Dalo by se říct, že Honza Drábek (*1980) je profesionálním otcem – má čtyři syny, přičemž nejmladší má teprve dva roky. Po narození posledního potomka se rozhodl spojit příjemné s užitečným a většinu svých výběhů absolvuje s juniorem v kočáře. Za dva roky společného běhání mají na kontě přes 3700 km, přičemž se rozhodně nejedná pouze o jednoduché cesty po rovném asfaltu.
Máš čtyři syny. Máš ambice je vést ke sportu? Běhají s tebou (ti starší), nebo je běh zatím míjí?
Sportujeme všichni a všechny kluky od mala nutíme zkoušet a provozovat co nejvíce sportovních aktivit. Mimo své sporty (florbal, stolní tenis, fotbal, kolo) jsou všichni odsouzeni následovat svého otce i při běžeckých aktivitách a mnohdy mívám pocit, že trochu i dobrovolně a ochotně.
Běhat s kočárem jsi začal až u posledního syna, nebo už máš zkušenosti z dřívějška?
Běhu s kočárem jsem propadl až s posledním synem, kdy zřejmě s přibývajícím věkem vznikla potřeba se u sportu něčeho přidržovat. Rukojeť vozíku se ukázala jako ideální pomůcka v tréninku a od prvních kroků jsme si padli do ruky a do oka.
Vybíral jsi kočár rovnou s tím, že s ním chceš běhat? Jakou značku jsi zvolil?
S prvními třemi syny jsme vozík (zn. Croozer, varianta pro dvojčata) používali pouze na chůzi a za kolo, ale pro posledního jsme cíleně vybírali kočár a vozík s možností využití k běhu, případně k běžkování a cyklistice. Nyní používáme vozík zn. Thule Chariot a díky variabilitě, kvalitě zpracování, množství doplňků, rozšíření a celkově praktické využitelnosti ho mohu všem doporučit.
Jaké jsou největší rozdíly oproti normálnímu běhu? Musíš si dávat například pozor na techniku běhu, střídání rukou…
Nejpodstatnější rozdíl vidím v tom, že při běhání s vozíkem běžec výrazně víc soustředí pozornost na dítě a nemá tolik prostoru sledovat sám sebe. Na jednu stranu je hloupé, že se nevěnujete stylu, technice, dodržování tempa a intervalů, ale na druhou stranu není na škodu se tolik nepozorovat. Díky tomu je běhání výrazně přirozenější, člověk jej nebere příliš vážně a zájem o dítě často pomáhá zapomenout, že už vlastně několik kilometrů vůbec nemůžete.
Myslíš, že je možné s kočárem odběhat poctivý běžecký trénink včetně například intervalů?
Určitě ano! Příprava na trénink a požadavky na prostředí jsou pochopitelně trochu složitější a ne vždy to musí klapnout. Osobně doporučuji naplánovat si vycházku s kočárem – od toho je jen malý krůček k běhu a v případě, že se vše sejde tak, jak má, můžete toho využít a nenápadně vložit nějaké tréninkové prvky. Díky zálibě nejmladšího syna v dopravních prostředcích stačí naplánovat trénink třeba v blízkosti železnice a pak už si můžeme oba naplno užívat.
Je něco, co tě na běhu s kočárem překvapilo?
Nejvíce mě překvapilo, jak fantastický je pocit, když se věnuji oblíbené sportovní činnosti, přitom nezanedbávám svoje malé dítě a ještě dopřávám manželce pár chvil oddechu od náročných mateřských povinností. Taky mě mile překvapil přístup řidičů na silnicích: i když se snažím předcházet nebezpečným situacím a raději zajedu do příkopu, než abych řidiče výrazněji omezoval, zažil jsem jen minimum náznaků bezohlednosti. A hlavně mě na běhu s kočárem udivilo, kolik se toho dá společně zvládnout. Náš nejdelší výběh měřil přes 44 km (s jednou pauzou), dvouhodinovku jsme společně zvládli s průměrným tempem pod 5 min/km a po dvou letech společného běhání nám záznamy ukazují 3700 km. Plány na další sportování s vozíkem tak mám i nadále opravdu velké.
Jaká je základní „povinná” výbava běžce s kočárem?
Jak jsem zmiňoval, běžec s kočárem musí primárně myslet na dítě (suchou plínu, dost pití, jídla, tepla, zábavy) a potom teprve na sebe. Sám sobě se občas směju, když se chystám k běhu a řeším, jestli mám správně pootočenou čelenku, barevně sladěný outfit apod. S dítětem v kočáru většinu těchto věcí neřešíte. Člověk se opravdu cítí výrazně lépe, když nebere svoje běhání moc vážně. Mám dojem, že se ta pohoda přenáší i na dítě a naopak stres a nadměrné očekávání zpravidla tak vyhrotí situaci, že se k běhu ani nedostanete. Co se výbavy týká, tak za nejdůležitější považuji světla a reflexní prvky – být zavčas a dobře vidět je naprosto zásadní! Povinnou výbavou a poměrně zásadní podmínkou pak je nezapomenout doma to dítě, se kterým si jdete zaběhat.
Srovnej běh s kočárem a s vozíkem. Co je lepší?
Moje zkušenosti jsou omezené dvěma typy vozíku a dvěma typy kočáru, takže nějaké obecné hodnocení a recenze provádět nemůžu. Kočáry jsou trochu méně stabilní díky vyššímu těžišti a jejich využitelnost mimo zpevněné cesty je výrazně nižší, ale zato je možná postýlková úprava v hluboké korbě, což je v prvních měsících nezbytné. Vozíky mají zpravidla jen jednu polohu pro dítě, ale vlastnosti vozíku jsou pro běhání naprosto zásadní – velká kola poměrně daleko od sebe, nízko položená konstrukce, zanedbatelný odpor a jednoduchá manipulace jednou rukou. Oproti kočáru je pak nepřekonatelná možnost připojení vozíku za kolo a záměna kol za lyže se zapřažením za běžkaře.
Pomyslels někdy na to, že bys měl dítě, které kočár nesnese?
Od prvního výběhu (16 dní věku Eliáše) počítám s tím, že to třeba už nepůjde a budu muset se společným běháním skončit. Eli si ale na vozík sice krásně zvyknul, takže s tím už téměř automaticky počítám, ale i tak beru každý společný běh jako další bonus, který není úplnou samozřejmostí. Důležité je zavčas rozpoznat, kdy se blíží vhodný okamžik pro přestávku, aby se dítě proběhlo, protáhlo a trochu se unavilo před tím, než si znovu ochotně vleze do vozíku.
Jaké zhruba naběháš objemy?
Dlouhodobě se snažím plnit týdenní úhrn 50 km s tím, že za poslední 2 roky mám zhruba 75 % naběhaných s vozíkem.
Jak moc tě limituje terén? Běháš jen asfalt, nebo se odvážíš i do lesa?
Nejlépe se s vozíkem běhá po asfaltu, ale zpevněné šotolinové anebo lesní cesty se dají v pohodě zdolat. Díky velkému rozměru kol a odpružení se dá s vozíkem běhat i v těžším terénu, ale vozík dostává dost zabrat a pro dítě není natřásání dlouhodobě příjemné a zřejmě ani zdravé.
Bydlíš v Kanicích, kde je to samý kopec. Je to omezení?
Běhání do kopců mám rád. Je přirozenou posilovnou a tréninkem, který se pak při sólo běhu velmi rychle pozitivně projeví. Cesty z kopce jsou nepříjemné, ale seběhy neumím ani bez vozíku, takže vlastně to žádný rozdíl není. Souhrnně necítím, že by mě vozík nějak omezoval, spíše naopak.
Jak se tvůj běh měnil s tím, jak syn stárnul?
Začátky byly vtipné. Délka výletů byla limitována pauzou mezi kojeními, takže naše návraty domů slyšeli sousedé už z dálky. Nevěřili byste, jak hlad dítěte ve vozíku dokáže nabudit vyčerpané tělo a vybičovat unavené svaly k rychlému sprintu vstříc občerstvovací stanici. Nicméně čím starší dítě, tím větší zábava. Méně času tráví spánkem, více reaguje na dění kolem, přestávky jsou zábavnější a díky samostatnosti při jídle a pití je běžecký rádius omezený jen mou vytrvalostí, aktuální kondicí a časovými možnostmi.
Máš nějaké běžecké sny a ambice do budoucna?
A že jich je! Aktuálně mám v plánu s vozíkem zkusit dvoudenní výběh s přespáním pod širákem. Mezi největší sny bez vozíku pak patří závod na 100 km, doběhnout za den na chalupu v Orlických horách, zrealizovat vícedenní běžecký výlet, zúčastnit se některého z mnoha krásných českých horských ultramaratonů, absolvovat běžecký kemp s trenérem… A pokud čas a zdraví dovolí mám chuť a ambice výrazněji posunout osobní rekordy na vzdálenosti od 5 km výše.
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Zapomenuté hory
- Běžecký vzor: Dan Orálek
- Největší úspěch: jednou jsem doběhl svou manželku
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: ovesné vločky s kefírem
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: klobása
- Nejlepší regenerace: pivo a spánek
- Nejméně oblíbený trénink: protahování hamstringů
