Adam (*1996) je studentem Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií na VUT v Brně. Mimo to si ve volných dnech odskočí do práce a je rád, že sedavé zaměstnání může kompenzovat během. A ten mu jde vskutku na výbornou. Na závodech končí většinou na bedně, ale za svůj největší úspěch považuje osobák na půlmaratonu (1:08:57).
Kdo v minulosti navštěvoval brněnský běžecký seriál Triexpert cup, mohl si všimnout, že ve startovní listině jsou Szymanici dva – kromě většinou vítězného Adama běhá také jeho starší bratr Filip. Nejen o vztahu těchto svou nadějných běžců je tento rozhovor.
Jak začala tvá cesta k běhu?
K běhu jsem měl vždy blízko, protože taťka běhal orienťáky. Teď už ze zdravotních důvodů neběhá tak často, ale přesto se občas spolu proběhneme. S během jsem začal na střední, ale to bylo jenom ojediněle, nikdy jsem u toho dlouho nevydržel. Pravidelně jsem začal až v Brně na vysoké, tj. v roce 2016. Nejdřív jsem jenom klusal a po necelém roce jsem se zúčastnil Vltava runu. V týmu jsme měli Honzu Mynáře, který byl o hodně lepší a já si řekl, že chci taky běhat tak rychle. To byl začátek něčeho, co připomínalo aspoň trochu běžecký trénink.
S během jsi tedy začal relativně pozdě…
Ano, ale naštěstí jsem nezačínal od nuly. Díky rodičům jsem měl dostatek sportovní minulosti, takže nějaká obecná vytrvalost tam byla. Na základce jsem hodně plaval, později mě to tolik nebavilo a začal jsem hrát badminton. Na střední jsem jezdil hodně na kole, ale i občas příležitostně běhal.
Máš o dva roky staršího bratra Filipa, který také běhá, nicméně ty jsi úspěšnější. Jak se vaše běžecké kariéry rozešly a čím Filipa převyšuješ?
S pravidelným během začal Filip určitě dřív než já, to byl taky možná další impuls, proč jsem začal a dokonce u toho vydržel. Nerad prohrávám a hlavně s bráchou, tak jsem s tím musel něco dělat. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem mladší nebo mám prostě větší talent, ale zlepšoval jsem se rychleji než brácha. Největší výkonnostní rozdíl nastal, když začal mít Filip problémy s achilovkou a já jsem pokračoval v tréninku. A pak taky Filipa převyšuji výškou.
Trénujete s Filipem spolu? Utužuje běh váš vztah, nebo se o něm raději nebavíte?
Filip se teď rozběhává po dlouhé pauze, kterou měl kvůli achilovkám a pořád to není úplně ono, takže na společný trénink to teď úplně není. Ale snad se k tomu časem propracuje. Zatím spolu chodíme občas klusat. Běh je ale určitě téma, o kterém se spolu můžeme bavit dlouho, což taky děláme.
Běháš silnice, traily i dráhu. Co tě baví nejvíce?
Běhám všechno, protože mě to všechno baví. Bohužel to do sebe z tréninkového hlediska nezapadá, ale myslím si, že je důležité, aby člověka běh bavil a nenutil se do něj. Letos jsem se začátkem srpna zúčastnil MČR v dlouhém horském běhu, to je ale v plném proudu dráhová sezóna a nevěděl jsem, jak správně trénink zaměřit. Popravdě je to skoro nemožné trénovat všechno na sto procent. Kdybych si měl vybrat jednu disciplínu, tak by to byl asi trail. Právě zmíněné MČR mě bavilo a v příští sezóně možná zařadím víc takových závodů.
Máš radši kopce nebo rovinu? Dlouhé nebo krátké trasy?
Mám radši kopce a dlouhé tratě. S délkou bych to ale zatím nechtěl přehánět, takže zůstanu u běhů do 30 kilometrů. Do maratonů a ultra se teď pouštět nebudu. Všechno je to asi tím, že jsem s během začal relativně pozdě a nemám ještě maximální rychlost, kterou bych získal, kdybych dělal atletiku celý život. V posledních letech se to snažím napravit, ale už nejsem nejmladší a nevím, jak dlouho se ještě budu rychlostně zlepšovat.
Jak vypadá tvůj klasický den?
Není nijak zajímavý. Ráno vstávám podle toho, zda jdu do práce nebo do školy, nasnídám se a vyrážím ven. Odpoledne nebo navečer nazuji běžecké boty. Pouze když vím, že po škole či práci už čas nebude, proběhnu se na lačno. Po běhu je čas doplnit energii. Pokud už nemám jiné povinnosti, tak relaxuji u videa, seriálu, filmu nebo si zahraji nějakou hru na počítači. Večer se ještě snažím zařadit 20 až 30 minut protahování, ale někdy je to těžké, když jsem unaven po tréninku a těším se do postele.
V minulosti jsi pravidelně běhal brněnský Triexpert cup. Nyní se na něm objevuješ spíše sporadicky. Čím to?
Hlavním důvodem je malá konkurence. Dostal jsem se už na celkem solidní úroveň a většinu závodu bych běhal sám. Navíc běhat tak často závody nepřidá tolik, jako pořádný trénink. Je to sice jednou týdně, ale v létě je hodně víkendových závodů. Do týdne s dvěma závody je potom těžké vměstnat trénink tak, abych měl i volnější dny. Triexpert cup mám rád, ale pravidelně ho už běhat nebudu. Maximálně párkrát za rok, když bude dobrá trať a zapadne to do tréninku.
Máš trenéra a pevný tréninkový plán?
Podle profilu na stránkách ČAS trenéra mám, ale trénuji podle sebe. Vyhovuje mi to víc než mít plán, který se musí plnit. Když se na to necítím, tak prostě jdu jenom klus nebo si dám volno. Někdy s klukama z AKBK (brněnský atletický klub – pozn. redakce) jdeme trénink podle plánu Martina Zajíce, a to ty tréninky potom stojí za to a uteče to daleko rychleji, než kdybych běhal sám.
Jaké běháš zhruba objemy?
Letos v letní sezóně to bylo mezi 60 až 95 kilometry týdně podle toho, na co jsem trénoval a jak na tom byly moje achilovky, které mě lehce omezují. Většinou běhám pouze jednu fázi, takže ani v zimě nemám o moc větší objem. Zpravidla je to něco málo přes 90 km týdně. Někdy se dostanu přes 100 kilometrů, ale to maximálně na dva až tři týdny a potom zařadím volnější týden, aby si tělo odpočinulo.
Co bys chtěl v životě ještě dokázat? Máš nějaký běžecký sen?
Co se týká života mimo běh tak určitě už chci dokončit školu, ať mám klid a můžu se zaměřit na běh. Sportovních snů mám hned několik, jedná se hlavně o časy, kterých bych chtěl dosáhnout. Třeba na desítku je cílem hranice 30 minut, tu bych chtěl pokořit ideálně v následujících dvou letech. Na pětce jsem letos útočil na 15 minut, ale uteklo mi to o 11 vteřin hned na prvním závodě a později v sezóně to bylo už jenom horší. Nedávám si cíle typu umístění na určitých akcích, protože to je hodně ovlivněno konkurencí. Určitě by bylo hezké, kdybych se někdy dostal na nějakou mezinárodní akci a mohl běžet v českém dresu.
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Běh na Kozubovou
- Běžecký vzor: Taťka
- Největší úspěch: Osobní rekord na půlmaraton, 1:08:57
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: Pohankové palačinky nebo nějaké rizoto
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: S odstupem dvou až tří hodin všechno
- Nejlepší regenerace: Kvalitní spánek
- Nejméně oblíbený trénink: Mám rád všechno, kde se můžu pořádně zapotit.
