Zanzibar je ostrov, který se nachází u východního pobřeží Afriky. Je dlouhý asi 85 km, široký zhruba 30 km a nejvyšší vrchol této skoro placky je ve výši „závratných“ 180 metrů nad mořem. Jeho rozměry i poloha v indickém oceánu naznačuje, že hlavní sporty, které tu potkáte, jsou ty vodní.
To je také naprostá pravda. V hlavním městě ostrova jsou sportem číslo jedna, možná poněkud překvapivě, večerní skoky do vody. Když přijde příliv a soumrak, je plné nábřeží. Také proto, že se zde začínají připravovat stánky místního večerního food marketu. A místní chlapci a muži soutěží v tom, kdo skočí do vody nejzajímavějším skokem. Vám jako turistům zbývá především jen fandit.
Co se turistů týká, pak je na ostrově nejčastěji provozován především kitesurfing. Na východním pobřeží se to jen hemží kitery, stejně jako nabídkami na lekce výuky tohoto efektního sportu. Hned v závěsu jsou další možnosti vodních radovánek, jako je potápění, rybaření, plavání nebo šnorchlování.
Pokud vás zajímá něco jiného, než klasické vodní radovánky, začnete se možná trochu nudit. Co víc – i „klasické“ vodní radovánky jsou na ostrově silně omezeny přírodou, konkrétně přílivem a odlivem. A tak se rychle naučíte plánovat den ne podle hodinek, ale podle přílivu. Ale aby to někoho neodradilo – ačkoliv bývá odliv velmi znatelný a moře ustupuje někde a někdy až o stovky metrů, turista tím dost získává. Není to zas až tak běžná podívaná, aby ní Evropan pohrdl. Procházky za odlivu v místech, kde běžně kotví lodě a břeh je vidět poměrně z dálky, nesou s sebou zajímavé pohledy a silné zážitky.
Běh pro ukecané
Ale vraťme se k plážím. Ty jsou sněhově bílé a jejich písek je tak jemný, až jde spíš o prach. Takže se jednak dostane úplně všude, jednak se po něm dá dost dobře a bez námahy pohybovat. Ostatně místní používají pláže běžně místo silnic pro dopravu na kolech či motocyklech. A to samé můžete udělat i jako turista – tedy půjčit si kolo (nebo motorku) a kochat se kilometry a kilometry pláží. Přitom ty vzdálenější pláže od center turistického ruchu bývají i naprosto liduprázdné.
Chápu, že každého napadne, že je to super předpoklad pro běh. Ano, je. Pokud jste extroverti. V turistickém letovisku (kde pravděpodobně budete bydlet), se v hojných počtech vyskytují Masajové. Jsou to jedni z původních obyvatel Afriky a jejich současnou obživou na Zanzibaru je prodej suvenýrů turistům. A co hůř, umí u toho být neuvěřitelně otravní.
Viděla jsem na pláži hodně běžců a hodně z nich si táhlo svého, často nevítaného, sparing partnera. To si tak člověk v poklidu tichého rána vyběhne podél oceánu a netrvá dlouho a masaj, který je nablízku, se rozhodne běžet taky. A nejen běžet, ale i si u toho povídat. Znáte ty poučky o tom, že aerobní tempo poznáte, když můžete konverzovat? Tak prosím, směle do toho! Trénink správného aerobního tempa zdarma.
Zapomeňte taky na to, že utečete. Kdepak. Rozhovor prostě dokončíte, není úniku. Co hůř – ten rozhovor je vždycky stejný. A sotva ten masaj, který s vámi běží, usoudí, že jste domluvili, potkáte dalšího. A ten se zase bude ptát odkud jste a kde bydlíte… Síla otravnosti Masajů je v množství a vy už víte, proč je na Zanzibaru běh určen především extrovertům.
Podobné je to s dalšími sporty. Ranní ticho a klid může zlákat třeba zacvičit si jógu. Pokud cvičení organizuje například hotel, kde bydlíte, tak organizátor jistou míru soukromí ohlídá a nikdo z Masajů s vámi mluvit nebude. Ale rozhodně bude dost lidí postávat jen tak okolo a pochichtávat se. Pokud budete cvičit sami, rozhodně na vás budou mluvit, civět a asi i nechápat, proč to vůbec děláte.
Podobně nikdo nepochopí, když budete chtít někam jen tak dojít. Třeba z vesnice do vesnice. Turistika je divná, a jediný logický závěr místních je, že bílý turista, který jde po krajnici, je v nouzi, a tedy potřebuje taxi nebo vůbec nějaký odvoz. A tak na každých pěti krocích odmítnete tři nabídky na svezení, včetně trochu nepochopitelných nabídek od cyklistů.
Za naprosto nejlepší Zanzibarský netradiční sport ale osobně považuji jízdu místní dopravou. Cosi jako autobus (ve skutečnosti krytá korba náklaďáčku), který jezdí mezi městy, se zde jmenuje dala-dala. Stojí směšnou, vládou pevně stanovenou, sumu v závislosti na vzdálenosti, na kterou se přepravujete. A za těch v přepočtu pár korun získáte neuvěřitelnou schopnost se stlačit na co nejmenší rozměr, neskutečnou ohebnost při krčení kolen až k bradě (protože prostor pro sezení není veliký), a také ztratíte schopnost počítat. Já se nikdy nedopočítala nějakého jasného počtu převážených osob. Obvykle jsem při počtu 35 lidí pochopila, že to je přibližný výsledek a nemůžu znát číslo přesně, jelikož nevím, kolik lidí ještě na korbičce visí zvenčí. To prostě musíte zažít.
Závěr? Možná to tak nepůsobí, ale sportovní nadšenci ze Zanzibaru mají šanci být nadšení. Jen prostě jděte s davem, a pokud neprovozujete kiting, tak ho zkuste. Určitě jste ho stejně vždycky chtěli zkusit. A vy ostatní – berte i ten běžný život na ostrově jako sport. Budete nadšení také!
