Jindřich Schick (* 1975) je brněnský běžec zaměřující se na towerrunning. Má dvě děti a zajímavou zálibu – obráží svět a vybíhá po schodech na ty nejvyšší budovy. A jde mu to skvěle! Letos například jako první zdolal vrchol londýnské Walkie Talkie a v říjnu se podíval i do New Yorku. Tam se sice neumístil, ale zato si přivezl zážitek na celý život.
Jak začala tvá cesta k běhu a sportu obecně?
Odmalička jsem měl ke sportu blízko, ale závodně jsem hrál v dětství pouze badminton. Kvůli pracovnímu vytížení jsem však sport v dospělosti úplně vypustil. Vrátil jsem se k němu až někdy v 35 letech, kdy jsem zase začal hrát závodně badminton. Pamatuji si, jak jsem si po prvním tréninku myslel, že mne odveze záchranka. Tak špatně jsme na tom byl se svojí fyzičkou…
Zhruba před deseti lety jsem zařadil běh jako tréninkový doplněk k badmintonu. Postupem času jsem běhal víc a víc, a jelikož jsem měl z badmintonu distorze kotníku na obou nohách, začal jsem ho utlumovat, až jsem s ním prakticky úplně skončil.
Jsi spíše běžec, nebo cyklista?
Určitě běžec. Na kole toho moc nenajedu, letos nějakých 2 500 km. Mám ho spíše jako doplněk k běhu. Na kole se spíš kochám. Nejvíce mám rád jízdu na silničce, což u nás není úplně jednoduché. Rád jezdím do kopců. V Itálii a ve Francii mám vyjeté skoro všechny slavné kopce. Silniční cyklistika je také můj nejoblíbenější televizní sport.
Jsi členem Open Cycling Academy – co to obnáší? Podporují tě finančně nebo materiálně?
Open Cycling Academy je cyklistická akademie pro všechny. Bez rozdílu věku, výkonnosti nebo disciplíny. V poslední době se zaměřuje hlavně na práci s mládeží, což je, myslím, hodně důležité. Členství je placené ve třech různých úrovních. Každá úroveň přináší různé benefity – společné tréninky, soustředění, podporu na závodech, individuální tréninkové plány, slevu na různé produkty.
Úspěchy sbíráš zejména v běhu do schodů. Jak vypadá tvá příprava?
Snažím se, aby trénink byl co nejvíce různorodý. Klasicky zima znamená objem, jaro pak rychlost. Hodně zařazuji schody, a to buď klasické nebo nekonečné v posilovně. Samotná posilovna také nesmí chybět. V zimě pak jezdím taky hodně na trenažéru, kde jsem si oblíbil českou aplikaci Rouvy.
Jak jsi přišel na to, že právě schody budou tvá parketa?
Před covidem jsem běžel Schody Až nahoru v brněnském AZ Toweru a bez jakékoliv přípravy jsem zaběhl osmé místo z 300 běžců. Řekl jsem si, že na to mám asi větší vlohy než na klasické běhání. Navíc samotný závod je velmi krátký, což mně vyhovuje. Na druhou stranu intenzita je na maximální úrovni. Následně jsem zjistil, že je to oficiální druh běhu, který zaštiťuje po celém světě Towerrunning World Association.
Běžci si kontrolují tempo v přepočtu na kilometr, jak je to u běhu do schodů? Řídíš se například podle pater?
Mám rád tabulky a čísla, takže já osobně mám tempo v přepočtu čas na deset pater. Je to velmi hrubé číslo, protože každá budova má jiné schodiště. Většinou je také těžké se dopočítat, kolik má budova vlastně pater. Jednou je to míň, než kolik udává pořadatel, častěji má však budova pater víc. Jsou to hlavně patra ve vstupní části, která jsou mnohem vyšší. Taktéž u mrakodrapů nejsou někdy počítána technická patra nebo naopak chybí patro číslo 13. Až na výjimky každý závod začíná nebo končí jinde než přímo na schodišti. Takže určit obecné tempo je skoro nemožné. Dobré je znát schodiště z minulosti nebo aspoň časy soupeřů z předchozích let. Obecně ti nejlepší závodníci běhají do 40. až 60. patra naplno. Až když je pater více, je třeba si rozvrhnout síly.
Můžete se při běhu chytat zábradlí, nebo je to zakázáno?
Ve světě je chytání se zábradlí dovoleno a je to běžná praxe. Jen na jednom brněnském závodě (Strojařské schody) je toto zakázáno.
Máš nějaký oblíbený typ schodů?
Mám rád schodiště v AZ Toweru, protože je velmi běhatelné. Kamila Chomaničová (slovenská reprezentantka a č. 1 v žebříčku TWA) o něm řekla, že je to nejlehčí schodiště v Evropě. Má totiž velmi mírný sklon a dá se běžet i po třech schodech. Většina schodišť má stejnou výšku podstupnice, a to cca 18 cm. Liší se však sklon a hlavně typ schodiště. Nejběžnější jsou typy I, L a U. Většinou obsahují podestu nebo i mezipodestu. Nejrychlejší schodiště je typ I s jednou otočkou na každé patro. Většinou jsou však otočky dvě, které ale zpomalují.
Když vyběhneš nahoru, bereš to pak dolů výtahem, nebo pěšky?
Tréninkově vždy pěšky, na závodech vždy výtahem.
Vedeš ke sportu své děti? Daří se ti to?
Moje děti jezdí na kole, lyžují, bruslí, plavou, ale klasický sport závodně nedělají. Zaměřují se spíše na umělecké obory – klavír, kreslení, dramatický kroužek. I když dcera vlastně dělá balet, což je tvrdá dřina. Můj syn teď sám od sebe začal běhat a v New Yorku se mnou naběhal přes 20 km.
Za sportem jezdíš často do zahraničí. Kde to máš nejraději?
Bohužel v České republice máme pouze již zmiňovaný AZ Tower. Na Slovensku je to mnohem lepší. Asi nemám přímo oblíbenou budovu. Spíš mně však vyhovuje míň pater, to je tak do 30, 40. Tady nemusím přemýšlet nad nějakou rovnoměrností, prostě běžím naplno.
Co bys chtěl v životě ještě dokázat? Máš nějaký běžecký sen?
Jeden běžecký sen jsem si právě splnil a to je běh na ikonický Empire State Building v New Yorku. Byl to opravdu zážitek! V budoucnu bych chtěl zkusit schodový Everesting (nastoupat na schodech výšku Mt. Everestu – 8 848 m.n.m.).
- Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Velká Kunratická, Půlmaraton Moravským krasem
- Běžecký vzor: nemám
- Největší úspěch: celkové vítězství v běhu na Walkie Talkie Tower v Londýně v tomto roce
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: 2 až 3 hodiny před závodem už nic nejím.
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: banán
- Nejlepší regenerace: plavání
- Nejméně oblíbený trénink: nerad trénuju za tmy
