Asi se shodneme, že pohyb v přírodě, lesích, horách je něco, co dokáže skvěle dobít vaše baterky. Brzké ráno, východ/západ Slunce, výhled do krajiny je totiž něco, co vás nestojí žádné peníze. Benefitem pro vás je pak radost z krásy kolem. Je to ale vždy opravdu idylka nebo můžou pro vás lesní hvozdy skýtat i nějaké to nebezpečí?
Když běháte nebo se procházíte, tak pár nástrah na vás může číhat. Nikdo asi nevyhledává blízké setkání se statnou bachyní, která právě školí své mladé, s exhibicionistou, který zrovna testuje svůj nový baloňák, nebo psem na volno, lapajícím po vašich vysportovaných lýtkách. Takže, co s tím?
Divoké prase není “svině”
Pokud už máte tu kliku, že na něj narazíte, tak si ho prostě nevšímejte a jděte si po svém. Eventuálně zadupejte nebo zatleskejte, to by mělo pomoct ho odehnat. Pokud se s ním potkáte třeba za zatáčkou “face to face”, tak karate pohyby a zvuky s tím spojené si nechejte domů před zrcadlo. Klid, doprovázený pomalým odchodem je obrana. Jestli náhodou dostane chuť si s vámi zaskotačit, tak vězte, že umí běhat až 50 km/h. V tomhle případě prchejte a snažte se stylem veverka dostat třeba na nejbližší strom. Dobrá zpráva je, že vás nechce sežrat, ale prostě odehnat.
Pes
Když potkáte v lese osamělého psa, tak je dobré vědět, že jste pro něj stresovým spouštěčem. Začne pravděpodobně běhat kolem vás a štěkat. Není to fajn situace, o tom žádná. Nejlepší je se otočit a pomalu prostě od něj odcházet. Pokud na něj začnete štěkat taky a máchat rukama, neděláte dobře. Často zranění vznikají právě z nutkání psa zastrašit, pes to může vnímat jako útok. Neprovokujte ho, protože tím zvyšujete o dost riziko vašeho pokousání. Možná máte uhrančivý pohled, ale ani tento způsob vykolíkování si teritoria u psa nefunguje. Naopak. Dobrým pomocníkem pro tato nečekaná setkání je pepřový sprej, který je velmi účinný. Jen v této pro vás vypjaté situaci miřte správným směrem.
Medvěd
Medvěd je daleko větší kalibr než pes a divočák. Potkat ho ale není úplně obvyklé, byť jejich výskyt je u nás vyšší než dříve. Dobrá zpráva je, že o setkání s vámi Míša většinou vůbec nestojí. Pokud už k setkání dojde, tak i zde platí to, co výše popsané. Chce to klid, pomalý ústup. Zapomeňte na oční kontakt, protože to pro něho může být spouštěčem útoku. Jestli se z nějakého důvodu medvěd za vámi vydá, tak se doporučuje odhodit ze sebe třeba bundu, to by ho mohlo natolik zaujmout, že o vás ztratí zájem. Ještě lepší alternativou je jídlo, protože medvěd je gurmán. Tyhle rady ale nejsou stoprocentní, takže vyjít můžou, ale také nemusí. V drtivé většině situací vás medvěd bude chtít jen odehnat a prožene vás pár desítek metrů. Pokud je jeho nálada ale velmi mrzutá, tak zkušení radí polohu “klubíčko”. Na kolena, schoulit se a chránit krk. Pokud do vás několikrát plácne, nezkoušejte MMA, které znáte z televize, hrdinství stranou. Medvěd totiž umí zabít i jednou ranou. Stejně jako u psa je dobré mít s sebou “pepřák”, který máte vždy hned na dosah, jeho účinnost je opravdu velmi dobrá.
Exhibicionista
Tohle setkání je pro většinu (hlavně žen) velmi nepříjemné. Běžíte a najednou u cesty odhalená postava. To může být velmi traumatizující zážitek. Určitě se nedoporučuje na někoho takového začít řvát, mluvit na něj nebo nedejbože okukovat. Nemůžete totiž tušit, co se mu honí hlavou a co může následně udělat. Prostě ho ignorujte a snažte se dostat co nejrychleji mezi lidi a zavolejte určitě policii. Běh je pro vás vším a vy s ním chcete mít spojené jen hezké zážitky, takže tady je jen pár rad, jak takovému setkání předejít. Běžte klusat raději tam, kde se pohybuje víc lidí, pokud preferujete odlehlejší místa, tak běžte ve více lidech. Hudbu radši nechejte doma, protože je fajn slyšet, co se kolem vás děje. Díky moderním technologiím můžete s rodinou nebo přáteli online sdílet svoji polohu a oni tak vidí, kde zrovna jste. A rozhodně není k zahození mít opět po ruce pepřový sprej.
Maliní, pavučina a moucha v krku
Tohle jsou pro mě za ty roky běhání asi ti největší nepřátelé. Zamotat si nohy do maliní je něco, co vás na pětníku zastaví a vy si můžete následně odnést domů památku na tohle setkání i na rukách nebo obličeji. Takže, volte raději vyšlapané pěšiny.
Znáte to, je teplo, běžíte a vaše hlava se koupe v potu. Vy se rozhodnete, že uhnete z cesty a proběhnete se lesním zádumčivým zákoutím a v ten moment se vám přes obličej přilepí zaručeně ta největší pavučina v nejbližším okolí. Dobrá zpráva je, že to není smrtelné, jen je to kvalitně přilepené. Pokud sebou máte vodu, tak se opláchnete, jestli ne, tak prostě otřít do trika. Pokud běháte do půl těla, tak trenky, ale tím se vystavujete riziku situace viz exhibicionista výše.
A to pro mě nejhorší nakonec. Mít mouchu ve vyschlém krku je něco, co mě děsí, protože dostat ji ven nebo dovnitř, když nemáte vodu, je neskutečný výkon. Je to situace kdy se dusím a zároveň dávím. Na tohle radu nemám. Aspoň že zvuky, které mé snažení provází, na druhou stranu vyděsí každého lesního “predátora”
Každopádně je i přes několik možných nepříjemností dobré vědět, že les je básník. Les je přítel.
