Není guma jako guma a u podrážek běžeckých bot to platí dvojnásob. Liší se mezi sebou tvarem, tvrdostí i obsahem dalších látek, aby byly výsledné vlastnosti co nejlepší. Rozpoznat tohle všechno na první pohled ale není jenom tak. Přinášíme vám proto kompletního průvodce, který vám pomůže se v této problematice zorientovat.
Mohlo by se zdát, že rozmanitost jednotlivých podrážek končí u jejich tvaru. Ostré vysoké špunty do bláta, jemný vzorek na zpevněné cesty a hladké podrážky na silnici. Do určité míry to tak opravdu funguje a konkrétní tvar vzorku vždy odpovídá konkrétnímu prostředí. Tady to ale zdaleka nekončí. I s velmi vysokými drapáky může bota klouzat jak o život, pokud bude podrážka, neboli podešev vyrobena z nevhodného typu pryže.
Tvar souvisí se zaměřením boty
Jako první se ale pojďme věnovat tvaru. Ten určuje funkční vlastnosti v daném prostředí. Zjednodušeně by se dalo říct, že čím menší kontaktní plocha (menší počet vysokých úzkých špuntů), tím víc je bota do měkkého povrchu a čím je kontaktní plocha větší (velké hladké plochy), tím víc budou boty v bahně klouzat, zato si lépe poradí s asfaltem.
- Boty s vysokými špunty se skvěle zahryznou do bláta a měkkého podloží, ale na asfaltu přijdete o kontakt a stabilitu a zásadně se sníží i životnost vzorku kvůli vysoké náchylnosti k oděru.
- Krosovky s jemnějším vzorkem lehce ztrácí v bahně a sněhu, ale o to jsou univerzálnější a lépe zvládají občasné využití na zpevněných cestách, nebo na silnici, kde se díky nižšímu profilu tolik nebortí a díky větší kontaktní ploše tak rychle neopotřebovávají. Obecně se jedná o kompromis mezi gripem (záběrem) a životností.
- Třetí kategorií jsou silniční boty s absolutně hladkým vzorkem, nebo s velmi nízkými “špunty” o velké rozloze a s hladkou kontaktní plochou. Tvar takové podešve neumožňuje záběr v bahně, ale o to lepší je díky velké ploše adheze na silnici a tvrdém povrchu. S tím souvisí i radikálně vyšší životnost vzorku, protože tlak se rozloží na mnohem větší plochu.
Další články o botách na běhání: Levné vs drahé, Jak vybrat, atd.
Tvrdá guma vydrží, měkká neklouže
Kvalitu a výši přilnavosti a životnosti určuje kromě tvaru i použitá směs. Zde se dají najít obrovské rozdíly mezi levnými botami (kde se používají obyčejné a levné pryže) a jejich dražšími protějšky (u kterých se do vývoje ideální podešve investují nemalé prostředky). Tato problematika je velice zákeřná, protože na botě nemáte šanci na první pohled poznat, jak kvalitní, nebo naopak nekvalitní použitá směs je. Po prvním proběhnutí a podklouznutí v zatáčce už je pak na vrácení a výměnu bot bohužel pozdě.
Základní pravidlo zní, že čím je směs tvrdší, tím více vydrží, ale o to horší má přilnavost. Velmi měkké směsi se pak k povrchu doslova přilepí, ale při běhu po tvrdém povrchu vám vzorek mizí před očima.
Řešení chytré horákyně
Proto většina značek používá u kvalitnějších bot tzv. selektivní konstrukci, kdy se napříč podešví strategicky rozmístí guma různé tvrdosti, aby na kontaktních místech nedocházelo k rychlému opotřebení a při odrazu jste naopak nepodkluzovali. Z tohoto důvodu má většina bot patu krytou velmi tvrdou a odolnou gumou, zatímco odrazová část na špičce používá měkčí, méně odolnější, ale mnohem spolehlivější gumovou směs.
Jak poznám kvalitní pryž?
Dobrou zprávou je, že přece jen existuje vodítko, které vám pomůže minimalizovat riziko, že vybraná bota stojí na nekvalitní podešvi s mizernou přilnavostí. Dnes je totiž standard, že jednotlivý výrobci spoléhají na externí dodavatele materiálů a v případě podešví jsou to gumárenští giganti Vibram, Continental, nebo Michelin. Jakmile najdete na botě logo některé z uvedených značek, můžete být v klidu, protože se jedná o záruku vysoké kvality.
Existují ale i značky, které se intenzivně věnují vlastnímu vývoji a dosahují se svými gumami podobných, nebo dokonce ještě lepších výsledků, než zmíněné gumárenské megabrandy. Mezi tyto značky patří mimo jiné INOV-8, Brooks s podešví Supertrack a pozitivní ohlasy sbírá i většina modelů od Saucony.
Pozor byste si měli dát především u značek, které vyrábí běžecké modely v obrovském cenovém rozpětí od několika stovek do několika tisíc. Zde je totiž běžné, že modely střední a vyšší třídy používají spolehlivé a vysoce funkční materiály, zatímco lowendové boty jsou na tom o poznání hůř.
Speciality
V posledních letech několik výrobců experimentuje s přimícháváním speciálních přísad do svých gumových směsí, aby bylo dosaženo specifických vlastností. Jedním z takových případů je Vibram Arctic Grip – podešev speciálně vyvinutá pro použití na sněhu a ledu. Tvar vzorku bývá nezvykle plochý a kontaktní plochy tvoří kombinace pryže a skelné vaty pro zajištění lepší přilnavosti na ledu. Nápad je to vynikající, ale u běžeckých bot se nikdy nerozšířil na víc, než pár modelů. Jedinou spolehlivou variantou pro běh na ledu tak i nadále zůstávají boty s hřeby.
Druhým případem speciálních příměsí je INOV-8 G-grip, který využívá grafén. Grafén je velmi zajímavý materiál, který se ve velkém využívá nejen v gumárenském průmyslu, ale i v IT a dalších oborech. Mezi jeho přednosti patří extrémní pevnost (až stokrát pevnější než ocel), ohebnost (grafén má tloušťku jednoho atomu) a skvělá vodivost (proto se využívá v IT pro tvorbu vodičů). INOV-8 přimíchává grafén do své nejměkčí směsi Sticky Grip, která sama o sobě skvěle drží, ale velmi rychle se opotřebovává. Výsledný G-grip pak nabízí zajímavý poměr mezi přilnavostí a životností. Kromě běžeckých bot se s touto technologií můžete setkat i u cyklistických plášťů (Vittoria), nebo u závodních pneumatik (Gratomic).
Vlastnosti jednotlivých podrážek může ovlivnit i jejich barva. Barvivo je surovina jako každá jiná a jejím přimícháním do pryžové směsi dojde k menšímu, či většímu ovlivnění funkčních vlastností. Bohužel neexistuje přehled toho, jaká barva má pozitivní, nebo negativní vliv a v jaké míře k takovému ovlivnění dochází. Podle mé zkušenosti se ale tato problematika citelně projevuje pouze u levných modelů běžeckých bot.
Otázka životnosti vzorku
Žádný výrobce běžeckých bot vám neřekne, kolik by podrážka jejich bot měla vydržet kilometrů. Důvod je jednoduchý. Do hry vstupuje extrémní množství proměnných, které výslednou životnost ovlivňují. Jeden příklad z praxe tvoří Nike se svým modelem Vomero 10, které obvykle vydrží velkou porci kilometrů a životnost podešve nebývá problém. Viděl jsem ale pár, který zákaznice – drobná slečna vracela po třech dnech s absolutně ohoblovanou podrážkou až na tlumící pěnu.
Kromě hmotnosti běžce a povrchu, po kterém botu využívá zde hraje zásadní roli technika pohybu. Lidé, kteří mají tendenci tahat nohy po zemi a škrtat s botami o zem budou likvidovat podrážky bot s neuvěřitelnou rychlostí. Negativní vliv mají i deformace (zakřivení) osy dolních končetin, což se projeví zvýšením tlaku na konkrétních místech podrážek, které se rychleji prošoupou. Běžci s dobrou technikou a svižnou kadencí naopak obvykle boty nemají šanci prošoupat dřív, než dojde k celkovému opotřebení boty.
Mezi lidmi koluje fáma, že boty vydrží tak dlouho, dokud se neprošoupe jejich podrážka. V drtivé většině případů to ale neplatí. Limitním faktorem bývá tlumící vrstva, která po určité porci kilometrů začne ztrácet své vlastnosti a dojde i k lehké deformaci celé boty vlivem vyšlapání pěnové hmoty. Tato deformace pak obvykle spustí proces rozpadání svršku, který začne být namáhán na jiných místech, než kde s tím konstrukce boty počítá.
Vyšlapaná mezipodešev (tlumení) a/nebo prasklý svršek jsou projevy opotřebení, které se u většiny běžců projeví dávno předtím, než stihnou prošlapat podrážky bot skrz naskrz. U tlumení ale bývá problém v tom, že se jedná o nenápadný proces, který není na první pohled patrný. Všimnete si ho až podle toho, že bota ztratí svou měkkost, komfort a stabilitu.
