ultramaraton

Za 48 hodin zvládl 433 kilometrů. Při šestidenním etapovém závodě v Austrálii urazil neuvěřitelných 812 kilometrů. Nebavíme se zde o závodech na kolečkových bruslích, Tomáš Rusek byl vášnivý běžec a svůj koníček přetavil i do organizování závodů. Jak vidí živoucí legendu, sepsal jeden z dalších význačných českých ultramaratonců, Dan Orálek.

Vítejte u nové série článků, v nichž si postupně představíme běžce z kategorie „hobby+“, tedy amatérské sportovce, kteří jsou ale na výborně úrovni. Jelikož jde pořád o hobíky, mohou nám posloužit jako skvělý příklad a inspirace. 

„Opět běžím a opět nevím, jestli doběhnu. Můj příběh, který jsem popsal v knize Můj dlouhý běh dále pokračuje. Nebo přesněji můj příběh, který napsal novinář Luboš Brabec na základě mého vyprávění. To v knize končí někdy v roce 2016, ovšem běhat jsem nepřestal i po oslavené padesátce,“ popisuje osoba v hlavní roli, ultramaratonec Dan Orálek.

Poslední etapa MUMu nazvaná Cimrmanova má jistá specifika. Tím prvním je, že běžci startují v několika vlnách od těch nejslabších běžců po ty nejrychlejší, aby v cíli byli všichni nejpozději kolem 15. hodiny a stihli společné vyhlášení. Druhou zvláštností je, že se běží dvě stejná kola o délce půlmaratonu, nicméně náročnost a převýšení zůstávají stále na velmi vysoké úrovni.

Předposlední etapa MUM byla poznamenána především nočními bouřkami, které běžcům přinesly toužebně očekávané ochlazení, ale také způsobily komplikace na trati závodu. Popadané kmeny stromů, rozbahněné cesty udělaly své.

V páté etapě si běžci mohli užít nejen malebné údolí Svratky poblíž Víru, ale lesní cesty od Černovic až skoro do cíle, a to s dostatkem třešní, ale i bláta a kaluží, když cesty byly rozryté těžkou lesní technikou – opět jeden z důsledků kůrovcové kalamity. A vidět byly stromy napadené kůrovcem, které ještě teprve kácení čeká. Je ale pravda, že velká část lesních cest byla zpevněná, asfaltová a když na nich bylo rozsypané modřínové nebo jiné jehličí, krásně to vonělo.

Ve středu bylo počasí k běžcům o trošičku milosrdnější, teplo sice bylo, ale ne tropické. Svahy i okolí cest vohančických lesů nad Tišnovem nabízely kontinuální nabídku občerstvení lesními jahodami, ale kdo chtěl uspět, nesměl se u nich zdržet příliš dlouho. Vždyť na běžce čekal výškový profil se stoupáním přes 900 metrů, z toho třeba také na tišnovskou rozhlednu Klucaninu a boční přechod Květnice, ale i malebné údolí potůčku Besénku, směřujícího do cílového místa – Lomnice.

Blanenská etapa MUM se kromě tradičně náročné trasy vyznačuje i tím, že zde startují běžci v rámci Okresní běžecké ligy, a tím každoročně zvyšují počet účastníků této etapy. Letos se Blanenská vyznačovala ještě dvěma důležitými fakty, a to, že bylo opravdu horko a také, že zde poprvé na MUMu startoval Radek Brunner, který letos poběží závod 3 ze 7.

Pondělní 2. etapa z Boskovic probíhala opět za teplého slunečného počasí. Změnu trasy přímo v Boskovicích si vynutila uzavírka komunikace, po níž jinak trasa vede. A zdá se, že změna, při níž se běželo okolo boskovického hradu, byla obohacující, rozhodně zajímavější než běh po silnici.

V sobotu 4. července 2021 ve 14:00 byl odstartován 29. ročník Moravského UltraMaratonu (MUM), a to jako již tradičně Lomnickou etapou, která tedy začíná i končí v Lomnici u Tišnova. Na start se postavilo 146 odhodlaných běžců, připravených čelit všem nesnázím náročného závodu, který vede skoro pohádkově přes devatero údolí a hor s celkovým stoupáním 941 metrů (a tedy i klesáním). Bylo příjemné v týmu organizátorů vidět zakladatele Moravského ultramaratonu Tomáše Ruska a ve startovním poli Dana Orálka, který svými dosavadními výsledky pozitivně provokuje mladší běžce, aby si s ním změřili síly.

V neděli 4. července začal tradiční běžecký svátek a setkání běžců všech věkových kategorií a několika států na 29. ročníku Moravského ultramaratonu, který, pro neznalé, znamená 7 maratonů v 7 dnech. Kromě výkonů se sem jezdí za setkáním s podobně „postiženými“ běžci včetně pořadatelů, kteří se každý rok snaží vytvořit pro všechny co nejvíce rodinou atmosféru.

Světový rekord na 24 hodin drží řek Yiannis Kouros. Zajímavé na tom je, že ho již od roku 1997 nemůže nikdo překonat. Podívejte se do světa rekordů, kterým stěží uvěříte. Ultramaratonec Daniel Orálek se rozepisuje o Kourosovu vedení a co by se muselo stát, aby zaznělo ono „král je mrtev, ať žije král“.