Chystáte se v podzimní části běžecké sezóny potrápit své tělo nějakým tím závodem? Pak byste neměli zapomínat na to, že kvalitní výkon není jen o silných a rychlých nohách, ale také o teoretické přípravě a správné taktice.
Můžete mít natrénováno do životní formy a přece bude cílový čas daleko za očekáváním. Jak to? Důvodů může být hned několik. Někdy se stane, že to v den D prostě nesedne ať děláte, co děláte. To se ale nestává příliš často. Obvykle se naděje na dobrý výkon rozplyne vinou špatných rozhodnutí těsně před a v průběhu samotného závodu.
Jak tedy postupovat, abyste si svůj závodní potenciál nesnížili zbytečnými chybami? Máme pro vás několik tipů.
V první polovině buďte opatrní
Nejčastější chybou je přepálený start. Tělo je napumpované adrenalinem, po startovním výstřelu se všichni vyřítí jako o život a vy s nimi. Jenže po deseti minutách jsou nohy tuhé jako šutr a těžké jako olovo a z tohohle stavu už se jen těžko vzpamatujete.
Pohlídat si start a vystartovat tempem, které zvládnete je prvním a nejdůležitějším pravidlem. Tepovka vám v tomto směru příliš nepomůže, protože než po startu vystoupá do červených čísel, tak už je obvykle příliš pozdě. Proto vždy buďte opatrní, i když se vám bude balík běžců vzdalovat. S drtivou většinou z nich se setkáte v druhé polovině závodu, až je budete lehce předbíhat, zatím co jim dojdou síly. V první polovině závodu obecně nemá smysl pouštět se do rychlých nástupů, nebo prudkých změn tempa. Tedy pokud opravdu přesně nevíte, co děláte. Obvykle to totiž končí zakyselením a následným výrazným zpomalením.
Buďte odvážní v poslední třetině
Poslední třetina závodní distance je ta část závodu, kde už byste měli naprosto přesně vědět, jak na tom jste. Díky tomu máte prostor reagovat na konkrétní situace. Vyplatí se tak zrychlit kvůli doběhnutí skupinky pár metrů před vámi, kde se schováte do závětří, vyplatí se nastoupit soupeři, který funí a heká o sto šest, vyplatí se minout občerstvovací stanici a setřást tak spoluběžce, pokud zrovna neumíráte žízní.
Zkrátka buďte odvážní, máte-li na to chuť a energii. Odměnou vám bude kvalitnější výkon. Doběhnout na pohodu těsně k cíli a pak prosprintovat posledních pár stovek metrů, rozhodně není správná taktika a svědčí to o tom, že jste zbytek trasy mohli běžet o poznání rychleji.
Pijte (a jezte) více než méně
Doplňování tekutin se obvykle řeší až na delších závodech (60 a více minut). Jíst je pak obvyklé až na dvojnásobně dlouhých tratích. Tato problematika je ale neuvěřitelně individuální a tak se neváhejte napít i na kratších bězích. Pít v okamžiku žízně a jíst v okamžiku hladu je velmi špatný nápad. Rozhodujete-li se před občerstvovací stanicí, jestli si něco dát, nebo ne, pak je obvykle mnohem lepší nápad si něco (alespoň málo) dát. Pravidelný přísun tekutin a živin je základem pro kvalitní běžecký výkon.
Nedokončit není ostuda
Vášnivě diskutovaným tématem je problematika DNF (zkratka je z anglického did not finnish, předčasné ukončení závodu). Začne-li vás v průběhu závodu něco bolet, nebo se vám udělá zle, pak není žádnou ostudou závod vzdát. Dokončení přes bolest přináší obrovské riziko v podobě dlouhodobého zranění, výsledný výkon pak bude nejspíš daleko za očekáváním a následná rekonvalescence potrvá mnohem déle než normálně.
Hranice mezi pokračováním a ukončením je velmi nejasná. Ne každá bolístka by vás nutně měla vyřadit ze závodu. Přece jen se jedná o intenzivní sportovní výkon a ten bolí. Jakmile se ale objeví tzv. zlá bolest (vycházející z problému, který nesouvisí s vyčerpáním), pak je dobré být ostražitý a netlačit na pilu za každou cenu. Nezapomeňte na to, že není všem dnům konec a kvůli jednomu závodu nemá smysl se zničit na celý zbytek sezóny.
Při rozhodování, zda dokončit či nikoliv, bude hrát roli i význam závodu. Sebeprestižnější podnik ale není cennější, než vaše zdraví. Za každou cenu byste se měli vyhnout pomocníkům jako je ibalgin a tlumiče bolesti obecně. Jejich užití jednak radikálně zvyšuje riziko, že se v kritickém místě opravdu zraníte a jednak rozhodí celý váš organismus od žaludku až po ledviny.
Navigace v terénu
Poslední bod se týká závodění v terénu. Na rozdíl od silnice patří k trailovým závodům i nutnost základní navigace. Nejsou zde žádné koridory a trasa je sice značená, ale značení může být poškozené, nebo ho zkrátka přehlédnete. Nastudujte si proto předem trasu a máte-li možnost, pak si ji nahrajte do hodinek, které vám pomohou držet správný směr. V problematických místech se nebojte zpomalit, abyste byli schopní lépe sledovat značení. Nikdy se pak nespoléhejte na běžce před sebou, protože se velmi často stává, že první v balíku přehlédne šipku a strhne celý dav běžců špatným směrem.
