Běhání může občas bolet. Stává se však normou, že je tato bolest řešena nikoliv odpočinkem, které by tělo potřebovalo, ale spíše farmaceutickou cestou. Co se se odehrává v těle člověka, který nedbá signálů svého těla a bolest stále potlačuje? O tom jsme si mimo jiné povídali s kardioložkou a sportovní lékařkou MUDr. Hanou Štefaničovou.
Než se dostaneme k samotnému rozhovoru s odbornicí, pojďme si říct nějaká fakta o běhání a lécích na bolest. Ibuprofen a další léky nejsou zakázané látky, a tak může být pohled veřejnosti na jejich užívání hodně benevolentní. Když to není zakázáno, přece to nemůže uškodit, že? Pravda je taková, že nevhodné užívání analgetik může napáchat větší škody, než by si člověk myslel.
Bolest je jasným signálem těla, že potřebuje pauzu a čas na regeneraci. Můžete ji sice „vypnout” pomocí léků, ale to, že ji necítíte, neznamená, že se můžete chovat jako byste byli zcela zdraví.
A jaké jsou ony nežádoucí účinky? Od prostých žaludečních potíží, přes závažnější kolaps organismu, až po selhání ledvin či otok mozku.
Důvodů, proč někteří riskují své zdraví a absolvují závod či trénink pod analgetiky, je více. Můžeme je ale rozdělit do dvou základních skupin:
- sportovci, kteří mají nějaký reálný zdravotní problém (nejčastěji bolest pohybového aparátu) a
- ti, kteří si lék proti bolesti vezmou preventivně v očekávání velkého fyzického výkonu a s tím spojeného jistého nepohodlí.
Druzí jmenovaní jsou většinou hobby běžci na startu svého prvního maratonu či ultra trailového závodu, kde bolest dříve nebo později zkrátka dorazí a oni jí chtějí předejít.
Z různých studií se dá zjistit, že běžců, kteří si léky na bolest při závodě vezmou, nebo plánují vzít, bývá zhruba polovina (studii, dle které 46 % běžců plánovalo na Londýnském maratonu 2016 užít lék proti bolesti, najdete zde). Jiná studie říká, že 57 % běžců užívalo analgetikum před závodem, 11 % během závodu a téměř 68 % po závodě. Čím byl závod delší, tím větší byla pravděpodobnost užití léků proti bolesti během něj. Třetina běžců ve studii pocítila nějaké negativní vedlejší účinky analgetik, a to zejména ve formě pálení žáhy (odkaz na tuto studii zde).
Kromě toho, že můžete ohrozit své zdraví, mohou mít negativní následky dopad i na organizátory a ostatní účastníky závodu. Kolaps způsobený tím, že jste do závodu nastoupili s podlomeným zdravím, případně jste ignorovali své tělo a varovné signály přebili lékem proti bolesti, chtě nechtě celý závod naruší. Jedná se proto o chování nezodpovědné jak vůči vám, tak vůči ostatním.
Atestovaná kardioložka a sportovní lékařka MUDr. Hana Štefaničová, která působí v příbramské sportovní laboratoři CARDIOLAB s.r.o., má na tuto problematiku jasný názor: „Analgetika zkrátka do sportu nepatří! A je v zásadě jedno, zda si léky vezmete přes závodem či během něj. Neexistuje větší či menší zlo při volbě konkrétního preparátu – negativní účinky mohou mít všechny léky.“
Proč jsou analgetika před závodem riskantní?
Analgetika do sportu a závodu nepatří, ale skutečnost je kapku jiná. Stačí se přimotat na start některého vytrvaleckého (zpravidla běžeckého) závodu a máte pocit, že jste v polním lazaretu – všichni skučí, naříkají a stěžují si vzájemně, co všechno je bolí. Tahající úpon, bolesti paty, přetížená záda… Zatejpovat, kouzelná pilulka a na značky! Pak zazní startovní výstřel a všichni do jednoho vyrazí jako gazely.
Na první pohled se to může zdát jako geniální řešení. Mohlo by se zdát, že pilulka vyřeší všechno od rýmičky, přes bolavé koleno až po stav, kdy jste tak unavení, že vás všechno bolí. Růžový prášek vám totiž nalakuje závod na růžovo: zobnete si, a najednou vám bolest nevadí a můžete běžet. Cena, kterou za takovouto „zkratku“ zaplatíte je ale poměrně vysoká.
V nejlepším případě si pouze prodloužíte regeneraci, v horším zpomalíte hojení a nápravy různých zranění či ortopedických obtíží. V extrémním případě díky překrytí symptomů nerozpoznáte varovné signály akutních závažných stavů (jako je například akutní infarkt nebo selhání organismu při přehřátí).
Analgetika mají samozřejmě také nežádoucí účinky, které při současné intenzivní zátěži mohou mít velmi vážné následky.
Je rozdíl, když si vezmu Ibalgin před závodem (jako prevenci) a v průběhu závodu (když už mě skutečně něco bolí)?
Analgetikum je stále analgetikum, je to lék proti bolesti, není to preventivní kouzelná pilulka. Bolest je signálem těla, že se děje něco, co se dít nemá. Pokud tento signál vypnu, musím počítat s následky – včetně možných vedlejších účinků. Rozdíl v tom, zda si Ibalgin vezmu předem či až v průběhu závodu, není – pouze v nástupu účinku.
Je jedno, jaký druh analgetika vezmu (Ibalgin, Paralen…), nebo s sebou nesou všechny stejné důsledky? Je nějaký druh menší zlo?
Úplně jedno to není, ale jako menší zlo bych asi neoznačila žádný lék. Samozřejmě existuje více lékových skupin s rozdílnými mechanismy účinku a tedy i rozdílnými riziky.
Některé léky (Ibalgin, Aspirin) mohou způsobit větší „naředění krve“. To mimo jiné může při současném uvolňování svalového barviva ze svalových vláken (myoglobinu) způsobit problémy s ledvinami – v extrémním případě i jejich selhání.
U nesteroidních antirevmatik (například Ibalgin, Nimesil) může dojít k prohloubení hyponatremie s rizikem otoku mozku.
Zdánlivě neškodný Paralen může způsobit selhání jater – zvláště pokud se sportovec někdy v minulosti například léčil pro žloutenku či infekční mononukleózu.
Nejčastěji užívaný Ibuprofen může způsobit nejen bolest žaludku (a v krajním případě si můžete vyleptat i žaludeční vřed), ale také zvyšuje propustnost střeva. To zjednodušeně znamená, že poběžíte možná rychleji pouze k nejbližší toitoice. Což je samozřejmě ve srovnání s výše uvedenými riziky celkem brnkačka.
Jsem na svém vysněném závodu, do cíle už toho moc nezbývá, ale bolí mě koleno. Vezmu si Ibalgin a závod doběhnu. Jak moc špatně to je?
Špatně to je ve všech případech, s bolestí se prostě běhat nemá, ale asi je dobré vědět, proč mě koleno bolí. Pokud je mi šedesát, mám artrózu a jsem v pořadníku na totální endoprotézu, jedná se o chronický problém, který si asi nijak nezhorším – ale ani nezlepším. Jiná situace je, pokud mám nedoléčený úraz, což si další zátěží zhorším a zranění se mi bude hojit třeba o několik měsíců déle.
Co se týče možných vedlejších účinků léků, je úplně jedno, z jakých důvodů si analgetikum samozřejmě vezmu – ty mohou nastat i v případě, že si v průběhu závodu vezmu Ibuprofen, protože se mi rozjede migréna.
Co je podle vás větší zlo? Běžet závod na Ibalginu, protože mě něco bolí, nebo si vzít analgetikum jen tak pro jistotu, i když mi nic není?
Není větší nebo menší zlo. Nemá se běhat ani s bolestí, ani závodit tak, že vypnu signály těla proto, abych podal lepší výkon. Horší následky bude mít spíše první varianta, v druhém případě, pokud mě minou vedlejší účinky, zhorším si minimálně regeneraci a hlavně – nejednám úplně fairplay, že?
Máte Vy osobně (nebo Vaše sportovní laboratoř) nějakou zkušenost s pacientem, který sportoval pod analgetiky a nevyplatilo se mu to?
Nikomu se to nikdy nevyplatí. Naštěstí jsme nikdy nezažili, že by někdo z našich klientů skončil s nějakým vážným problémem například na jednotce intenzivní péče. Setkali jsme se ale mnohokrát s akutními střevními potížemi po analgeticích i se sportovci, kteří si přeběháváním bolestí s „Brufenem“ pokazili závodní sezónu nebo si takto uhnali únavovou zlomeninu.
Každý si musí sám za sebe zvážit cost-benefit takového jednání. V zásadě jde i o čistotu sportu jak jsem zmínila už výše. Možná je jen otázkou času, kdy může být povinné otestovat moč na nesteroidní antirevmatika a dostat například za Ibuprofen distanc.
Jak na tuto problematiku nahlížíte vy? Byla byste pro, aby organizátoři závodů zavedli takové pravidlo?
Hmmm, těžká otázka – vrcholový sport, povolený a nepovolený doping, terapeutické výjimky, otázka anabolik u sportovců, kteří například podstupují onkologickou léčbu nebo nyní aktuální transgender problematika – je to velmi složité shrnout v jednom odstavci.
Mně například připadá absurdní trestat distancem závodníky proto, že používají senzor glukózy – jako nepovolený technický doping (to bychom mohli považovat za doping využívání STRYDu či pokud to dovedeme do důsledků tak i měření tepové frekvence). Stejně tak je přes čáru nechat sportovat muže, kteří se prohlásí za ženu v ženských kategoriích. Občas mi připadá, že se ztrácí zdravý rozum a vytváří se problémy tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou.
Ale vrátím-li se k vaší otázce, kterou zjednoduším na neprofesionální sport a analgetika – já bych osobně žádné regulace nezaváděla. Hyperregulace a hyperkorektnost může nadělat více škody než užitku.
Pokud se vrátím k výše uvedenému příkladu a budu sportovcem, který čeká na endoprotézu s artrózou III. stupně, bude mě těšit závodit ve veteránských kategoriích a budu mít vyzkoušený Nimesil (který stejně užívám chronicky), neměla bych možnost závod absolvovat a žít tak, abych měla radost ze života než se dočkám umělého kyčelního kloubu.
Je ale na každém organizátorovi, aby závodníky upozornil, že mají zvážit i svůj zdravotní stav, a to je tak vše.
Podívejte, všichni jsme dospělí, každý známe rizika (nebo pokud určitým způsobem jednáme, měli bychom vědět proč) a každý víme, co je fair-play. Ať se každý zařídí podle svého – ideálně s respektem ke svému zdraví a svému svědomí.
