Před víc jak týdnem jsem stál před rozhodnutím. Zůstat v Andoře, nebo se ještě zkusit nějak dostat do Čech. Zůstat sám v bytě na horách nebo být nablízku rodině, avšak stejně zavřený v karanténě. Původně jsem o cestě do Česka vůbec neuvažoval, ale tím, jak se situace přiostřovala, bylo mi jasné, že to není otázka jen následujících několika týdnů.
Rozhodl jsem se pro Andoru. V Česku nemám vlastní bydlení a můj návrat by znamenal, že rodiče nebo někdo z kamarádů by musel do karantény se mnou. Uvědomil jsem si, že nejvíce zodpovědné bude zůstat izolovaný v Pyrenejích.
Co se týče místních opatření, tak je to podobné jako v Čechách. Vše kromě lékáren a obchodů s potravinami je zde zavřeno. Trénink venku na kole není možný, stejně tak jsou zakázané další sporty jako lyžování. Alespoň je však pořád možné chodit do lesa na procházky. Svižná chůze je teď tedy mojí hlavní tréninkovou náplní a taky způsob, jak se z toho úplně nezbláznit.
Trénink na ergometru mi nikdy nepřirostl k srdci. V zimě na něm vždy strávím jen nejnutnější dobu a vyrážím ven za prakticky každého počasí. Radši déšť, sníh a promrzlé prsty, než se potit na ergáči. Teď však není jiná možnost, jak zůstat fit.
Není to však poprvé, kdy musím i během teplejších měsíců trávit čas na ergometru. Dvakrát jsem si během léta zlomil klíční kost a pak následující měsíc trávil tréninkem uvnitř. Zvládnout se to dalo. A po předloňském zranění páteře jsem si dokonce užíval každé šlápnutí. Nynější situace je však složitější v tom, že člověk neví, kdy se věci vrátí do normálu. Tím, že člověk nemá žádné externí pevně definované cíle, je to s motivací horší.
Pro mě teď leží hlavní cíle hlavně mimo samotné kolo. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem přijmul fakt, že mě čeká minimálně několik měsíců bez závodů. Teď se ale snažím zaměřit svou mysl na pozitiva. Současné období beru jako skvělou příležitost věnovat se aktivitám, které jindy trochu zanedbávám.
Mám teď tedy více prostoru věnovat se posilování, mobilitě a také výživě. Jako motivace skvěle fungují různé výzvy. Se všemi spolujezdci a s trenérem jsme v kontaktu a každý den je na programu něco nového. Průběžně budu výzvy sdílet na Instagramu, tak se můžete také zapojit. Zejména v těch zaměřených na mobilitu mám velké rezervy, tak se na nich snažím pořádně zapracovat. Budu rád, když mi nasdílíte něco na inspiraci.
Díky nižšímu objemu tréninku teď mohu více experimentovat s jídlem. Ubral jsem na množství sacharidů a zařadil přerušované půsty. Tréninky pak mají větší efekt a mohu tak dopřát více odpočinku svému trávicímu traktu.
Jídlu pak věnuji také velkou část svého volného času, ať už o mé snahy v kuchyni nebo při práci na našem projektu Pokeat. Můj společník je rád, že na mě může delegovat více úkolů a mě těší, že se mohu více zapojit. Win-win situace. Dny tak ubíhají velice rychle a ani nemám tolik času na svoje oblíbené čtení. Stihnul jsem ale zhltnout knížku od doktora Jana Vojáčka o funkční medicíně (Umění být zdráv). Rozhodně doporučuji! Jeho přístup a smýšlení jsou mi velice blízké.
Zároveň se snažím žít i sociálním životem. Jsem si vědom toho, že být úplně sám zavřený v bytě bez kontaktu s okolím je zaručený návod na psychické problémy, a to i pro takového introverta, jako jsem já. Na druhou stranu se však chci chovat zodpovědně a co nejvíce omezit svůj kontakt s okolím. Se dvěma kamarády jsme tak vytvořili mini jednotku a scházíme se pouze společně. S ostatními jsem pak v kontaktu pouze na dálku.
Je jasné, že současná situace ještě nějakou dobu potrvá, a proto se snažím v rámci možností si zpestřit dny a vytěžit ze současných okolností maximum. Abych pak, až přijde čas, mohl naskočit zpět do závodního režimu fyzicky i psychicky silnější, než kdy dřív.
Tipy na knihy:
Jan Vojáček – Umění být zdráv
Ray Dalio – Principles
Walter Isaacson – Leonardo da Vinci
Rouleur (časopis)
Tipy na filmy:
Tady spíš potřeboval nějaké tipy já
Tipy na hudbu, playlist na ergometr:
Lost Frequencies – prakticky vše
Nils Hoffmann – Ballons
ZHU – Faded
Shiny Goose – Ljuda
