Zavřít
Fausto Coppi a Giulia Occhini roku 1954. Foto: wikipedia.org

15. 7. 2020 5:00

Dama Bianca: Žena, která rozvířila svět cyklistiky i italskou morálku

Fausto Coppi, nejslavnější cyklista „staré éry“ byl proslulý požitkář bonviván, který se přízní k ženám netajil. Giulia Occhiniová byla ale něco jiného. Životní láska, kvůli které byl schopen dokonce i riskovat cyklistickou kariéru. Přinášíme příběh dámy, která o cyklistice nevěděla nic a nakonec pohnula světem tohoto sportu a dokonce dala jméno celé linii dámských kol značky Bianchi.

„Chtěli bychom vědět více o té dámě v bílém, kterou jsme zahlédli v blízkosti Coppiho,“ napsal v roce 1954 Pierre Chany, redaktor francouzského listu l’Équipe po etapě Gira d’Italia ve Svatém Mořici. Zanedlouho se o „Bílé dámě“ dozvěděl celý svět, nejen ten cyklistický a sportovní. „Nápadně krásná, s hustými kaštanovými vlasy, rozdělenými do hustých loken,“ popsal ji francouzský reportér Jean-Paul Ollivier.

Giulia Occhini přezdívku Dama Bianca neměla ráda – připadalo jí, že zní povýšeně a ona tak vypadat nechtěla. Byla jen ženou, která si šla za svou láskou navzdory morálce, církvi a zákonům. Jedinou, která opravdu dostala Fausta Coppiho, nejslavnějšího cyklistu „staré éry“, jenž byl proslulý sbíráním titulů z nejnáročnějších závodů té doby, ale také užíváním tehdy víceméně legálního dopingu. Dvojnásobný vítěz Tour de France, pětinásobný šampion Gira d’Italia, mistr světa, il Campionissimo neboli šampion šampionů. Vysoký Ital s uhrančivýma očima. Která by ho nechtěla.

Čtení na léto: Nejlepší knížky o Faustu Coppim
Kromě syna Faustina vyšlo o legendě italské i světové cyklistiky mnoho dalších knih. Přinášíme tipy na ty, které stojí za to si přečíst.
Coppi (limitovaná edice sběratelských publikací o cyklistice) (česky)
William Fotheringham: Fallen Angel: The Passion of Fausto Coppi (anglicky)
Herbie Sykes: Coppi: Inside the Legend of the Campionissimo
Walter Lemke: Fausto Coppi (německy)
Faustino Coppi, Salvatore Lombardo: Un’altra storia di Fausto Coppi

Láska z dopravní zácpy

Úplně poprvé byla záhadná dáma po boku cyklistického šampiona spatřena v roce 1953 ve švýcarském Luganu. Coppi tehdy získal titul mistra světa, a doplnil tak do sbírky vítězných dresů z velkých podniků ten duhový, poslední, který mu zbýval. Coppi byl tehdy ženatý s Brunou Ciampolini-Coppiovou a Giulia měla za manžela Enrica Locatelliho. A právě on zcela nechtěně a úplně omylem oba milence seznámil.

Locatelli byl velký fanoušek cyklistiky. V srpnu 1948 ho Giulia, kterou cyklistika naopak vůbec nezajímala, doprovázela na závody Tre Valli Varesine, kam jeli jako diváci. Po cestě se zasekli v dopravní zácpě hned vedle auta, ve kterém jel Coppi. Locatelli využil příležitosti a dal se s cyklistou do řeči. Večer poslal svou ženu do Coppiho hotelu pro fotografii s podpisem. „Pro přítelkyni Giulii,“ napsal na ni. Od té doby se pár začal vídat stále častěji.

Policejní razie v ložnici

Milostná aféra vyplula na povrch právě po události ve Svatém Mořici. Na titulce deníku La Stampa se objevila „cílová“ fotografie Coppiho v objetí s Occhiniovou. Dnes by to tak slavného cyklistu stálo pár palcových titulků, několik jedovatých vět od puritánů a nakonec by se na všechno zapomnělo. V zemi, kde boží zákon „co bůh spojil, člověk nerozlučuj“ platil oficiálně až do sedmdesátých let, to byl problém. Velký problém, za který se běžně posílalo za mříže.

Skandál byl na světě a ne každý se s ním vyrovnal. Zatímco Fausto s Brunou se sice nerozvedli, ale rozešli na základě dohody, Giuliin manžel svou ženu obvinil z cizoložství. Zamilovaný pár si pronajal apartmán, odkud je majitel vyhodil ze strachu, aby nebyl obviněn z napomáhání zločinu. Přestěhovali se do hotelu a po nájezdech paparazziů se rozhodli zakoupit vlastní dům Villa Carla v Novi Ligure. Právě zde je v noci přepadla a zatkla policie, a to doslova in flagranti, v ložnici.

Láska i za cenu cyklistiky

Faustovi zabavili pas, aby nemohl závodit v zahraničí. Ani to ale tohoto „závisláka“ na cyklistice nepřimělo se Giulie vzdát. Jeho milá si poseděla tři dny ve vězení a pak několik měsíců v nařízeném domácím vězení u své tety v Anconě. Tetina služebná byla tehdy prostředníkem, který páru domlouval schůzky. Vše se ale opět provalilo a Giulia i Fausto byli odsouzeni na tři měsíce odnětí svobody. Pro upjatou, křesťanskou veřejnost to byl skandál na skandálu, ale ozvaly se i hlasy, které volaly po uvolnění restrikcí rozvodového řízení. Tehdejší papež Pius XII. vyzval Coppiho, aby se vrátil k ženě. Když odmítl, odmítl i svatý otec – požehnat závodu Giro d’Italia, který Coppi jel. Osobně se sešel s představiteli cyklistické federace a Coppi následně dostal od jejího předsedy Bartola Paschetty dopis se zněním: „Milý Fausto, včera večer mi svatý Petr zjevil novinky o tvém počínání, které mu způsobily velkou bolest.“

Před velkou láskou se ale nakonec musela rozestoupit jak nebesa, tak úřady. Aféra Coppimu přinesla ještě větší slávu, než měl předtím – i když za cenu téměř naprosté ztráty soukromí. Puritánská Itálie sice bránila rozvodu, ale nebránila médiím rozebírat vše od společných dovolených s milenkou až po cyklistův sexuální život.

Manželství není zeď

V tehdejší Itálii byl rozvod velká potupa a lepší reputaci měla „podváděná“ žena. I proto Bruna rozvod (který byl navíc i nelegální a šlo by o extrémně složitý proces) odmítla. I Enrico Locatelli se nakonec musel se skutečností smířit. Pár navíc nechtěl žít „na hromádce“ a rozhodli se vzít. Učinili tak po mnoha tahanicích v Mexiku. Velmi záhy se jim v Argentině narodil syn Angelo Fausto, kterému nikdo neřekl jinak než Faustino. Daleká cesta do Jižní Ameriky měla pro Giuliina syna znamenat zajištění příjmení Coppi.

Ani narození v „zemi volných zákonů“ nebylo překážkou k tomu, aby italské úřady oficiálně uznaly jako jeho otce Enrica. I když nová rodina žila pohromadě, Faustino se jmenoval Locatelli až do roku 1978, kdy si oficiálně vymohl příjmení Coppi. Tou dobou se nespokojení italští manželé mohli „už“ sedm let beztrestně rozvádět. Fausto Coppi se ale nedožil ani jednoho – zemřel v pouhých 40 letech na malárii, kterou si „přivezl“ z dovolené v Africe. I po smrti otce si ale junior rád nechával říkat Faustino, jako připomínku na dětství s milujícími rodiči – toto jméno najdeme i na přebalu knížky Un’altra Storia di Fausto Coppi, kterou o svém tatínkovi napsal, a která vyšla v italštině a francouzštině.

Kola pro nezlomné ženy

Dámská linie kol značky Bianchi nese název Dama Bianca. Mohlo by se zdát, že jde o slovní hříčku – určení kol pro ženy a slovo, odvozené od názvu značky. Obchodní označení ale vzdává hold právě milence Fausta Coppiho, cyklisty, jehož jméno bylo s tímto proslulým italským výrobcem kol a jeho cyklistickým týmem výrazně spojeno. Značka dokonce vyrábí luxusní kolo l’Eroica, kopii závodního bicyklu z roku 1951, na kterém Fausto Coppi v témže roce vyhrál závod Paříž – Roubaix.

Související