Austrálie

Mohlo by se zdát, že se se toho v posledních týdnech a měsících v mém životě moc nedělo. Jenže já když jsem potichu, tak to znamená, že poctivě trénuju. Když poctivě trénuju, většinou na nic jiného v mém životě není prostor. Být potichu a svědomitě se věnovat tréninku, je totiž ta nejlepší možná příprava na závod. Rozhodla jsem se letos, že moc závodů nepoběžím. Bude to takový lehčí regenerační rok. 

Připravte se dnes na úplně jiné téma než jsou běžecké nebo sportovní zážitky. Hlavně neutíkejte. Vydržte. Reportáže a články ode mne můžete číst jenom proto, že jsem kdysi před lety sbalila kufr a sedla na letadlo směr Sydney. Píši kdysi před lety, ale pravdou je, že to právě v dubnu bylo 10 let od mého příletu do Austrálie. Vydalo by to na knížku, kdybych vám chtěla vyprávět celý svůj australský příběh. Ráda se ale podělím o pár zajímavostí a mých vlastních postřehů ze života u protinožců. Doufám, že vás i toto téma bude bavit a možná v něm najdete inspiraci. 

Nikola žije a pracuje už nějakou dobu v Austrálii, kde navíc naprosto propadla běhání. Závody, tréninky, společné výběhy v komunitě stejně posedlých a poznávání sama sebe tím, že se dotýká svých limitů. Její život je opravdu pestrý, neskutečně motivující a hlavně neustále v pohybu. Občas k nám na RUNGO.cz napíše nějakou tu reportáž ze závodu, ale jelikož nám to přišlo málo, tak slovo dalo slovo a Nikola vám každý měsíc ve svém zápisníku australské „běhny“ přiblíží svůj život daleko podrobněji. Tohle je díl druhý.

e a pracuje už nějakou dobu v Austrálii, kde navíc naprosto propadla běhání. Závody, tréninky, společné výběhy v komunitě stejně posedlých a poznávání sama sebe tím, že se dotýká svých limitů. Její život je opravdu pestrý, neskutečně motivující a hlavně neustále v pohybu. Občas k nám na RUNGO.cz napíše nějakou tu reportáž ze závodu, ale jelikož nám to přišlo málo, tak slovo dalo slovo a Nikola vám každý měsíc ve svém zápisníku australské „běhny“ přiblíží svůj život daleko podrobněji. Tohle je první díl.

Tímto závodem jsem si znovu projít nechtěla. Proto jsem mnohem déle hledala odhodlání o něm napsat a tím příběhu, který jsem spíš chtěla zapomenout, vdechnout znovu život. Jak jinak se ale poučit z chyb a nebo dát ostatním najevo, že v tom nejsou sami?

To je oficiální podtitul tohoto závodu. Je tak neskutečně přesný, že by s ním tato reportáž mohla začít, a zároveň ihned skončit. Snažím se s odstupem najít lepší slova, vymyslet výstižný úvod, ale v hlavě mám pořád jen tohle. Brutal. Spectacular. Žiju totiž v Austrálii. Přemýšlím usilovně  o českém ekvivalentu, který by to vystihl. Nemilosrdně velkolepý! 

Nechte se v atmosféře hor Blue Mountains a modrého oparu z eukalyptů vtáhnout do příběhu a postavit se na start jednoho z největších běžeckých trailových závodů na světě. Splyňte s duší jedné obyčejné české holky a buďte součástí chvil běžeckého štěstí.

Jaké je to závodit po dlouhé době na tak neuvěřitelně krásném místě, jakým jsou hory v Austrálii? Nejen rušení závodů z pandemických důvodů házelo Nikole klacky pod nohy. Přečtěte si reportáž běžkyně Nikoly, která vás bude bavit od připrav až do cíle.