Dnes se v naší sérii článků o hobících, kterými se můžete inspirovat, podíváme za běžcem, který si splnil sen a kvalifikoval se na Spartathlon. V rámci přípravy se krom ultra dlouhých vzdáleností musel poprat i se zdravotními obtížemi způsobenými boreliózou. Přečtěte si příběh Pavla Kočíba.
Pětačtyřicetiletý stavební mistr Pavel Kočíb (*1977) se před lety rozhodl, že uběhne maraton. Nazul boty, vyběhl a od té doby se nezastavil. Sám o sobě říká, že je amatérský běžec se závodními ambicemi. Při svém prvním závodu zjistil, že má na běhání skrytý talent a hodlal jej využít. “V běhání jsem objevil to, co jsem doposud nevnímal – obrovskou touhu být lepší. Svou tréninkovou pílí, poctivostí a touhou, jsem se dostal až do atletického oddílu AC Sportquides Rožnov p. R. a pod vedením trenéra Martina Navaříka jsem v roce 2019 zaběhl maraton za 2:45.” Pak přišel kovid a Pavel se vrhl na ultramaratony.
Spartathlon
Běhá šest dní v týdnu, ročně uběhne okolo 4 800 km se 100km převýšením. Má raději traily, ale nepohrdne ani asfaltem. Tato univerzálnost se mu bude hodit v největší výzvě letošního roku – v září jej čeká slavný Spartathlon. Pavel Kočíb je zářným příkladem toho, že se na tento prestižní závod může dostat i obyčejný smrtelník. “Stačí uběhnout minimálně 180 km za 24 hodin na certifikovaném závodě a mít trochu štěstí při losování. Člověk se na závod přihlašuje jako jednotlivec, ale díky určité dávce štěstí jedu na závod se lvíčkem na prsou jako reprezentant.” Svou účast rozhodně nebere na lehkou váhu. Připravovat se bude podle tréninkového plánu Miloše Škorpila, support na trati obstará přítelkyně. “Jsem skromný běžec a vystačím si s málem, co nabízí občerstvovačka, ale díky supportu to bude logisticky jednodušší a mohu běžet s minimem věcí při ruce,” dodává Kočíb.
Pavel považuje Spartathlon za nejprestižnější závod světa a tak přistupuje k přípravě zodpovědně. Nechce se jen zúčastnit, ale hodlá zabojovat o co nejlepší výsledek, takže je smířen s vyššími náklady. Jen startovné činí 700 euro.
Tréninkové vychytávky
Bez nějaké speciální přípravy se Pavlovi povedlo v roce 2020 na závodě v Plzni zaběhnout za 24 hodin 194 km, což jej posunulo do slosování o start na Spartathlon. Tento úspěch ho však neuspokojil a připravoval se naplno i nadále, s cílem uběhnout 225 km a zajistit si tak v prestižním závodě přímou účast.
A protože ultramaraton je hodně i o hlavě, zařadil do tréninku monotónní běhy na ovále. Jednou týdně takto kroužil okolo 50 km, aby si hlava, ale i tělo zvyklo na specifický způsob běhu dokola. Nic zvláštního na tom ale nevidí: „Prostě jsem jen vyběhl a běžel…”
Další Pavlova tréninková vychytávka je práce se sacharidovými vlnami. Jednou týdně zařadil dvoufázový trénink, přičemž nepřijímal žádné sacharidy. Díky dopolednímu tempovému běhu v délce 14-18 km vyčerpal zásobu glykogenu ve svalech. V podvečer to okořenil regeneračním během na 10 km a na klasickou stravu najel až večer. Tento režim udržel 6 týdnů před závodem.
Tato tréninková dřina však přišla vniveč, jelikož zdraví Pavlovi vystavilo stopku.
Zdravotní patálie
Ještě na jaře loňského roku probíhalo vše podle plánu a Pavel se umístil na druhém místě Jesenické šedesátky. První náznaky, že je něco špatně, přišly začátkem letních prázdnin.
„Tréninkové dávky jsem zvládal s pocitem vyšší únavy, ale přisuzoval jsem to jen zvýšené tréninkové zátěži, tak jsem to neřešil. S velkým optimismem, sebedůvěrou a odhodláním jsem se těšil na 24 hodin v Plzni. Ale den před závodem jsem pochopil, že už je něco opravdu špatně, protože lehkost běhu, která mě provázela, se najednou vytratila. S pocitem těžkých nohou jsem vybíhal vstříc 24 hodinám na atletickém ovále s naivní představou, že se situace během závodu zlepší, ale opak byl pravdou. Poprvé v životě mě můj fyzický a psychický stav donutil závod vzdát.”
Pavel obtíže přisuzoval přetrénování, tak si naordinoval týdenní pauzu. Ta se nakonec protáhla na půl roku, během kterého Pavel místo atletického oválu obíhal doktory. „Začal kolotoč fyzioterapeut, obvoďák, ortoped, rehabilitace, fyzioterapeut, obvoďák, ortoped, neurolog… Nakonec se s trochou štěstí přišlo na to, že mé zdravotní problémy, které začaly zvýšenou únavou a skončily kompletní bolestí dolních končetin, měly příčinu v borelióze. Pro jistotu mám za sebou ještě neurologické vyšetření spočívající v EMG a lumbální punkci, ale tím můj kolotoč lékařské péče snad skončil.“
Už jen fakt, že nemůže běhat, byl pro Pavla dost špatný, ale nejhorší byla právě ta nevědomost a neschopnost najít příčinu. „Nebylo to jednoduché období, ale snažil jsem se to neřešit. Teď se dívám na mé běhání s větším respektem a uznáním a více přemýšlím nad během samotným.“
Vstříc světlým zítřkům
Pavel věří, že to nejhorší má za sebou a snaží se opět dostat do přípravy. I když loni limit na Spartathlon nezaběhl, byl mu uznán výsledek z předchozího roku (194 km/24 hod).
„Letos už mám jediné přání! A to dostat se do původní formy, nebo se k ní co možná nejvíc přiblížit a od června najet na tréninkový plán. V říjnu v Řecku se pak pokusím o co možná nejlepší umístění. Do budoucna budou mé závodní ambice ovlivněny nejen výsledkem na Spartathlonu, ale budou závislé hlavně na mém zdravotním a fyzickém stavu…“
Hodně štěstí Pavle!
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Štefánik trail, Valašský hrb, Hostýnská osma…
- Běžecký vzor: nemám.
- Největší úspěch: účast na Spartathlonu, 2. místo 12/hod Rusava, 3. místo bratislavský maraton, 2. místo Jesenická šedesátka.
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: rizoto.
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: záleží, v jakém jsem stavu, ale v malém množství můžu asi cokoliv, co udržím v sobě.
- Nejlepší regenerace: orosená desítka na zahrádce.
- Nejméně oblíbený trénink: tempový běh.
