Úvod VybaveníBěhání Kdy jdou boty do sběru? Roli hrají tyto faktory

Kdy jdou boty do sběru? Roli hrají tyto faktory

Roztržený svršek nebo sešmajdaná podrážka? Životnost běžeckých bot je téma na dlouhou diskuzi, která vždy vzbuzuje velké emoce. Napříč komunitou koluje množství často protichůdných názorů na to, kolik běžecké boty vydrží, jak často se mají měnit i jak poznat, že už je na výměnu čas. Pojďme si v tom tedy konečně udělat pořádek.

“Kolik vydrží běžecké boty?” je zdánlivě neškodná a jednoduchá otázka. Jednoduchou a přímou odpověď ale budete hledat marně, protože do hry vstupuje obrovské množství proměnných a každá z nich může mít zásadní vliv. Tyto proměnlivé faktory se týkají boty jako takové i samotného běžce, který botu obouvá. 

Váha běžce i technika jeho běhu

Začněme u běžce. Zde v drtivé většině případů platí, že čím lehčí běžec a lepší technika běhu, tím více boty vydrží. Nejhůře jsou na tom tím pádem běžci s nadváhou, kteří běhají těžkopádně, dopadají na patu a při dopadu šoupají nohama po asfaltu. Jednoduchá převodní tabulka kilogramů na kilometry ale bohužel neexistuje. Zapomínat totiž nesmíme na to, že není bota jako bota a každý model bude mít odlišnou výdrž.

Závodní či objemové boty?

Pravidlo s hmotností naštěstí platí i v případě materiálu. Čím lehčí bota, tím nižší životnost můžete očekávat. Nejhůře jsou na tom extrémně odlehčené závodní modely (okolo 200 gramů při velikosti UK 8), které mohou vydržet i tak málo, jako je 200 kilometrů. Největší výdrž se dá očekávat u objemových tréninkových bot (okolo 300 gramů při velikosti UK 8). Ty jsou obvykle vyrobeny z robustnějších materiálů a není problém se dostat i přes metu 1 000 kilometrů. V případě lehkého běžce s dobrou technikou to může být dokonce i několik tisíc, ale jako medián se u tohoto typu bot obvykle udává právě naběhaná tisícovka.

Dražší neznamená odolnější

Je důležité zmínit, že vysoká cena bot nutně neznamená vyšší životnost. Obvykle si totiž připlácíte za materiály s lepšími vlastnostmi, což může být u některých typů bot dynamika, rychlost, lehkost nebo energetická návratnost. Extrémním případem jsou dnes už legendární závodky Nike Vaporfly, které stojí dvakrát tolik, co standardní běžecké boty a přitom mají udávanou výdrž pouze okolo jednoho sta kilometrů.

Pohodlí jako indikátor

Kvůli životnosti si nemusíte pořizovat taxametr a pečlivě měřit každý uběhnutý, nebo ušlý kilometr (ano, i chůze se počítá). Nejlepším indikátorem opotřebení jsou vaše vlastní nohy. Dokud se vám v botě běhá příjemně a pohodlně, pak není důvod cokoliv měnit. Pokud už ale mají vaše oblíbené boty něco za sebou a vás z ničeho nic začnou pobolívat chodidla, kotníky, holeně, kolena nebo kyčle, pak je velmi pravděpodobné, že už je nejvyšší čas na pořízení nového páru. (Pozor na to, že stejný negativní efekt jako vyšlapané boty může mít nárazové zvýšení tréninkové zátěže. Pokud jste začali skokově běhat výrazně víc, než předtím, nebo máte za sebou několik závodů v krátké době, pak je možné, že jde o obyčejnou únavu a boty na to nemusí mít žádný vliv.)

Fáma nebo fakt?

Na závěr si ještě pojďme projít jednotlivé “zaručené” způsoby, podle kterých se dá údajně poznat, jestli už jsou vaše běžecké boty po smrti.

  • “Mám sešlapanou podrážku” – podrážka (podešev) bot je k rozpoznání životnosti naprosto nepoužitelná. Opotřebení gumy nijak nenapovídá celkovému opotřebení boty. Obvykle se (obzvlášť u silničních modelů) používají vysoce odolné pryže a prošlapou je jen běžci, kteří „šmatlají“ a při dopadu/odrazu škrtají nohama o asfalt.
  • “Mám prasklý svršek” – mnoho běžců boty mění v okamžiku, kdy se začnou trhat. To ale úzce souvisí s tvarem chodidla a tím, jestli je bota dobře vybraná. Existují běžci, kteří nikdy žádnou botu neroztrhali a někomu naopak pravidelně praskají záhy (obvykle za to může širší tvar chodidla). Tím pádem není ani tenhle ukazatel úplně spolehlivý a běhat v botách do roztrhání se nemusí úplně vyplatit.
  • „Mám sešlapanou tlumicí vrstvu“ – tlumicí vrstva, neboli mezipodešev, je zásadní prvek, který při běhání trpí nejvíc. K tlumení se dnes používají různé typy pěn. Můžete narazit i na gel, vlnovou desku, vzduch a další podobné technologie, ale tady už se jedná pouze o historický relikt, který z běžeckého světa postupně mizí. Tlumicí vrstva ze speciální pěny má určitou tvarovou paměť a omezenou schopnost se vracet do původního tvaru (a tím tlumit nárazy). Životnost pěny závisí na její struktuře – i zde platí, že čím lehčí, tím méně vydrží. To je hlavní důvod, proč ultralehké závodky není problém zničit po 200 kilometrech, zatímco vysoce tlumené (a těžké) objemovky vydrží klidně jeden až dva tisíce kilometrů. Nejlépe jsou na tom dnes boty tlumené TPU pěnou s vyšší hmotností a skvělou energetickou návratností. Jmenovitě Adidas Boost, Saucony Pwrrun+, Nike React, Brooks DNA AMP a daší.
0 FacebookEmail

Okomentovat


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.