KOMERČNÍ SDĚLENÍ – Od té doby co jezdím na kole převážně z kopce, jezdím na Campy s Gaspim. Tyhle Campy nejsou jen o výuce techniky, ale i o objevování. Letos jsme byli zkouknout relativně méně známé traily v Rakouském regionu Schladming-Dachstein. Sportovní turisté to tu znají převážně pod sněhem, ale se zkracující se zimní sezonou, se místní snaží investovat i do té letní.
Bikepark na Planai má trochu ode všeho. Flow trail je ideální na rozježdění pro nás sváteční bikery. Techničtější červené traily mají trochu větší spád. Jump-line nabízí širokou škálu skoků různých obtížností. A nakonec pro ty, kterým jde o rychlost, je tu i downhillová trať, kde se jezdíval světový šampionát.
Naše skupina strávila dopoledne prvního dne na flow trailu. Jako vždy byla naše kempová skupina různorodá jak věkově, tak pokročilostí. Rozdíly ve fyzické kondici se u sjezdů jednoduše ztratí, neboť technické dovednosti jsou většinou důležitější. Na flow trailech s námi Gaspi prošel nějakou základní techniku. Nováčci se s technikou poprvé seznámí, ostatní si to procvičí, popřípadě Gaspi rychle zachytí jakékoli zlozvyky, které jsme si vybudovali časem. Díky častým zastávkám a vysvětlování měl i fotograf dostatek času na sběr materiálu, což jistě udělalo radost účastníkům s instagramovým profilem.
Po dopoledním ježdění přišla řada na tradiční rakouskou kuchyni, tak jsme se všichni velmi tradičně přejedli. Někteří se při obědě trochu spálili, ale přece si nebudeme stěžovat na krásné počasí…
Odpoledne jsme objevovali traily techničtější, přírodnější. Tyto traily jsou rychlejší a méně vhodné pro natáčení, focení a výuku, což vyhovuje těm z nás, co stejně nemáme Instagram.
Jak říká Gaspi, na konci tohohle dne nás bolely i věci v batohu.
Do druhého dne už se nastupovalo s novou energií, hotelová kuchyně a ranní koupačka v místní horské řece tomu jistě napomohly. Vrátili jsem se do stejného bikeparku na Planai, ale po většinu dne jsme jezdili místní “jump-line”. Každou jízdou si každý člen týmu vychytává rychlost na vybrané skoky. Všechny prvky na jump-lajně se dají objet, takže celá skupina může jezdit stále spolu a každý pojede skoky dle vlastního uvážení. Asi by to trvalo déle než den, než bych si vychytal rychlosti na všechny lavice a skoky, které zajímaly mě. Naštěstí jedna jízda za Gaspim tento problém prakticky vyřeší. Gaspi ví, co si který biker ze skupiny může dovolit a jaká rychlost na jaký skok je pro každého potřeba. Takže když zavelí “kdo chce skok ‚A‘, jeďte za mnou mojí rychlostí”, víme, že to dáme jak nic. Gaspiho stopou a ideální rychlostí se to prostě skáče líp.
U večeře se Gaspi spřátelil s místním majitelem hotelu a ten nás pak všechny pohostil meruňkovým šnapsem. Z konverzace bylo jasné, že si místní uvědomují, jak perspektivní jsou pro tento region horská kola. To se dobře poslouchá, znamená to, že rok od roku bude víc a víc co jezdit.
Třetí den jsme se posunuli o kopec vedle, na Reiteralm traily. Sice tu není žádná Jump-line, ale zato tu mají opravdu dobře upravenou začátečnickou flow-line. Klopené zatáčky vyhlazené jako by je ještě nikdo nejel, opravdu “flow” trail hodný tohoto označení. Kola se nám přestala točit jen ve chvílích, kdy Gaspi s kameramanem vytáhli foťáky a drony. Sice slunce už nesvítilo jako první dva dny, ale mlha v dopoledních hodinách kráse hor rozhodně neubrala.
Soudržnost týmu se projevila i u oběda, kdy jsme si všichni zvolili místní guláš. Nutno říct, že takhle ticho na celém kempu nebylo předtím ani potom.
Odpoledne jsme projeli všechny zbylé traily v bikeparku. Při poslední jízdě se sice spustil déšť, ale to nám rozhodně den nezkazilo. Trail se na vodě sice jel pomaleji, ale zato byl najednou o něco technicky zajímavější.
Na čtvrtý den bylo původně plánované dopolední ježdění, ale od našeho posledního trailu nepřestalo pršet. Jelikož šlo o den čtvrtý, tak byli jsme všichni už natolik vyježdění, že jsme se jednohlasně rozhodli tuto bahenní lázeň neabsolvovat. Už se všichni těšíme, kam to bude příště.
