Poprvé. Je to přesně jako když jdete poprvé běhat. Ano, byla tam nervozita z neznámého, i když mi racionálně bylo jasné, že o nic velkého nepůjde. A přesně jak jsem předpokládala, když bylo po všem, položila jsem si otázku, proč jsem s tím tak dlouho otálela? Jestli jste zvládli poprvé vyběhnout, hecněte se a běžte poprvé darovat krev. To dáte – a hlavně je to potřeba! A jak to probíhá?
Jsem redaktorkou běžecko-cyklistického webu. Když jsem na našem Instagramu sdílela své zatím první darování krve, zeptala jsem se, kolik ze čtenářů už někdy darovalo – 48 procent! Co mi však přišlo zásadnější, oslovila jsem ty, kteří ještě nikdy nedarovali, kolik z nich o tom někdy uvažovalo a představte si, 81 procent. Čtyři pětiny na tom byly stejně jako já. A ty hodlám nyní oslovit a rozhoupat je vlastním příkladem.
Když ne teď, tak kdy?
Svatoanenskou nemocnici v Brně jsem nenašla nijak cíleně, prostě jsem hledala na internetu „kam“ a jejich stránky byly přehledné, jednoduché, vše jsem se tam dozvěděla a mohla jsem se objednat on-line pomocí internetového kalendáře. To rozhodlo. Že to můžu udělat hned a nečekat na ordinační dobu.
Dle pokynů jsem den předem nejedla tučné, nepožívala alkohol. Nechtěla jsem, abych někomu po infarktu poslala s mou krví i kus bůčku. Co snídaně před odběrem? Prý žádné tučné ani mléčné výrobky. Tak broskev a hurá na to.
Jak odběr krve probíhá
Po příchodu do nemocnice se okamžitě moje ostýchavost rozptýlila. Žádná ošuntělost, vše voní novotou, jsem tady ve 21. století. Ihned se mě ujala milá paní. Změřila mi teplotu, zeptala se mě, co jsem jedla, posadila mě k suchému (ale čerstvě křupavému!) rohlíku, nabídla čaj, vodu, pobídla mě pít a už jsem v ruce měla formulář s dotazy na anamnézu. Byl dlouhý přesně tak, abych na pohodu snědla rohlík. Poté mě odvedla registrovat se. Dostala jsem odznáček pro prvodárce, který mě vrátil do dětství – děda takový měl.
Přebrala si mě lékařka, podívala se na žíly, hezčí nechala pro odběr a z druhé ruky si vzala vzorek. Do minuty mašina vyhodila krevní obraz a tradá, jsem žhavý kandidát na brzký půllitrový deficit krve. Posadila jsem se do čekárničky, kde mi sestra vysvětlila kde a jak si umýt ruce a předloktí. Za nějakých pět minut jsem šla na řadu.
Místnost s asi čtyřmi křesílky a jedno pro mě. Sestra mi zvedla podložku na nohy a šlo se na věc. Všechny mé zvídavé otázky zodpovídala. Napíchnutí trošku větší jehlou zabolelo, ale nijak významně a krev začala odtékat do plastového sáčku, který se houpavými pohyby váhy přeléval sem a tam. „Krev musí být odebrána do 10 minut, pak by se začala srážet,“ vysvětluje sestra. Za sedm máme hotovo a dodává „vezmeme vždy 450 mililitrů bez ohledu na to, kdo ji daruje.“
Mám AB plus, to pro vás asi nejsem žádné terno, co – odhaduji krmená všeobecnou pravdou, že 0 mínus je ta nej. „Každá krev je vzácná, každá zachrání život!“ Trochu se stydím, že tak lehkomyslně žertuji o vážných věcech a současně jsem ráda, že jsem se konečně rozhodla nějaký ten život zachránit.
Po odběru ještě ležím v křesílku, jsem jako u maminky. Sestra se stará, jak mi je. Dobře, takže přesun zpět k mísám rohlíků a čaji. Dostávám obrovskou, čerstvou, chutnou a bohatou bagetu, ovoce, Milu, mňam. Je k dispozici káva, džus. Vegetím, žvýkám a dávám se do řeči s dalšími dárci. Všichni, které jsem oslovila, se dostali k darování tak, že je inspiroval někdo z okolí. Tak, že bych napsala článek a inspirovala nyní já? Paní doktorko, …
Co se s krví děje
Oslovuji lékařku, je nadšená, dárců je nedostatek. Navíc odběrové centrum Fakultní nemocnice u sv. Anny slaví teprve svůj první rok, nemá tradici a teprve základnu dárců buduje. Ne vždy tomu ale tak bylo. „Vlastně jsme po 70 letech navázali na historii – návrat ke kořenům. Právě v nemocnici u sv. Anny na Pekařské ulici byla totiž otevřena první Transfuzní stanice v Brně,“ líčí primářka Jarmila Celerová. Stanice se časem přestěhovala do více vyhovujících prostorů až nakonec skončila ve FN Brno v Bohunicích.
Ptám se, co se s krví děje po odběru. Primářka ukazuje mně i dalším zvědavcům zmražený červený a žlutý pytlík. Z odebrané plné krve se oddělují červené krvinky, plazma a z části odběrů také krevní destičky. „Po odstředění krve ve speciální centrifuze se vytvoří vrstvy podle specifické hmotnosti jednotlivých složek: horní vrstvu tvoří plazma žlutavé barvy, což je zjednodušeně řečeno prostředí pro krvinky, je jí více než polovina celého objemu. Spodní vrstvu tvoří koncentrované červené krvinky, asi 45 procent celého objemu. Obě tyto vrstvy odděluje tenká vrstva, která obsahuje hlavně bílé krvinky a krevní destičky.“
Právě krevní plazma je zajímavá tím, že ji mohou darovat i ti, kteří mají lehce nižší hodnoty hemoglobinu, který obsahuje železo a na darování plné krve tak nejsou vhodní. „Při odběru krevní plazmy se totiž, na rozdíl od odběru plné krve, červené krvinky vrací téměř všechny zpět do oběhu dárce,“ vysvětluje MUDr. Celerová.
Před každým odběrem krve se dárci provádí krevní obraz. Výsledek hodnotí lékař a rozhodne, zda dárce může darovat krev. Zkoumají se hodnoty leukocytů, trombocytů a červeného krevního obrazu pro vyloučení anémie. „Patologické hodnoty mohou odhalit například probíhající zánět či některá onemocnění krve, při hlubší anémii případně i některá další onemocnění. Po odběru krve nebo jejích složek pro transfuzní účely se provádějí laboratorní vyšetření k vyloučení případné závažné krví přenosné infekce u dárce (žloutenka typu B a C, infekce virem HIV a syfilis),“ líčí postup primářka. To, že mohu darovat krev, je tak pro mě dobrá zpráva, že moje tělo je v těchto ohledech fit. „Současně se určuje krevní skupina dárce a ověřuje se, zda odebraná krev neobsahuje nepravidelné protilátky proti červeným krvinkám.“
Všechna prováděná vyšetření mají svá omezení, jejich citlivost obvykle umožňuje zachytit infekce až v určitém odstupu od nakažení. Proto je velmi důležitá spolupráce mezi dárcem a transfuzním zařízením, zejména pečlivé posouzení všech rizik, kterým byl dárce vystaven před darováním krve.
Pokud máte ale pocit, že si takto přijdete zdarma k testu na Covid-19, jste na omylu. Dárce krve ani odebraná krev se na Covid-19 netestuje. Preventivním opatření je měření teploty každému dárci před odběrem krve. V případě následného onemocnění jsem žádána o tom transfuzní stanici informovat. „Hyperimunní krevní plazma od rekonvalescentů byla v minulosti s úspěchem používána u řady jiných virových infekcí včetně krvácivé horečky ebola, středně východního respiračního syndromu (MERS), ptačí chřipky a pandemické chřipky H1N1. Je tedy předpoklad, že rekonvalescentní plazma od osob, které prodělaly Covid-19, by mohla být alternativou pro její léčbu, navíc poměrně rychle dostupnou.
V době probíhající pandemie Covid-19 v Česku vznikl doporučený postup, který vyjadřuje odborný názor několika odborných lékařských společností, odběr provádí zařízení transfuzní služby s platným povolením,“ dodává MUDr. Celerová.
Za jak dlouho budu moct sportovat?
Začínám se zajímat o to, co mám v příštích dnech čekat. Dříve jsem se nestala dárcem, neboť jsem vážila méně než 50 kilogramů, což je jedno z kritérií. Dlouhodobě (a nerada) se nyní držím nad touto hranicí, ale přecejen dva metry a sto kilo nemám a mít nebudu. „U dárců a zejména u opakovaných odběrů krve může dojít k anémii, a to především u žen nebo obecně u drobnějších štíhlých jedinců nebo u osob s nějakými výživovými deficity. Naopak u zdravého muže s robustní konstitucí můžete očekávat s daleko kratším časem potřebným pro regeneraci. Každopádně je třeba tělo hydratovat. Tedy i po odběru pít hodně tekutin a zajistit dostatečný přísun železa a bílkovin,“ vysvětluje lékařka mou (na mě neobvyklou) žravost, kterou jsem poté asi tři dny měla. Tělo si řeklo.
Proč se traduje, že nula negativní je ta nej, zajímá mě. „Jedná se o tzv. univerzální dárce, jejichž krev lze využít při nutnosti urgentního podání transfuze, např. při autonehodách či velkých traumatech, kdy není čas provádět předtransfuzní vyšetření.“ MUDr. Jarmila Celerová ale okamžitě dodává: „Co se počtu dárců týče, rádi vidíme každého dárce. Chceme s FN Brno společnými silami zajistit krev pro každého pacienta, který ji v rámci Brna a okolí potřebuje.“
A co na závěr? Jsme sportovní web se sportovně založeným publikem. Určitě vás zajímá, jak to ovlivnilo můj pohyb? Přestože mám lehce přes 50 kilogramů, nemyslím si, že by mě první darování závažně omezilo. Ano, projedla jsem více peněz, první dva dny nemohla sportovat vůbec (stačily mi naše schody do třetího bez výtahu), další dny kolo jen v lehkém tempu. Na běh jsem si troufla šestý den a už to bylo dobré. Ale až budu jednou ležet v nemocnici a do žil mi bude kapat darovaný červený život, co bude v tu chvíli důležitější? Že někdo nemohl jít pár dní běhat?
| Co je krev a jaký vliv má odběr na sport |
|---|
| Krev je složitá tekutina s mnoha různými funkcemi. Pokud darujete krev, předáte asi 10 procent jejího celkového objemu ve svém těle. Jedná se vlastně o 450 ml vody obsahující různé buňky, bílkoviny a hemoglobin, červené krevní barvivo, které přivádí kyslík do našich tkání. V průběhu tělesného výkonu je kyslíku potřeba daleko více, a pokud je v krvi hemoglobinu nedostatek, metabolismus funguje v nižší intenzitě, a může dočasně klesnout hranice anaerobního prahu, svaly se během sportovního výkonu snadněji „zakyselí“ a regenerace po tréninku trvá mnohem déle. Darování a sport: Pokud je dárce krve zdravý, má normální hodnotu krevního obrazu a zásob železa v organizmu, pak by odběr krve neměl způsobit zdravotní problémy. Tolerance k odběrům krve je však individuální. Lze obecně říct, že po odběru lze očekávat po dobu několika dnů až 14 dnů přechodný pokles fyzické výkonnosti. Po odběru krve a dni volna, na který má dárce krve nárok, je vhodné pokračovat 4 až 5 dní v méně intenzivní zátěži. Je dobré dát prostor i pocitům, tedy „poslechnout svoje tělo“. |
Výhody pro dárce:
- Pracovní volno v den odběru;
- 3 000 Kč odpočet ze základu daně;
- výhody pro dárce krve od zdravotních pojišťoven, například proplacená dentální hygiena apod., více zjistíte ZDE;
- občerstvení po odběru;
- slevové kupony a jiné drobné výhody v případě probíhajících akcí.