Zavřít

6. 11. 2020 9:12

“Teď stavíme kolo za 1,4 milionu. A kdo je zákazník nevíme,” říká spolumajitel Michael Mourečka z Festky

Kolo. Geniální vynález, který vám umožňuje objevovat velký kus okolního světa vlastní silou. Pro někoho obyčejný nástroj dopravy, pro jiné sportovní náčiní nebo dokonce investice. Česká Festka vám postaví kolo, které vám jinde nenabídnou. Pokud máte navíc dostatek peněz, tak můžete mít i designový unikát, který jen tak nikdo na světě nemá. O tom, jak takové kolo vzniká jsme si povídali se spolumajitelem značky Festka Michaelem Mourečkem.

Michale, pamatuji si, že někdy v roce 2013 jsem byl ve Festce na kafi v garáži na Jižním městě. Tam byly vaše začátky?
No, první věci jsme začali dělat u Ondřeje Novotného (spolumajitel Festka) v obýváku a pak jsme se přesunuli do zmíněné garáže. Krásné vzpomínky. Byli jsme trošku jak krtci, ráno jsme tam zapadli a večer vylezli. Teď je ten rytmus jiný.

Teď sídlíte na Vinohradech. Co se stou garáží stalo?
Ondra tam má auto, spoustu věcí. Když dáš pryč zavařovačky od okurek, tak na stěnách jsou stále naše myšlenkové mapy, náčrty a plánky. Je tam spousta patiny, kterou jsme tam zanechali. 

Už v tom začátku byla vaše vize, že budete dělat drahý high-tech kola?
Jojo, to byla. Od začátku jsme věděli, že chceme dělat perfektní “závodní” kola, byť na nich primárně nikdo vlastně nezávodí.

Vaše kola startují na zhruba na 150 000 korunách. To není zrovna málo.
Je to tak, ale na trhu to tak je, protože to je ta cena, kde my začínáme být konkurenceschopní. V částkách kolem 300 000 korun začínáme být často výhodnější koupí než než od masových výrobců, kteří vyrábí ve velkém kola v Číně. U těch nejlevnějších modelů jim konkurovat nedokážeme.Nedávalo nám smysl chtít konkurovat velkovýrobě a tak se soustředíme na hi-end kola a to nás i baví. 

 class=
Foto: Festka

Takže kolo mi za 80 000 korun nepostavíte?
To bohužel ne, náš rám začíná na 100 000 kurunách. Třeba jen náš základní lak stojí v nákladech tolik, co stojí v Číně vyrobit celý rám i s lakem, který vidíš pak na Tour. U nás dostanete daleko lepší kvalitu, ale něco to stojí. 

Třeba se na AliExpressu jednou vaše kola objeví za super cenu?
(Smích) my už tam byli. Někdy v roce 2014 se tam prodávala pouzdra na mobily a na nich byly obrázky našich kol. Dokud to bude takhle, tak dobrý. Ono je těžký ty naše kola zkopírovat, protože rám se vyrábí jinou technologií. Nejlevnější karbonový rám v takovém čínském obchodě se dělá úplně stejně, jako ty nejdražší rámy, které vidíte třeba na Tour de France. U drahých je určitě lepší kontrola kvality a rozdíl v materiálu, ale postup výroby je stejný. 

Chcete teda říct, že kvalita rámů běžně prodávaných značek je stejná nebo podobná jako třeba v AliExpressu?
Na tohle se těžce odpovídá, ale poznám, že rám je z jedné fabriky a jim se nevyplatilo dělat dvě verze téhož produktu. Takže část té produkce, nastříkaná, s holografickou značkou a v krabici putuje do Evropy, část skončí bez těch “kudrlinek” v čínském e-shopu s nízkou cenou. Často jsou to černé rámybez laku, aby byl náklad co nejnižší. Neříkám, že u všech světových výrobců, ale u některých ano. Já na výstavách chodím a koukám, které značky mají vlastně stejný rám a pár jich vždycky objevím. 

Jak by vypadlo vaše ideální kolo?
Tím si lámu hlavu zrovna teď. Každý rok se snažíme postavit něco, co je podle nás nejlepší v tu chvíli na trhu. Chceme lidem ukázat, jak v té chvíli vnímá Festka aktuální styl v cyklistice. To kolo by mělo reflektovat náladu ve společnosti a designové trendy. Všechno by mělo být v té nejvyšší kvalitě a skvěle funkční. Teď zrovna na tomhle pracuji. Zatím se mi vlastně nikdy nepodařilo postavit takové kolo na kotoučových brzdách, tak doufám, že se teď tak stane. 

A pak si to kolo necháte?
To si vždycky říkám, ale ono pak pořád někde putuje. Třeba to poslední je nyní vystavené na Manhattanu v salónu Volva. Takže si ho moc neužiju. Když už se mi vrátí, tak ho někdo koupí. Mám jednoho zákazníka, který má od nás už jedenáct kol a jelikož má stejnou velikost jako já, tak většinou skončí u něho. 

Počkej, ale ty jako bývalý profesionální cyklista přece musíš mít doma nějaké kolo, ne?
Ale jo, mám. Je na našem rámu Scalatore, který má výbornou tuhost a skvělý komfort, je postavený na míru, protože už začínám být starý páprda a nechci se moc ohýbat. Má design jako mumie, vypadá jako že je celé zafáčované, komponenty jsou od Campagnola a v elektrice, kola Lightweight, řídítka a představec je od malé španělské firmy Darimo. To kolo váží pod šest kilogramů. Myslím, že by na tomhle, a teď nemyslím na naší značce, chtěl jezdit každý závodník. Jelikož nejsme svázaní žádnou sponzorskou smlouvou, tak nás nic neomezuje. 

Byl by na tom tedy závodník rychlejší?
Myslím, že ano. Ono to v cyklistice funguje ale tak, že musíte ukázat, že na tom, na čem jede a co si můžete pak koupit v obchodě, se dá vyhrávat. Cyklistika má pravidlo, že cyklista smí jezdit pouze na tom, co je běžně dostupné v obchodní síti… Pokud by někdo přišel za námi, tak musíme mít certifikaci Mezinárodní cyklistické federace UCI, kterou teda máme, ale oni nám nařídí, jakou velikost kola musí mít ten závodník. Takže, my nemůžeme udělat kolo na míru, ale musíš si vybrat z tabulky několika málo certifikovaných velikostí. 

A přišla vám někdy nějaká nabídka od profi stáje?
Ne, a to se hned tak nestane. Kdybys za mnou přišel, že chceš jet Tour de France na našich kolech, tak jich budeš chtít 200 a ještě 10 miliónů euro na sezónu. A to je pro nás úplně mimo. Takže je z toho patrné, kdo na takových závodech je, tedy firmy, které si to můžou dovolit, protože to podporuje masový průmysl.  

Rozhovor můžete zhlédnout také jako videorozhovor na konci článku.

V čem je rozdíl třeba mezi kolem Petera Sagana a tím vaším nejlepším?
Na to není lehké odpovědět. Takové kolo je katalogové, má jasně dané, jaké budou ráfky, sedlo, sedlovka, sada a nejde si to vlastně koupit jinak. Ale tobě to klidně může vyhovovat a neřešíš to. U nás ti vyhovíme skoro ve všem, postavíme ti kolo bez kompromisů, dle tvých potřeb a požadavků. Budeš přesně převody co jsi chtěl, šířku řidítek, délku klik, barvu. Výrobci a řetězce tohle nedokáží. 

Říká se, že běžná kola jsou často ošizená na kvalitě tam, kde to nevidíme.
Často je to u ložisek hlavového složení, v nábojích. Nebo třeba i u sedel.

Stejně většina lidí posuzuje kvalitu podle váhy.
To je fakt. Váha třeba pro mě osobně není zase to nejzásadnější. 

Vaše kola patří k tomu nejprémiovějšímu, co můžu mít. Kdo si taková kola pořizuje?
Jsou to tři skupiny. Překvapivě jsou to začátečníci, kteří vlastně od nás chtějí pomoc uvést do světa cyklistiky, hodně s nimi mluvíme, abychom zjistili, co chtějí, kde jezdí atd. Druhá skupina jsou ti, kteří potřebují nějaké speciální kolo, třeba na přejezd Ameriky, nebo pro někoho, kdo je opravdu vysoký, či naopak malý. A ta poslední je největší. Jsou to lidé, kteří už kolo od nás mají, ale chtějí další a lepší. Ti hodně přesně vědí, co chtějí.

A co je zač člověk, který chce mít na kole zlaté prvky, což už jste dělali? Vy mu to rozmlouváte nebo prostě uděláte? 
To není primárně o zlatě. Někdy je místo zlaté barvy lepší použít zlato, protože se do toho designu víc hodí. Nikde to tam není napsané, aby se to dávalo na odiv. Je to stejné, jako když jsou pozlacení andělíčci třeba na hřbitově. Nikdy neuděláme třeba to, že bychom polepili kolo diamanty. Vždycky je to pro nás součást konceptu a musí to tam sedět. Dělali jsme kolo, které vypadalo jako z porcelánu a zlacení porcelánu je běžná technika, která k tomu patří. Tak jsme ji použili. Někdy si lidé myslí, že jsme použili zlato, ale ona je to měď, nebo že se jedná o stříbro, ale jsou to plátky hliníku. 

A co je to za lidi?
No někteří chtějí vypadat nenápadně, jiní zase chtějí být “hluční” a říct ostatním: pozor jedu já! Já třeba mám taky radši veselejší kola, ale ne z důvodu obdivu okolí, ale protože na něm jezdím radši. A pak je tu samozřejmě část těch, kteří to berou jako investici s tím, že hodnota toho produktu poroste.  Tady na zdi máme kolo, které pomaloval Jan Kaláb a myslím si, že svoji cenu od té doby zdvojnásobilo. Teď zrovna děláme řadu takhle designovaných kol a lidé jsou ochotni za to zaplatit a investovat.

Vy osobně byste si takové kolo pořídil?
Já ne. Tedy teď ne, možná to přijde s věkem.

Odmítáte i zakázky?
Ano a čím dál častěji. Často se nám to stává u asijských zákazníků. Oni často pošlou nějaký design, který jim udělal kamarád grafik. My pak koukáme po netu a zjistíme, že grafik je 200 let starý významný umělec. Tak jim vysvětlujeme, že jim dokážeme nabídnout cyklistické dílo ve stejné hodnotě, bez toho, že se musí někdo kopírovat. 

A naopak, stalo se někdy, že jste nedokázali někomu vyhovět?
Stalo, ale to se jedná hlavně o technické záležitosti v nějakých standardech, které se na kole musí dodržovat. Většinu komponentů, co jsou na světě k mání, dokážeme na naše rámy dát, ale existují výjimky. Každopádně to lidi většinou pochopí a nechají si to vysvětlit.

Kolo je hotové, zákazník přijede a řekne: “To nechci. Mně se to nelíbí.” Přihodí se to?
Strašně málo. Někteří zákazníci jsou někdy komplikovanější a pořád si vymýšlejí během stavby změny. Tak si vše zaznamenáváme a pak jim doložíme, že to chtěli tak a tak. Tohle se stává fakt málo a je zajímavé, že spíše u těch levnějších staveb. Ta drahá kola si objednávají v drtivé většině lidé, kteří mají zkušenost s objednáváním typů takových věcí. Jejich shovívavost pro drobnou chybu je daleko větší. Oni vědí, že ta výroba je náročná a stát se to může. 

A když už, tak co rozporují?
Třeba odstín barvy, to se může stát. Třeba konkrétně nám takhle kdysi ukazoval klient z Asie přes videochat, že barva na jeho monitoru je jiná přece. My jsme mu nabízeli, že mu pošleme kód barvy nebo vzorek. Bavit se o barvě přes několik monitorů, to není správná diskuze.

Majitelé vašich kol jsou většinou bohatí lidé z celého světa. Není tajemstvím, že na vašich kolech jezdí i “pirát z Karibiku” Orlando Bloom. Jak se k vám takový člověk dostane a jaká je s ním komunikace?
Obecně naše kola objednávají velmi často přes prostředníka, aby se nevědělo, o koho jde. Pak jde o doporučení. Občas ale někdo přiletí soukromým letadlem osobně. To byl případ jednoho opravdu vlivného člověka a když jsem mu říkal, že mě překvapil jeho osobní přílet, on odpověděl, že jak jde o koule, tak to musí řešit osobně. Zrovna tenhle člověk, když jde o nové kolo, tak se objeví vždy osobně, pokud potřebuje něco vyměnit nebo opravit lak, tak to řeší už přes asistenty. 

A ten Orlando? Měl nějaké speciální požadavky na kola?
Byl úplně v pohodě, protože nám důvěřuje. Jediné, do čeho měl občas trošičku tendenci víc zasahovat, tak byl design, ale jeho styl není úplně kompatibilní s naším stylem. To se dá ale řešit a už těch kol má několik. On už nás respektuje v tom, že jsme ti, kteří umí udělat to hezké kolo. 

Na závěr. Jaké nejdražší kolo Festka vyrobila?
Teď děláme kolo, jehož cena bude kole 1,4 milionu. A vůbec netušíme, pro koho to je.

Co dělá tu cenu?
Jsou tam nejdražší high-tech komponenty, které teď jdou sehnat. Jenom jejich cena je kolem 20 000 dolarů bez daně. A pak cena umělce, který ho bude designovat. Tu vysokou cenu si dělají zákazníci tím, co tam chtějí a co si přejí.

A na tom chce dotyčný pak jezdit?
Jasně.