Znáte cyklistické pravidlo N+1? Ve zkratce to znamená, že člověk nikdy nemůže mít nikdy dostatek kol, protože ideální počet je N+1, tedy právě o jedno víc, než je aktuální stav. Nemá smysl si nalhávat, že s běžeckými botami je to jinak. Pojďme se ale podívat na to, jaké boty člověk opravdu potřebuje a proč.
Základní rozdělení běžeckých bot má dvě roviny. Kategorizovat můžeme buď podle povrchu (boty silniční, trailové a univerzální), nebo podle toho, co od nich očekáváme. Zde je situace o něco složitější, ale obvykle jde o to, jaké parametry má tlumící vrstva, neboli mezipodešev. Nejčastěji se tak setkáme s rozdělením na tréninkové, tempové a závodní modely, i když to už dnes není tak jednoduché, jako pár let zpět, protože se tyto kategorie navzájem čím dál víc prolínají.
Vraťme se ale k otázce, kolik bot opravdu potřebuji. U značné části běžců to bude odpověď, kterou chtějí slyšet – jedny. Při kondičním a hobby pojetí běhu vám opravdu bohatě stačí jediný pár běžeckého obutí. Za předpokaldu, že jsou boty správně vybrané. Mohou existovat výjimky, ale obvykle je tento jeden pár bot z kategorie pohodlných tréninkových bot. Ty totiž poskytují dostatek komfortu pro každodenní běhání a zároveň disponují rozumnou životností.
Jedním z hlavních důvodů, proč uplatnit pravidlo N+1 je rozmanitost prostředí, ve kterém běhám. Silniční tréninková bota nebude v trailu ani zdaleka fungovat tak dobře jako na asfaltu a výrazně se zkracuje i životnost použitých materiálů, které nejsou navržené pro pohyb v terénu. To samé platí i naopak, když chcete běhat v krosové botě po silnici, kde se setkáte s přílišnou tvrdostí a velmi rychlým opotřebením trailového vzorku.
Problém různých prostředí můžete sice vyřešit i jedním párem univerzálních běžeckých bot, ale jako u všeho univerzálního musíte i zde počítat s kompromisem, kdy univerzálně laděné boty nikdy nedosáhnou tak vysokého komfortu jako ryzí silničky a takové odolnosti a spolehlivosti jako čistokrevné krosovky.
Tady celá zápletka jménem N+1 ale pouze začíná. Čím víc začnete běhat, trénovat a závodit, tím víc vás budou lákat další a další typy nových bot.
Prvním zmiňovaným důvodem pro pořízení nového páru byl různorodý terén. Tím druhým je práce s rychlostí a účast na závodech. Výše jmenované tréninkové modely jsou obvykle poměrně těžkopádné a pomalé. I v nich se samozřejmě dá běhat rychle a účastnit závodů. V okamžiku, kdy do hry vstoupí ambice na lepší umístění, nebo rychlejší tempo ale zjistíte, že nutně potřebujete rychlejší boty. Dávno už neplatí, že závodní boty jsou tenké slupky určené pouze pro vyběhané atlety. Výkonnostně orientované modely dnes disponují podobnou měkkostí, jako boty na trénink, ale zásadně se liší lepší energetickou návratností a radikálně nižší hmotností. V tomto typu bot je zkrátka radost běžet rychle. Jejich hlavní nevýhodou je nízká životnost, takže by se vám jejich každodenní používání pořádně prodražilo. Závodní boty jsou cenově srovnatelné, nebo dokonce ještě dražší, než ty tréninkové a jejich životnost se pohybuje od 150 do 500 kilometrů. Obvyklá životnost tréninkových objemovek je přitom minimálně 1000 kilometrů.
Třetí důvod k pořízení dalšího páru do botníku je odvěká lidská touha zkoušet nové věci a experimentovat. Běžecké speciálky jsou plné obuvi různých tvarů a velikostí. Kromě klasicky konstruovaných bot se můžete setkat s minimalistickými a barefoot modely s minimem tlumení, které se snaží co nejvíce přiblížit běhání naboso. Typickým zástupcem tohoto směru je značka Vivobarefoot. Pravým opakem jsou tzv. maximalistické boty. Ty sice z minimalismu vychází, ale i přes nízký drop (sklon, mezi patou a špičkou) mají extrémně vysokou vrstvu mechového tlumení. Obzvlášť značka Hoka One One, která je hlavním představitelem tohoto trendu, je velmi oblíbená u všech běžců hledajících změnu a zároveň maximálně pohodlné obutí.
Důvodů k pořízení nových bot je samozřejmě mnohem víc. Nepromokavý svršek, design, jiný tlumící materiál, nový model oblíbené značky … dalo by se pokračovat opravdu hodně dlouho. Výše popsané tři směry jsou ale ta hlavní lákadla a navíc mají logické opodstatnění. Čím víc totiž běháte, tím lepší je střídat různé typy bot. Odlišný drop, míra tlumení i stabilita donutí vaše chodidla i kotníky neustále se přizpůsobovat a zůstat ve střehu. Zásadně se tak snižuje riziko lokálního přetížení objevující se u běžců, kteří dlouhé roky běhají stále v jedněch a těch samých botách.
Kolik běžeckých bot tedy opravdu potřebujete? Striktně vzato potřebujete jeden jediný pár. Čím víc ale začnete běhat, tím víc začnete zjišťovat, že počet důvodů, proč rozšířit svůj botník je prakticky neomezený.
