Linda Beniačová (*1978) je původem Slovenka, která ale zapustila kořeny v Česku, přesněji řečeno v Brně. Tam je hlavní tváří Running zone, podniku, který pořádá běžecké kempy, lekce a tréninky. Kromě profesních úspěchů (Running zonu se daří), sbírá i úspěchy osobní, a to na poli ultra trailových běhů. Linda zvládá jak vícedenní etapové závody, tak třeba stokilometrové horské peklo. Přečtěte si více o jejím sportem naplněném životě.
Linda s během začala poměrně pozdě – až v roce 2012, tedy v čtyřiatřiceti letech. Předtím ale hrála osm roků basketbal a pět sezón dělala lyžařskou a snowboardovou instruktorku, takže sport ani hory jí cizí rozhodně nebyly. O tom, kde by mohla být, kdyby začala běhat přeci jen dříve, ovšem nepřemýšlela. Sama se za žádnou elitní běžkyni nepovažuje a běhat na profi úrovni ji nikdy ani nenapadlo.
Kromě toho, že Linda sama běhá, pomáhá s během a sportem i ostatním. Je trenérkou v brněnském Running zone, pořádá společné výběhy, píše tréninkové plány a vede sálové lekce. Když se jí ale zeptáte, jak si od toho neustálého sportu vyčistí hlavu, odpoví jednoznačně – během v horách, nebo jízdou na kole. Sport je zkrátka její život.
Když si čtete, co všechno Linda dělá, vyvstane vám na mysl logická otázka – jak to ta ženská sakra stíhá? A hlavně, jak vedle trénování jiných stíhá trénovat na své vlastní závody? Přecijen na horské ultra nenatrénujete během třech hodinových tréninků někde v parku. Linda sama přiznává, že vlastní trénink vtmeluje do nabitého programu jen velmi těžko.
Alfou omegou všeho je kvalitní spánek a regenerace, pak už to nějak jde. Přes týden je v Brně, na víkendy míří do hor. Že jí to takto funguje, je zřejmé z výsledků posledních závodů. V říjnu například s parťačkou Silviou Petrjánošovou vyhrály svou kategorii na Dynafit Transalpine Run (osmidenní štafetový závod v celkové délce přes 250 km s nepředstavitelným převýšením). Linda ostatně ve dvojici běhá často, neboť je to pro ni větší zábava. Pokud ale s parťákem atakují přední příčky (což se děje pravidelně), nastupuje samozřejmě také větší zodpovědnost.
Mimochodem, odpověď na otázku, zda je těžší štafetový závod na více dní, nebo jednodenní pořádné horské ultra, z Lindy nedostanete. Těžké je oboje a na oba typy závodů je nutná jiná příprava. Stejně tak vám Linda neřekne, kdy na ni nejčastěji v závodu přijde krize. Horské ultra totiž není jako silniční maraton, kde je ona slavná maratonská zeď na 36. kilometru. V horách může krize přijít na posledním, nebo klidně na prvním kopci. Nebo kdykoliv mezi tím.
Jak již bylo řečeno, Lindu můžete potkat v brněnském Running zone, kde vede společné lekce a výběhy. Například v pondělky v podvečer se koná pravidelné Stmívání s Lindou, jehož pořadové číslo v listopadu dosáhne úctyhodných 230. Komu by kolektivní tréninky byly málo, může si u Lindy objednat tréninkový plán na míru.
Své svěřence Linda provází tréninky a je hrdá na všechny, kteří berou běh vážně, mají vůli na sobě pracovat a plní si své sny. Nicméně k tomu, aby člověk začal běhat, respektive aby běhal na nějaké úrovni, trenéra nutně nepotřebuje. Je to ovšem velmi individuální – někdo běhá přirozeně technicky správně, někdo potřebuje přeci jen větší kontrolu. Taky hodně záleží na sportovní minulosti. Každopádně alespoň minimální kontrolu techniky běhu od někoho zkušenějšího Linda na začátku rozhodně doporučuje. A taky radí nepodceňovat posilování – ne nutně s činkami, ale postačí klidně i váha vlastního těla.
Pro své svěřence je Linda rozhodně vzorem, stejně tak pro všechny, kdo zvažují, zda má cenu začít běhat v pokročilejším věku. A koho obdivuje sama Linda? Hlavně seniory, kteří se dokážou stále hýbat a běhat závody. Sama mnohdy nechápe, když vidí hlavně v zahraničí staříky bydlící v horských oblastech, kteří si dokážou o generaci mladší závoďáky namazat na chleba. Přesně taková by si jednou přála být.
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Malofatranská 100
- Běžecký vzor: nemám
- Největší úspěch: všechny závody, které dopadly dobře
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: nemám
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: prasečinky jako smažák s hranolkami nebo řízek
- Nejlepší regenerace: spánek
- Nejméně oblíbený trénink: souvislý tempový běh na silnici
