Test: Sluchátka Huawei FreeBuds 4. Když netoužíte po silikonech

Když už značce nekvete obchod s telefony (díky nemožnosti využívat Google služeb) a propad v prodejnosti připomíná jízdu na ledové skluzavce (už i v domovské Číně nepatří ani mezi první pětku), tak se vrhnete na něco jiného. U Huawei jsou to sluchátka nebo hodinky. Produkty nejsou vůbec špatné a některé se řadí dokonce mezi parádní kousky elektroniky. Jsou tu ovšem stále velká a malá „ale“. Je to případ i nových levnějších sluchátek FreeBuds 4?

Ty snad museli vyrábět v továrně na jednom páse s Apple AirPods, napadne vás, co je prvně uvidíte. Podobnost s těmi levnějšími „jablečnými“ je opravdu velká. Je to ale něco, co mnohým vadit vůbec nemusí a popravdě jde stejně o to, jak se nosí, ovládají, kolik vydrží baterie a jak samozřejmě hrají. 

Co se týká toho prvního, přiznávám, je moje zkušenost se sluchátky, které nemají silikonové nástavce, tragická. Moje nepoddajné uši vždycky tento typ sluchátek odmítaly a snažily se je okamžitě vypudit ven. Žádné AirPods mi nikdy neseděly a tak jsem byl i u této čínské novinky velmi skeptický. A proto mě překvapilo, že nedošlo k jejich úprku z mých boltců okamžitě po nasazení. To je opravdu poprvé, co mi něco takového drží. Po nějakém čase, se ale obranný mechanizmus mých uší probudí a sluchátka jsou pomalu vytlačována ven. Reflex se nezapomíná. Je mi jasné, že tohle u spousty lidí nenastane, stejně jako se to stát prostě může.

Přečtete si další redakční testy sluchátek

Intuitivní ovládání upravíte v aplikaci

Ovládání sluchátek v uších je pro mě velmi klíčové. Musí to být jednoduché a intuitivní. K tomuhle nemám u FreeBuds 4 v podstatě výtku. Ovládání je dotykové, přejetím nahoru nebo dolů po těle sluchátek ovládáte hlasitost, dvojitým poklepáním pozastavíte nebo spustíte skladbu, pokud přistoupíte k delšímu podržení, zapne se ANC (aktivní potlačení hluku). Na sluchátkách můžete přijímat hovory. Gesta si zapamatujete hned, jen jsou občas citlivější a chce to určitý grif. S dotykem může docházet ale k jejich uvolnění z uší, tak je třeba s tím počítat. Nastavit sluchátka můžete i v aplikaci, která velmi dobře funguje jak na Androidu, tak i na iPhonech. Nastavit v aplikaci můžete režim potlačení hluku, zkratky, velmi omezený ekvalizér, detekci nasazení (při vyndání sluchátek se přehrávání pozastaví, pokud je následně nasadíte, tak začnou opět přehrávat) nebo jestli jste náchylnější někde zapomínat věci, tak zde najdete možnost je vyhledat ve vašem okolí.

Výdrž baterie není ani špatná, ani maratonská. Pro někoho jsou zhruba čtyři hodiny úplně v pohodě. Ovšem když zapnete ANC, tak jste rázem na cca 2,5 hodinách. Pouzdro pak dodá dalších 22 hodin. Nabíjet budete přes USB-C kabel. Pouzdro je připravené asi za hodinu a pokud sluchátka úplně “vypráskáte”, tak počítejte s jejich plným nabitím zhruba do hodiny.

To nejdůležitější – zvuk

A teď to nejdůležitější (samozřejmě hned po ceně). Huawei FreeBuds 4 hrají prostě dobře. Basy jsou silnější, ale to spoustě lidem vadit nebude, naopak. Výšky jsou pěkně ostré. Pokud sluchátka “ohulíte”, začne být zvuk zkreslenější. Trabl nastane ve chvíli, kdy se díky absenci silikonových špuntů budou pomalinku z uší uvolňovat. S tím se samozřejmě mění i zvukový výstup. V tom případě dojdete k tomu, že přestože mají Huawei FreeBuds 4 možnost ANC, tak tahle skvělá funkce ztrácí na kráse.

Co se týká telefonování, tam jsem s kvalitou hovorů neměl problém a vše dobře a hlasitě slyšel.

Huawei FreeBuds 4 se připojují k vašemu zařízení okamžitě. Když je odložíte a za pár hodin zase chcete používat, na nic nečekáte. Tohle je v naprostém pořádku.

Pokud potřebujete lehká sluchátka a nelpíte na silikonových špuntech, chcete něco kolem 3 500 Kč s dobrým zvukem, tak Huawei FreeBuds 4 rozhodně nebudou špatnou volbou. Pokud jste ale audiomaniak, tak tohle nebude úplně pro vás a sáhnete jinam. Většina však bude spokojená.