Úvod VybaveníBěháníSporttestery Pane profesore, už je čas… začít používat sportovní hodinky. Ultramaratonec o funkcích

Pane profesore, už je čas… začít používat sportovní hodinky. Ultramaratonec o funkcích

od Rungo

Jak titulek napovídá, budou dnešní slova ultramaratonce Dana Orálka o měření času. Protože začínal s atletikou před 35 lety, bude první část především o tom, jak to chodilo dříve, ale také o tom, které funkce využívá a sleduje dnes.

V začátcích jsem jako atlet žádné hodinky nepotřeboval. Pochopitelně, protože jsem měl trenéra, který měl stopky – klasické mechanické cibule a vždy, když jsem doběhl úsek, jsem dostal informaci o tom, jak jsem běžel. Když se zvyšovala náročnost tréninků, tak jsme také začali měřit tepovou frekvenci čili TF. To probíhalo ručně. Běžec si po ukončení úseku musel co nejrychleji najít nějakou tepnu třeba na ruce nebo na krku, od povelu trenéra se deset vteřin měřilo a tento údaj se nahlásil.

80. léta a první Polar

Trenér tedy měl tři základní nástroje: stopky, papír a tužku. Tento systém fungoval velmi uspokojivě po desítky let. Koncem 80. let jsem byl svědkem prvního nasazení techniky do tréninků. Bylo to pro nás velké zjevení, když při různých reprezentačních událostech jsme potkali sportester od finské firmy Polar. A ten nejenom že uměl měřit TF, ale dokázal to přenést do počítače, a také jsem viděl příruční zapisovač, který uměl udělat graf TF v čase. Bylo to něco jako nakouknutí do sci-fi budoucnosti, protože je potřeba si uvědomit, že většina počítačů v ČSSR byly sálové počítače a technika dostupná běžným lidem byla reprezentována několika počítači jako ZX Spectrum nebo Commodore, které byly dovezené z „nepřátelského“ západu a většinou sloužily pro hraní her.

Moje osobní měření času začalo někdy s příchodem na střední školu. Jednak jsem dostal náramkové hodinky Prim a jednak jsem začal běhat některé tréninky sám. Hodinky měly dokonce vteřinovou ručičku a nemusely se natahovat, protože byly na baterii. Tenkrát mi to bohatě stačilo, a když se mi hodinky porouchaly, používal jsem jednoduše veřejné hodiny, když začátek a konec mého běhu byl právě u těchto hodin. Vteřiny nebyly potřeba. Mým snem byly digitální hodinky se stopkami, ale jednak moje finanční možnosti končily někde u nákupu dvou párů bot za rok, a také se digitálky daly koupit pouze u speciálních prodejců, kterým se lidově říkalo „vexlák“ a říkat o nich, že to byla šedá zóna je eufemizmus. První digitálky se stopkami jsem koupil v zahraničí hned po revoluci a byly úžasné. Tedy do chvíle, kdy se po dvou dnech utrhl řemínek. Prostě laciný asijský (Čína ještě do Evropy skoro nic nedovážela) krám. Další, co jsem koupil, už byly dražší značkové Casio, ale za to měly 30 mezičasů a na jednu baterku fungovaly deset let. 

Můj první sporttester

Výraznou kvalitativní změnou tedy pro mě byl až rok 2010, kdy jsem si pořídil skvělý přístroj Garmin Forerunner 310 XT. Najednou jsem byl ve 21. století, protože nejenom, že mi to měřilo tep přes hrudní pás, ale ještě tam byla GPS a měření vzdálenosti, rychlosti a stoupání. Přes speciální USB ANT Stick to umělo samo nahrát data do počítače a například program SportTrack to uměl načíst a zpracovat. Webová aplikace – pokud nějaká byla – byla zatím nepoužitelná.

Najednou jsem mohl běhat trénink buď na přesné tempo nebo určenou TF a nepotřeboval jsem k tomu ani dráhu ani přesně změřené kilometrovníky na silnici. V podstatě to mělo jen dvě vady, pro ultra příliš malá výdrž a nedalo se to použít pro běžné nošení. Takže jsem měl své první Garminy pouze pro sport. To, že 310 byly poněkud větší než aktuální modely, zase vyrovnávala skvělá velikost a čitelnost textů na displeji.

Po krátké zkušenosti s Fénix 2, které mi přišly příliš těžké a těžkopádné, jsem je (Fénixe) vyměnil za Forerunner 920xt. Byly lehké a měly větší výdrž, ale přece jen ne dostatečnou třeba na Spartathlon. Hodinky sice už měly i základní metriky pro mechaniku běhu, ale ještě neměly integrovaný snímač tepu, což mi nevadilo, protože pro běhání používám pás. Vydržely mi další tři roky, než jsem provedl upgrade na model 935xt, který už má integrovaný snímač tepu a měl by vydržet až 30 hodin v režimu GPS. Bohužel v reálu jsem z nich dostal pouze asi 22 hodin a režim ultratac mi nevyhovoval, takže jsem velmi brzy provedl upgrade na model 945xt. Ten je doslova nabušený funkcemi na stejné úrovni jako modely Fénix, ale váží polovinu, což velmi oceňuji na svých kostnatých rukách. Navíc se mi líbí jejich design, který mi přijde zajímavější než u protěžovaného Fénixu. 

Chytré hodinky a funkce, které nyní sleduji

Na rozdíl od mého prvního modelu Garmin (310xt) jsou 945xt hodinky pro celodenní nošení a přestože jsem si nemyslel, že k tomu dojde, tak je aktuálně nosím i při spaní. Nejen kvůli funkcím sledování spánku, ale také kvůli budíku, který mě diskrétně probudí pouhou vibrací. 

Co mám nastaveno na obrazovkách

Pochopitelně, že to hlavní proč je mám, je měření při běhu ať už jde o trénink nebo závod. Na hlavní obrazovce svítí celkový čas, vzdálenost a aktuální TF. Na druhé jsou údaje o probíhajícím úseku a následuje obrazovka s průměry a převýšením. Také mám zobrazenou mapu. Vždy mám zapnutý autolap po jednom kilometru, aby mi tato funkce sloužila jako ukazatel tempa. 

Naučil jsem se používat funkce pro tréninky, která je skvělá, když člověk nechce trénovat na dráze. Také pro výběhy v neznámém terénu používám mapy a navigaci po trase. Navíc se nemůžu ztratit, protože vždy jde zvolit funkci Back To Start, kterou považuji za naprosto skvělou.

Naopak informace o tom, kolik mám VO2max a kolik mám odpočívat, beru vždy s velkou rezervou, protože jsem si vědom limitů těchto funkcí založených na pouhém měření tepu. Jsem technicky zaměřený, takže se čas od času dívám i na další metriky a informace, které hodinky umí zobrazit. Jejich tolik, že popis by zabral několik dalších stránek.

Nesportovní funkce, které využívám

Nicméně je tu jedna zvláštní funkce, kterou používám, a to je svítilna. Bezva, když v noci nechcete rozsvítit světlo v místnosti a potřebujete bez zranění doputovat na WC. Při běžném denním použití mám na ciferníku kromě času informace o uběhnuté vzdálenosti za den, předpověď počasí a kdy zapadne slunce. Zároveň mi chodí zprávy z mého mobilu, a to včetně toho, že mi někdo telefonuje. Dokonce jsem si koupil BT sluchátka a čas od času něco poslouchám přímo z hodinek.  Když se dívám na výčet funkcí, tak to překonává o celé světelné roky nejen moje dávné představy, co by tak mohly umět hodinky, ale myslím, že i autoři sci-fi románů zůstali ve svých fantaziích hodně při zemi. 

Vyhodnocování údajů

Samostatnou kategorií každých hodinek je potom možnost vyhodnocování a prohlížení údajů v aplikaci buď webové, nebo v mobilním telefonu. Tady mě kromě statistických údajů zajímají i metriky pro dynamiku běhu. Jsou to funkce frekvence kroku, délka kroku, vertikální oscilace, délka kontaktu se zemí, vertikální poměr a vyváženost kroku.

Zvláště vyváženost kroku začíná při mém kulhání nabývat důležitosti, protože dokáži alespoň orientačně sledovat, jak na tom zrovna jsem. Pravda je, že poslední dva měsíce se alespoň to vypočítané kulhání zlepšilo, ale po krátkém přemýšlení jsem zjistil, že to bylo kvůli kulhání i na druhou nohu. Takže v praxi to vypadalo děsně.

Skvělým doplňkem pro sledování tréninku je potom aplikace Elevate pro Chrome, která si přes Stravu stáhne data a potom je přehledně nahraje do grafu, kde můžete sledovat vývoj kondice, únavu a vaši formu. 

Málem jsem zapomněl na Segmenty, které umí hodinky zobrazovat přímo při běhu a umožní vám na dálku soutěžit s ostatními. Párkrát jsem to vyzkoušel a může to být docela dobrá zábava a motivace. Akorát kvůli větší popularitě doporučuji propojit ty Garminovské přímo na Stravu, kde je přinejmenším mnohem více soutěže chtivých jedinců. 

To co má Garmin též výborně zvládnuto je API (Connect IQ) a možnost doprogramovat nové funkce přímo do hodinek. Pochopitelně ne každý jsme programátor a tak Connect IQ store nabízí velké množství ciferníků, datových obrazovek, nových aplikací a funkcí, které jsou zatím v drtivé většině zadarmo. Není poté problém i pro v počítačích méně zdatné jedince se chlubit každý druhý den novým krásným ciferníkem.

Myslíte, že jen vychvaluji jeden typ hodinek? Jistě, máte pravdu, ale zatím vždy, když jsem hledal nové hodinky, tak jsem nakonec skončil jen u další verze Garminu. Samozřejmě, že někomu jinému bude jiná značka sedět lépe, ale já jsem zatím spokojený.

Trénink v dubnu

Po zranění, které jsem si léčil od února, jsem se v dubnu postupně dostával ke stále větší zátěži. Přestože to bylo pouze přidávání objemu, tak jsem byl za to vděčný, protože bolest stehna postupně ustupovala. Aktuálně to ještě trochu cítím, ale už mě to prakticky nelimituje při běhu. To, co mě limituje v přechodu do větší běžecké intenzity, je moje levé koleno, které se také zlepšuje, ale velmi pomalu. Nezbývá než pokračovat v kompenzačních cvičeních a jednoduchém strečinku.  Uvidím, co z tohoto tréninku dokáži zaběhnout na MČR na 100 km v Plzni a o týden později na ultratrailu ve Veselici.

 KmPrůměrné tempo
Týden (4 dny)450:05:51
Týden1320:05:30
Týden1520:05:27
Týden1330:05:26
Týden (5 dní)1120:05:14
Přehledová tabulka za duben

Celkem za duben 576 km.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky