Tenhle rok je náročný. Nemocní, úmrtí, zákazy, rozvolňování, omezení pohybu, home office. Je to smršť informací a změn. Jestli chcete nezešílet, tak je rozhodně dobré být v pohybu, jít pořád dopředu, hlavně nezůstat stát a nenechat si vše přerůst přes hlavu.
Jeden by spíš čekal, že koronavirus, paradoxně ve své krutosti, a zatím nepolapitelosti, uzamkne většinu z nás doma a lidi se strachem budou upíjet a přežírat. V mnoha případech se stal ale opak a v Češích se probudila touha sportovat, být v přírodě, dýchat. Sledujete to taky? Je jedno, kdy vyběhnu, les je pořád slušně zaplněný a skoro by se dalo říct, že mnozí objevili kouzlo běhání poprvé v životě.
A na každém začátku máme kopu otázek a občas v tom tak trochu tápeme. Kolik kilometrů? Jaké tempo? Stačí mi tenisky, které mám od střední? Jsou ještě in červený trenky a bílý nátělník? Jak se vůbec za ty roky, co jsem to nedělal, běhá? Co když mě někdo uvidí a nedejbože pozná? Jak být neviditelný? Nechci, aby se lidi na procházce, ke kterým se zezadu blížím, otáčeli už několik desítek metrů s tím, co za tvora to k nim dýchavičně klopýtá. Tohle všechno je v pořádku a otázky a obavy jsou vlastně přirozené. A tak se vám pokusím na svém příkladu na ně odpovědět.
Neodkládejte svoje poprvé. Stane se něco, když to první vyběhnutí nechám na zítra? Chleba levnější určitě nebude, to je jasné, ale ono vlastně vždy bude něco, co vás může začít odrazovat, protože někdy fouká, jindy moc svítí, nebo klíšťata jsou na lovu. Prostě to udělejte hned! Na nic nečekejte. Ideální den je totiž právě teď. Vykašlete se na tempo, počet kilometrů, prostě se zvedněte, oblékněte vyrazte. Není lepší chvíle, protože kdy jindy, když ne teď.
Nebojte se těch, co potkáte. Máte strach, že vaše okolí vás bude při tom pokusu o běh sledovat? Tak mi věřte, že drtivé většině jste ukradení. Mně přesto vždycky pomáhalo si říkat, že mi je jedno, kdo si co myslí. Jsem jen já, který se dokázal zvednout a vyběhnout. Takže, „placáka“ sám sobě se slovy „dobře JÁ“. Jestli ale nervozita pulzuje vaším tělem víc než je zdrávo, tak si narazte na hlavu kulicha nebo čepici, přetáhněte kapuci přes hlavu a vytvořte si svůj svět. Pusťte si klidně oblíbenou muziku do uší, ať jste víc v klidu a vyběhněte.
Nespěchejte. Spěch a velké oči nejsou správná cesta začátečníka. Neřešte kolik dáte kilometrů a zda jiní běhají víc, rychleji a každý den a někdy i dvakrát. Tohle nejsou vaši soupeři. Proti vám stojíte teď vy sami., Začněte dvaceti minutami. A klidně chůzí, občas popoběhněte. Sledujte svůj tep a to, jak se cítíte. Srdce by vám určitě mělo bušit tak, abyste dokázali eventuálně ze sebe dostat smysluplné věty bez toho, že se zadusíte. Nikam nespěchejte, vše má svůj čas a na OH nebo MS nechte vyniknout jiné.
Nestyďte se za chůzi. Ostřejší chůze je častokrát na začátek nejlepší. Pokud je vám nepříjemné i občasné popoběhnutí, tak prostě choďte. Naordinujte si pestré trasy, sem tam schody, kopeček a vezměte to svižněji. Uvidíte, že to taková legrace zase není. Výhodou je, že tolik nezatěžujete klouby a připravíte si tělo na budoucí výkony.
Neřešte, že nemáte tak hezké hadry jako jiní. No a co. Víte co, barva neběhá, teda alespoň je to věc, kterou při prvních výbězích řešit úplně nemusíte. Tohle vás čeká, až běhání propadnete, pak se těšte na bezesné noci při dumání nad tím, které „vytuněné“ hadry si koupit. Na začátek vám úplně stačí tepláky, tenisky, triko, bunda. Pokud zjistíte, že vás to fakt baví, zajděte klidně do Decathlonu, Tchiba nebo Lidlu. Tyhle obchody vám pro začátek nabídnou za rozumné peníze ucházející startovací oblečení. Můj osobní tip: „Dekáč“. Kde bych ale naopak neotálel investovat, jsou boty. A tím myslím dobré boty. Ano, něco stojí, ale nohy nesou celého vás a to už je něco. Dopřejte jim komfort, stabilitu, pohodlí. Vím, že doba tomu úplně nepřeje, ale koupit boty přes e-shop je sice pohodlné a i třeba levnější, ale vy si potřebujete boty především vyzkoušet. Takže radši zajděte do kamenného obchodu, nějaké speciálky, kde můžete zkoušet a zkoušet a nenechat prodavače vydechnout. Tady bych kompromis prostě nedoporučoval.
Nemusíte mít ty nej hodinky. Měl bych si koupit pořádné sportovní hodinky, jako má každý? No, nemusíte. Tohle počká. Pokud půjdete ven na určitý čas, tak stačí obyčejné hodinky. Nebo použijte klidně telefon a stáhněte si sportovní trekovací aplikaci, je to v tu chvíli nejlevnější řešení. Pravděpodobně vás časem nemine nákup sportovních hodinek nebo náramku. Možností je také to prostě neřešit, ale jelikož jsme jedinci soutěživí a rádi vidíme časem, jak naše aktivity naskakují a vy se zlepšujete, tak vás vstup do světa dat, údajů a metrik asi nemine. Ale tohle bych opravdu řešil až po nějakém čase.
Nemusíte jenom běhat a běhat a běhat. Buďte rozmanitě aktivní. Každý pohyb se počítá. Pro vás jako začátečníka je naopak skvělé dělat různé věci a střídat aktivity. V pestrosti je krása a v pravidelnosti pohybu zase síla. Takže ideálně každý den něco a rozumně. Když neběžím, tak se můžu protahovat, můžu se jít projít, shrabat listí, chytit konečně krtka, umýt okna, zkusit tu jógu, na kterou se dlouho chystám. Pohyb by pro vás měl být příjemnou chvílí, nemělo by nic vyloženě bolet, ale lehká únava je v pořádku. Neposlouchejte rady, že trénink musí bolet, a když to bolí, tak to roste. Přesně takové chytré rady vás dostanou akorát do stavu nemocných a běh si zapíšete na black list. A k tomu patří i odpočinek a dobrý spánek. Nezapomínejte že, život není jen maraton. Ideálně, když hodinku a půl před spaním odložíte elektroniku a dáte mozku dychtícímu po lákadlech virtuálního světa klid.
Každý začátek má své neodiskutovatelné kouzlo, ale nic není potřeba přehánět a vy se nemusíte uhnat ke zranění nebo jiným trablům. Věřte, že vše má svůj čas a zkratky k cíli nevedou. Tyhle texty zkraje měsíce píšu obvykle o tom, jak se připravuji po strašně dlouhé době na svůj půlmaraton, ale tentokrát jsem sebe nechal stranou, protože vím, že někdy začít není lehké a může dát zabrat sebrat odvahu, přeprat pohodlnost a výmluvy. Třeba to těm, kteří začínají, pomůže a dodá odvahy.
