanoušky příjemná zpráva. Legenda (nejen) českého MTB se sportem ještě nekončí. A teď, po jeho vítězství v závodě evropského poháru Xterra na Maltě, už také víme, že v nové disciplíně bude Jaroslav Kulhavý předvádět famózní výkony. O tom, jak vidí svou sportovní budoucnost, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Josef Kubín (*1950) patří mezi aktivní seniory, kteří se dokázali adaptovat na dnešní technologicky pokročilou dobu. Přestože Josef letos oslaví 73. narozeniny, umí to s počítačem i se sociálními sítěmi, což by mu mohli závidět i o dost mladší kolegové. Na Facebook pravidelně přidává své běžecké výkony, které jsou (nejen vzhledem k jeho věku) skutečně inspirativní.

Náruživý běžec se srdcem sálajícím na všechny, kteří jsou na dosah. Svou lásku k tomuto sportu předává dál a dlouholeté zkušenosti podpořil trenérskou licencí třetího stupně. Řídí se heslem Žár trvá.

Kdo je členem populární facebookové skupiny Běžci, jistě zaznamenal, že se ve změti zaměnitelných příspěvků o různých běžeckých výkonech, bolestech a jiných strastech sem tam objeví básničky. Na svědomí je má Lukáš Adolf (*1979) na sociálních sítích známý jako Máša Kukňáků. A protože se jedná o veselé a promyšlené básně z běžeckého života, které se jen tak nevidí, požádali jsme Lukáše o rozhovor. 

Co se dá z běžek přenést do běhu, proč v profesionálním běhu na lyžích nevládne dvakrát příjemná atmosféra a jak se dá sport skloubit s péčí o syna? To se dozvíte v rozhovoru se Zuzanou Kocumovou, bývalou reprezentantkou v běhu na lyžích.

Špatná běžkyně, zanícená hobby cyklistka, milovnice života – to o sobě říká a mohu to podepsat. Energie Zuzany Rychnovské naplní celou chodbu i předsíň, sotva jí otevřete dveře a prostoupí i vámi. Došla si k ní ale těžkou cestou, na které několikrát málem zemřela. Svou vinou. V rozhovoru padne málo otázek, Zuzka má totiž co vyprávět.

Běhat začala až ve 47 letech. Na otázku, co by vzkázala lidem kolem padesátky, kteří mají tendenci už život pomalu zabalit, neví. Běh totiž bere jako nástroj naplněné druhé půlky života, jako dar, jako možnost. Když jí lékaři v 80 letech sdělili, že už by běhat neměla, nekončil jí tím život: „Tak, musela jsem si zvyknout.“ Žádné běhání přes bolest a přes zákazy. A takhle to má být. Z běhu si vzala to nejlepší a pak uměla skončit. Dana Ellingerová.

Co tě k tomu přivedlo a co tě na tom tak baví? A jaký je tvůj cíl, maraton? Odpovědi nemusíme říkat každému, ale měli bychom je umět formulovat minimálně sami sobě – v onom „proč“ totiž tkví většina naší motivace. Jak ji neztratit a jak nastavit mysl tak, aby nás to pořád bavilo? „Nastavte si realistické cíle, které zároveň vyplavují emoce,“ říká nutriční specialistka a koučka Kristýna Báčová.

Když se proti vám Eva Kiesler Klementová posadí, tak okamžitě víte, že máte co do činění s  neskutečně silnou ženou. Postavou sice menší, ale energie, optimismus a nadhled z ní vyloženě čiší.…

Někdy je zásadní změna tím jediným východiskem, jak uzdravit svůj život. Jsou různé cesty a možnosti, někomu stačí drobné změny, jiný sáhne po “těžším“ kalibru. Minimalista, jogín a sportovec Patrik Zouhar zvolil tu druhou variantu. Postupně se vzdával svých materiálních zbytečností a začal žít na ploše 2 × 2 metry. Uvědomil si, že štěstí spočívá trochu v něčem jiném než hromadit hmotné statky.

Je to zhruba dva roky, co na brněnském Cejlu došlo ke střetu cyklisty a auta, které jelo z části na amfetamin. Naděje, že pomlácený sportovec Lukáš dostane na tomhle světe šanci, nebyla úplně velká. Pět týdnů v kómatu se staly bezesným časem pro rodinu a přátele. Každý den se u jeho postele střídali a promlouvali k němu, vysílali prosby, aby to nevzdal. Společně se rvali, jedni při vědomí, on v jiném světě.