Poznáte člověka před kolapsem? Přehřátí lidé jsou odkázáni právě na pomoc ostatních, a proto byste měli tento článek číst, přestože si myslíte, že vám taková komplikace nehrozí. Kolaps v průběhu závodu nebo za cílovou páskou není to samé, a i první pomoc je tedy jiná. Přečtěte si, jak takového člověka poznat a třeba tím jednou zachráníte život. Když ne sobě, tak druhému.
V úvodu je třeba říct, že bychom neměli zaměňovat dehydrataci a přehřátí. Proč? Vysvětlíme si to s nadšenou běžkyní a lékařkou MUDr. Hanou Munteanu, specialistkou v oboru endokrinologie z Fakultní nemocnice Brno.
Ztrátou tekutin při sportu, kdy se dlouho nebo nadměrně potíme, dochází k dehydrataci. S pocením dochází i k vyplavení důležitých iontů (minerálních látek), a proto nestačí doplňovat pouze vodu, neboť bychom si ionty v těle příliš „naředili“. Stav se nazývá hyponatremie a prakticky jde o otravu vodou. S potem ztrácíme například sodík, draslík, hořčík a vápník. K tomu, abychom tyto ztráty hradili, slouží například iontové nápoje.
Když to naopak s iontovým nápojem přepískneme, nebo ho užijeme nevhodně, dojde k „zahuštění“ krve ionty čili hypernatrémii a ani to není dobře. Více jsme se iontovým nápojům věnovali v tomto článku.
Kolaps z vedra v průběhu závodu – život ohrožující stav
V horku si můžeme kromě dehydratace přivodit i vážné přehřátí organismu, a právě tomu se dnes budeme věnovat. Kolaps z vedra je totiž nebezpečný a u jedinců s určitou dispozicí k přehřívání život ohrožující stav, kdy dochází k rozvrácení vnitřního prostředí.
Ideální je se kolapsu vyvarovat, předchází mu úpal, pocity bušení srdce, poruchy zraku, hučení v uších, nevolnost až zvracení, závrať, malátnost, zmatenost. První, co uděláme, je, že nepokračujeme ve fyzické zátěži a snažíme se ochladit. Funguje stín, vítr nebo ovívání, chlazení mokrou houbičkou, doplnění tekutin, iontů a cukru. Zde je potřeba zdůraznit chlazení hlavy, neboť mozek je v tuto chvíli nejcitlivější. Hlavu polijte, za krk dejte zmíněnou mokrou houbičku, ochlazujte obličej. Stav by se měl rychle upravit sám, pokud se tak nestane, je dobré zavolat zdravotnickou službu. Může být totiž podstatně hůře.
Při přehřátí se jedná o to, že se zahřeje tělesné jádro nikoliv povrch těla (naopak jako příznak šoku postiženému vyskočí lepkavý studený pot), teplota může dosahovat až 40 stupňů. Zdravý jedinec se snaží pít, ale to v tomto případě nepomáhá.
Je důležité také říct, že takový člověk není způsobilý situaci odhadnout ani zvládnout. „Často je ten závodník úplně zmatený až agresivní, chce pokračovat za každou cenu dál, mnohdy vlivem zmatenosti končí ve škarpě, kam upadne, nebo je třeba v lese, chová se prostě instinktivně správně – jde do díry, do stínu, ale není v tom nic vědomě racionálního, protože o sobě neví. Bohužel tito lidé jsou pak nalezeni se zraněním vlivem pádu na zem nebo prostě už pozdě a mají nezřídka závažné komplikace,“ líčí lékařka, která běhá a sama byla svědkem takových případů a dodává, co může nastat: „V důsledku tepelného šoku dojde k rozvratu vnitřního prostředí, mimo jiné je tam samozřejmě i ta dehydratace, ale hrozí především posun v iontech, tzv. zahuštění, tedy hypernatrémie a zvýšená osmolalita séra a komplikace ve formě trombozy-plicní embolie, trombotická mozková příhoda, u predisponovaných klidně i infakrt myokardu. Vlivem tepelného šoku dojde k otoku mozkových plen. Pokud v tomto stavu člověk hodně pije vodu, tak se naředí a hrozí také otok mozku vlivem zmíněné hyponatrémie a otravy vodou.“
Jak může fanoušek závodníka před kolapsem poznat? „Takový člověk se motá po trase, klopýtá a má těžiště dozadu – jakoby podklesává v kolenou a záda má dozadu. Zdá se být při vědomí, má otevřené oči, ale nevnímá správně, je zmatený až agresivní. Jakoby opilý. Je nutné ho okamžitě zastavit, dát do stínu a nejlépe ponořit do ledové vody, což prakticky moc nejde – vany s ledem jsem viděla snad jenom na jednom triatlonu, ale až v cíli. Po ochlazení se podává nitrožilně studený fyziologický roztok, glukóza, do třísel a do podpaží se dává led, pokud je postižený schopen přijímat tekutiny, tak ionťák atd. Důležité je právě chlazení a hrazení iontů – kalcium, hořčík a sodík.“
Následky kolapsu mohou být více než vážné
Přehřátí může nastat i během 20 minut a často se tak děje na závodech krátké vzdálenosti, kde sportovec více „hrotí“ tempo. Jedná se obzvlášť o závody na deset kilometrů nebo krátký triatlon. Komplikace z přehřátí mohou být fatální. „Může dojít ke generalizovaným křečím vlivem deficitu vápníku a hořčíku, tím pádem i k poklesu saturace krve kyslíkem,“ říká Hana Munteanu a dodává, že v křeči jsou v tu chvíli i dýchací svaly a nemůžete tak dýchat.
„Nejzávažnější stav končí masivním uvolněním myoglobinu ze svalů, s tím si nedokážou i vlivem dehydratace poradit ledviny, takový pacient se musí tedy dialyzovat. Současně může dojít buď k dočasnému postižení jater v důsledku ischemie-nedokrvení nebo trvalému – pak se musí na akutní transplantaci.“ Lékařka radí, aby situaci nepodceňovali pouze amatéři, ale i výkonnostní závodníci. „Zdaleka se to netýká jen lidí, kteří jsou hobbíci. Odtrasplantovaní jsou i mladí nadějní sportovci. Velmi rizikoví jsou handicapovaní sportovci-paraplegici. Ti totiž přerušením míchy ztrácí intervaci potních žláz, nepotí se.“
Mdloby za cílovou páskou
Dobrou zprávou je, že naproti tomu kolaps za cílovou páskou vznikne vlivem prudkého poklesu tlaku při ukončení fyzické aktivity. „Zde pomůže poloha vleže, zvednout nohy nebo jen pokrčit nohy, tekutiny. Je to naprosto benigní záležitost,“ uzavírá téma MUDr. Hana Munteanu.
Jak se kolapsu vyhnout?
Kde máme každý svou míru dehydratace je silně individuální. Stejně tak není jasně dané, zda poznáme blížící se kolaps pomocí srdečního tepu. Nicméně můžeme říci, že při závodě v extrémně teplých klimatických podmínkách je dobré nepřekračovat hranici svého anaerobního prahu. Tu vám zjistí na speciálních pracovištích při zátěžovém testu. Nezvyklá výše tepu při závodě, která neklesá, nás ale může před kolapsem dostatečně varovat.
Prevence je v tomto případě jednoduchá. Dostatečně tělo před sportem nebo závodem v extrémním počasí hydratovat a dodat mu i trochu zmíněných iontů. Při samotném výkonu pak hraje roli naše trénovanost a schopnost adaptace na teplé počasí, pití iontových nápojů a nebýt pod vlivem nesteroidních antirevmatik, tedy léků na bolest. O těch si řekneme třeba příště.
| Rozdíl mezi úžehem a úpalem ve zkratce |
|---|
| Úžeh: při pobytu na přímém slunci, tedy při dlouhodobém vystavení slunečním paprskům bez pokrývky hlavy, dochází z důvodu tepla k otoku mozkových obalů (plen). Projevy jsou bolest hlavy, pocit na zvracení, únava. V extrémních případech může dojít až ke křečím. Prevencí je pokrývka hlavy a ochlazování. |
| Úpal: je to přehřátí organismu při dlouhodobém pobytu v horkém prostředí. Už sportem se organismus zahřívá, a proto se tělo potí, aby se ochladilo. Pokud ale extrémní okolní podmínky neumožní ochladit organismus (horko, ale i vlhkost ovzduší spojená s teplem), dochází k přehřátí organismu, dehydrataci, rozvratu vnitřního prostředí iontů a minerálů, omezení funkce ledvin, hromadění škodlivých metabolitů a mediátorů zánětu. |