Jaký je ten obávaný MUM? Přinášíme pohled hobíka, který o něm snil a loni jej zdolal. Inspirujte se řádky psanými Michalem Krškou, kterého znáte z našeho podcastu. Ano, běžec s voperovaným defibrilátorem, který utekl hrobníkovi z lopaty, si MUM zamiloval a zvládl jej zdolat.
Vždy, když mi bylo ráno před každou další etapou nejhůř, tak jsem si pouštěl motivační songy, jako Eye Of The Tiger z Rockyho, Nightwish, Arakain, Landu a tak podobně. Nejdřív ale na začátek příběhu, co je to ten MUM?
MUM je mezinárodní běžecký seriál sedmi maratonů v sedmi po sobě jdoucích dnech. Je to nejdelší a nejtěžší etapový závod pořádaný na území České republiky. Zároveň se jedná o Mistrovství České republiky v etapovém maratonu. Obtížnost tohoto závodu podtrhuje fakt, že se akce koná na začátku července, kdy vás mohou prověřit tropické teploty. Každá etapa má 43 kilometrů, čímž už spadá do kategorie ultramaraton. Navíc je každá z nich okořeněna zhruba 900 nastoupanými metry.
Rekordman a zakladatel. Za velkým projektem stojí velký běžec
MUM založila v roce 1992 legenda českého ultra Tomáš Rusek (narozen 1948). Z nespočetného výčtu úspěchů bych vyzdvihnul Tomášovo 2. místo na mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin (1998, Lille, Francie). Získal ho ve svých 50 letech a výkon 263,144 kilometru mu dodnes zajistil držení světového rekordu ve své věkové kategorii (nad 50 let). Ještě do loňského roku držel i absolutní český rekord, který o dva kilometry překonal Ondřej Velička. V běhu na 48 hodin drží zakladatel MUM neuvěřitelným výkonem 433,384 kilometru dokonce rekord evropský.
MUM si samozřejmě za 27 let své existence prošel velkým vývojem, až se ustálil do současné podoby. Od roku 2004 má zázemí v Lomnici u Tišnova. Před místní základní školou se nachází cíl všech sedmi etap. Běžci zde mají skvělé zázemí. Pokud na celotýdenní ultramaratonský happening nedojíždějí, ubytují se v areálu základní školy na vypůjčené nafukovací matraci, nebo si postaví stan vedle školy, případně odstaví karavan. Nebýt to závod, vypadalo by to jako na slušné běžecké dovolené.
Celý týden se mohou stravovat formou plné penze, kdy se o ně stará armáda místních skvělých kuchařek, které jim chystají snídaně a obědy. Na večeře se chodí do nedaleké restaurace. To celé včetně startovného na všech sedm závodů stojí (pro rok 2020) neuvěřitelných 4 700 korun. V ceně je i odvoz autobusem na starty pěti etap, které jsou v jiném městě, než je cíl. Pokud běžec preferuje vlastní stravování, platí pouze startovné 2 100 korun. Ve srovnání s předraženými komerčními závody je cena opravdu lidová. Není se čemu divit, že spousta vyznavačů ultra se do Lomnice vrací nepřetržitě už mnoho let a MUM je pro ně svátkem.
Sjíždějí se i zahraniční osobnosti, kraluje Orálek
Z tohoto důvodu je akce také velmi oblíbená mezi zahraničními běžci, a to zejména z Německa, kteří tvoří po Češích druhou nejpočetnější národnostní skupinu. Je mezi nimi i německá legenda Sigrid Eichner (narozena 1940), světová rekordmanka v počtu uběhnutých (ultra)maratonů. Má jich na kontě přes 2 150. Komu spadla brada, spadne ještě víc. První z nich běžela až ve 41 letech. Shodou okolností oslavila ten jubilejní s pořadovým číslem 2000 právě zde.
Kromě Němců se MUMu pravidelně účastní běžci ze Slovenska, Ruska nebo Maďarska. Kdo si nevěří na všech sedm maratonů, může běžet tři ze sedmi. Vybere si tři libovolné etapy, které se na konci také samostatně vyhodnocují. Případně běžet jen jednu sólo etapu. Poslední etapa se dá běžet i jako půlmaraton. Je totiž jako jediná na dva okruhy. Možnosti jsou tedy mnohé.
Největším hegemonem MUMu je beze sporu Dan Orálek. Vloni vyhrál už svůj dvanáctý ročník. Úctyhodný výkon to je také proto, že se Dan poslední roky velkou měrou podílí na chodu tohoto závodu, takže ho stojí spoustu sil také zařizovaní v době, kdy jeho soupeři dávno odpočívají a načerpávají síly na další etapy.
Moje srdcovka a první kompletní MUM
Když jsem v roce 2015 poprvé slyšel o MUMu, nechápal jsem, jak to ti lidé mohou uběhnout. Bylo to naprosto mimo mé chápání. V té době jsem běhal maximálně půlmaratony a trvalo mi několik dní, než jsem po 21kilometrovém závodě nabral síly na další pohybovou aktivitu. Nicméně s jídlem roste chuť a já v roce 2016 zatoužil po nějakém maratonu. Vybral jsem si právě MUM. Samozřejmě třetí etapu, která startuje z Blanska, kde bydlím, tedy mám k ní citový vztah. O rok později, kdy se mi MUM dostával čím dál víc pod kůži, jsem už běžel etapy dvě a v roce 2018 dokonce tři. Proto vloni přišel na řadu „level“ nejvyšší, tedy všech sedm etap.
Na plnou porci maratonů jsem se poctivě připravoval a strašně se těšil. Největší strach jsem měl samozřejmě z toho, jestli se něco nepokazí. Jakékoliv zranění by mě mohlo vyřadit ze hry, protože když jinde máte na regeneraci dny či týdny, tak tady se za zhruba 20 hodin po skončení etapy musíte znovu postavit na start. Více než zranění jsem se ale obával, že přijde na svět předčasně dcera Eliška. Přítelkyně Lucka byla totiž v devátém měsíci těhotenství. Už od první etapy jsem tedy počítal s tím, že jakmile mi Lucka zavolá, že rodí, okamžitě končím a jedu do porodnice. Naštěstí Eliška přišla na svět až dva týdny po skončení MUMu. Jako by mi osud chtěl dopřát můj velký běžecký sen. 30. června 2019 tedy mohla zábava začít.
1.etapa – Lomnická (Lomnice – Veselí – Štěpánovice – Dolní Loučky – Skryje – Klokočí – Maňová – Doubravník – Křeptov – Ochoz u Tišnova – Lomnice)
Jedna ze dvou etap, která má start i cíl v Lomnici. I za normálních klimatických podmínek se jedná o možná nejtěžší etapu. Kopce jsou místy velmi strmé a člověk je rád, že je vyšlápne aspoň pěšky. Tady se k tomu vyplnila se dlouhodobá předpověď počasí a na startu nás přivítalo neskutečné horko. Obloha byla bez jediného mráčku. Bylo přes 30°C, tedy ideální počasí na den strávený u vody. Jelikož jsou tropické závody mojí velkou slabinou, měl jsem hned po pár kilometrech velkou krizi, kterou jsem částečně setřásl až po 30 kilometrech. Nejtěžší kopec je navíc až asi deset kilometrů před koncem. Etapu jsem dokončil o 30 minut pomaleji, než ostatní (4 h 35 min).
2.etapa – Boskovická (Boskovice – Doubravice nad Svitavou – Bořitov – Černá Hora – Býkovice – Kunčina Ves – Rašov – Lomnice)
Velmi běhatelná etapa, kde se dají vyběhnout všechny kopce, byla silně poznamenaná extrémy počasí. Na startu na boskovickém náměstí nás přivítalo opět velmi horké počasí. Dle radaru se ale nezadržitelně blížila bouřka jak hrom. Bouřka, to jediné, z čeho mám při pobytu v přírodě panickou hrůzu. Naneštěstí nás potkala v nejvyšším bodě prvního dlouhého stoupání. Když jsme běželi v nejvyšších místech kopce v okolí Újezdu u Boskovic, mlátily kolem nás blesky v bezprostřední blízkosti s kadencí proslulého poručíka Troníka z Černých baronů.
V té době jsem doběhl k druhé občerstvovací stanici, kde stálo auto a já chvíli přemýšlel, že se v něm schovám a obětuji drahocenné minuty, než bouřka zeslábne. Ale když jsem uviděl, jak u občerstvení stojí borec s deštníkem s kovovým hrotem a neohroženě chrání stůl, aby potraviny a nápoje nezmokly, nakoplo mě to, abych pokračoval. Při sestupu do Doubravice naštěstí bouřka zeslábla. Zbytek závodu jsme museli běžet ve velmi promočeném oblečení (4 h 2 min).
3.etapa – Blanenská (Blansko – Hořice – Černá Hora – Malá Lhota – Lubě – Žernovník – Dlouhá Lhota – Kunčina Ves – Kozárov – Lomnice)
Etapa s extrémním začátkem, kdy na druhém kilometru přijde krátký, za to velmi strmý kopec. Na dvou kilometrech nastoupáte přes 200 výškových metrů. Zbytek etapy je opět velmi běhatelný, bez strmých pasáží. Od tohoto dne už panovalo na červenec velmi přijatelné počasí s teplotami kolem 25°C. Tuto pro mě oblíbenou domácí etapu, kterou jsem běžel už potřetí, jsem zvládnul v čase 4 h 1 min.
4.etapa – Tišnovská (Tišnov – Pejškov – Maršov – Lažánky – Holasice – Veverská Bitýška – Heroltice- Březina – Hradčany – Tišnov – Lomnička – Šerkovice – Lomnice)
Z Tišnovského náměstí se začíná náročným stoupáním k Pejškovu. Po 21 kilometrech, kdy si všichni uvědomujeme, že vstupujeme do druhé poloviny MUMu, se sbíhá do malebného údolí, kde se běží asi pět kilometrů kolem řeky Svratky. Jedno z nejkrásnějších míst celého seriálu mi ještě umocňuje fakt, že trať vede kolem chaty, kde jsem trávil mnoho prázdnin u babičky. Poté už mě trasa vede do Tišnova, kde všechny závodníky prověří dva strmé kopce: Klucanina a Květnice. Posledních deset kilometrů táhlého mírného kopce nás dovedlo až do Lomnice (4 h 9 min).
5.etapa – Olešnická (Olešnice – Malé Tresné – Koroužné – Švařec – Brťoví – Prosetín – Hodonín – Černovice – Lomnice)
Díky tomu, že je Olešnice ve výrazně vyšší nadmořské výšce než cíl – Lomnice, má zde drtivá většina běžců nejlepší čas z celého seriálu. K rychlosti etapy přispívá i vysoký podíl asfaltových úseků na trati. (3 h 53 min).
6.etapa – Bystřická (Bystřice nad Pernštejnem – Karasín – Pivonice – Lesoňovice- Kozlov – Věchnov – Kovářová – Nedvědice – Černvír – Doubravník – Beleč – Ochoz u Tišnova – Veselí – Lomnice)
Pro mě to byla nejtěžší etapa. Všichni už jsme měli 215 kilometrů v nohách. Únava se stupňovala. Na 30. kilometru jsem vážně uvažoval, že to zabalím. Byl jsem na dně. Poté co jsme po mnoha krátkých stoupáních docílili nejvyššího bodu etapy, běželi jsme mnohakilometrové silniční klesání, které mi zničilo unavená stehna. Závěrečné táhlé deset kilometrů dlouhé stoupání jsem zdolal jen „na morál“ a s vědomím, že jsem nikdy žádný závod nevzdal a nebude to ani dnes (4 h 6 min)!
7.etapa – Cimrmanova (Lomnice – Šerkovice – Rašov – Kozárov – Lomnice)
Poslední etapa se běží jako jediná dvoukolově. Navíc se startuje postupně podle prozatím dosažených výsledků tak, aby všichni doběhli do cíle zhruba ve stejný čas. Poslední startující, logicky většinou Dan Orálek, startuje v 11 hodin. Společně s ním vybíhají účastníci vloženého půlmaratonu v podtitulu: „Startujeme s Danem Orálkem“. Jde o velmi rychlou etapu, kdy nás žene do cíle zejména fakt, že už tu krásu i trápení budete mít za sebou.
Posledních šest kilometrů druhého kola, kdy se podruhé sbíhá z Kozárova do Lomnice, se mi vryly hluboko pod kůži. S vědomím obrovského náskoku v podobě půl hodiny na jedenáctého běžce, jsem si užíval konec této běžecké dovolené a doběhnul tudíž do cíle ve vysněné top ten. Ten pocit štěstí, kdy jsem se v cíli objímal s mým tátou, který se na cíl poslední etapy dojel podívat společně s mamkou, si budu pamatovat celý život. To jsou ty krásné momenty v životě, které si za peníze nekoupíte (4 h 5 min).
Potom už jsem si užíval povzbuzování pomalejších běžců a závěrečný bohatý raut a poslední posezení a pokec s kamarády.
Chte-li zažít fantastickou a přátelskou atmosféru na ultrazávodě, vyzkoušejte MUM, moji srdcovku. Běžci se zde vzájemně povzbuzují a opravdu upřímně si přejí jen to dobré. Tráví spolu celý týden a přátelství, která vzejdou na MUMu jsou na celý život. Jelikož jsou kromě poslední etapy starty vždy v odpoledních hodinách, mají běžci spoustu volného času, který mohou využít třeba k bezplatným přednáškám o běhání. Vloni vystoupil tradičně Dan Orálek, a nebo třeba vzácný host Katka Kašparová. Po závodě spolu maratonci často posedí u piva v nedaleké hospodě, anebo opečou buřty u táboráku. MUM je prostě víc než závod. I když je letošní situace nestálá, letošní MUM 2020 bude!
