ultramaraton

V neděli 5. července se v Lomnici u Tišnova na start první etapy postavil rekordní počet startujících – 139. Co tito závodníci od dnešního závodu očekávali? Někteří nastoupili s cílem pokud možno porazit Dana Orálka, jiní s zase příliš se nepohoršit oproti předchozím ročníkům a jiní s cílem užít si krásnou trať. Ve startovním poli vedle Dana Orálka nechyběla taková jména jako Ondra Velička, Martin Kopecký a Zbyněk Tkadlčík.

Na co myslíte, když běžíte? „Je zvláštní, že tuhle otázku mi dal snad každý novinář, který se pokoušel se mnou udělat rozhovor,“ píše Dan Orálek, živoucí legenda českého ultramaratonu ve svém dalším dílu deníku na RUNGO.cz a dodává: „Čest světlým výjimkám. Asi je to nakonec logické, protože většina novinářů neběhá ultramaratony, respektive spíše neběhají vůbec.“ Na co tedy myslí? Čtěte dál řádky psané perem ultramaratonce osobně.

Cíl zdolat 18 vcholků Lužických hor se může změnit v peklo, když uděláte zásadní chybu. Naštěstí si redaktor Ondřej Pavlů poradil a zbytek „výletu“ si užil. Inspirujte se reportáží, jak ultra naplánovat a úspěšně zdolat. Vyzkoušet si PVLH, Prominentní vrcholy Lužických hor, můžete i vy.

Jaký je ten obávaný MUM? Přinášíme pohled hobíka, který o něm snil a loni jej zdolal. Inspirujte se řádky psanými Michalem Krškou, kterého znáte z našeho podcastu. Ano, běžec s voperovaným defibrilátorem, který utekl hrobníkovi z lopaty, si MUM zamiloval a zvládl jej zdolat.

Třikrát se mu zatmělo. Třikrát se srdce zastavilo, ale pokaždé to zvládnul. Běžec Michal Krška má nad sebou anděly, kteří si očividně pořádně máknou. On se však ze svého osudu nerozsypal a naopak se řádně rozběhnul. A dře na sobě po vzoru svých strážců. Všichni očividně jedou v módu ultra.

Pro jednoho smrt, pro ultramaratonce zřejmá skutečnost bez špetky emocí. Řeč je o prohlášení běžce Dana Orálka v titulku tohoto článku. Nahlédněte do deníku jednoho z nejlepších českých ultramaratonců. Jak se dostává z operace kolene a zvládá trénink v této zvláštní době?

Jako spoustu dalších, mě v čase pandemie postihla karanténa, což je v podstatě fuk, protože firma, kde pracuji, přešla na home office. Co se týká běhání, tak mě to také moc neomezuje. Hlavním důvodem je, že po loňské operaci kolena stále ještě nemůžu pořádně běhat, i když se o to každou chvíli pokouším.